Proč máme nezaměstnanost?

Z pohledu ekonoma je to zřejmé: zaměstnání je obchod. Prodávající nabízí svou práci, kupující peníze. Když se dohodnou, tak podle charakteru smlouvy je můžeme nazývat zaměstnancem a zaměstnavatelem, zadavatelem a zhotovitelem, nebo třeba parazitem a švarcsystémem. Nezaměstnanost je pak stav, kdy subjektů poptávajících práci je relativně málo a lidí, kteří by pracovat mohli, je příliš mnoho. Ne každá nabízená práce se pak podaří na trhu práce prodat. Než budeme pokračovat, podívejme se blíže, kdo vlastně práci poptává (vznosně řečeno „vytváří pracovní místa“), a kdo ji může nabídnout.

Zaměstnavatelé

Podnikatel

Když se řekne zaměstnavatel, dnes si obvykle představíme nějakého podnikatele, firmu nebo živnostníka, který dělá něco užitečného. Třeba peče rohlíky nebo vyrábí svatební účesy. Dělá to tak levně a dobře, že za ním lidé chodí, platí mu za jeho zboží či služby. Všichni jsou spokojeni. Pokud kvalita není dobrá, nikomu nic (kromě státní regulace, například koncese nebo bankovní licence) nebrání otevřít si svou provozovnu o ulici vedle a dělat věci tak, aby byli zákazníci spokojenější. A když je někdo opravdu dobrý, přijme další pracovníky, aby mohl vyrábět a prodávat více užitečných věcí nebo služeb. Přesně to je skutečná tvorba pracovních míst.

Úřad

Krom podnikatelů může pracovní místa vytvářet i stát. Může vynalézt nějaký nový úřad a vymyslet mu práci, takže tam pak v rámci nějakého řízení budeme chodit a vypisovat do složitých formulářů informace, které o nás stát již v několika evidencích má. Úředníci, budou naše žádosti kontrolovat, posuzovat a vracet nám k doplnění a opravám, zaplatíme pokuty nebo alespoň správní poplatky. Jako každá pořádná organizace, i úřad musí mít vedoucí oddělení, metodiky, personální oddělení, informatiku, závodní stravování, a nově i zaměstnaneckou školku. To vše samozřejmě stojí peníze, a jelikož práci úředníků si nikdo soudný dobrovolně nekoupí, tak se na to složí daňoví poplatníci. Stát sice vytvořil nová pracovní místa, ale ničí blahobyt nevzrostl, nemáme větší dům nebo poctivější špekáčky, jen nové povinnosti, vyplňování lejster a pobíhání mezi úřady nás stojí peníze, čas, práci a nervy. Typickým příkladem je Správa sociálního zabezpečení, která má dvě hlavní funkce: výběr peněz na základě výše příjmu a rozdělování peněz - tedy duplikuje činnost finančních úřadů.