Úspěchy francouzské Národní fronty v čele s Marine Le Penovou natolik zaujaly valnou většinu poslaneckého klubu Úsvit přímé demokracie, že ohlásili chystané založení strany, která by se této politické formaci měla podobat. Národní fronta se pod vedením Marine Le Penové distancovala od rasismu, hlásá politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být určen pouze „pravým Francouzům“ a chránit je před globalizací a před „islamizací“ Francie.
„Úplně původně byla založena na ochranu proti imigrantům, aby Francie zastavila dohody o jednoduchém přístupu k imigraci. Necharakterizoval bych ji ani jako nacionalistickou. Jen to je podle mě strana, která hájí vlastní zájmy Francouzů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Jiří Bystřický na adresu strany, v jejímž programu lze najít návrat k tradičním hodnotám, omezení imigrace, větší nezávislost na Evropské unii, stanovení tarifů nebo jiná ochranářská opatření před levným dovozem, zrušení dvojího občanství nebo zastavení výstavby mešit.
Původně měla Národní fronta odér extrémismu
Podle politického komentátora Petra Žantovského nejlépe charakterizují francouzskou Národní frontu vyzdvihování národního zájmu jako ústřední hodnoty. „To samozřejmě někdy vede k určitým typům interpretování, jak to bylo zejména za Jean-Marie Le Pena, otce nynější předsedkyně Marine Le Penové. Tehdy to mělo odér určitého extremismu z jednoho velmi prostého důvodu, protože na pravicové straně francouzského politického spektra už bylo plno. Tam byli gaullisti, tam byl Chirac a byli to politici, kteří vystupovali celkem jednoznačně pravicově, ale pravicovost se na politické scéně už vytrácí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
To je podle něj vidět i na české pravici, jak ztrácí svoji identitu i podporu u veřejnosti a vlastně neví, jaké hodnoty má hájit. „Proto na pravé straně politického spektra vzniká prostor i pro strany, které jsou, řekněme, konzervativní, a mají národní program. V případě Úsvitu mám zatím takový pocit, že je to jen taková řečnická floskule. Řekne se ´Budeme mít blízko k paní Le Penové a k Národní frontě´. No já nevím. Hlavně Úsvit není žádná strana, tam žádný výrazný politický program nenajdete, to jsou jenom některé ojedinělé, osamocené projevy pana Okamury nebo jiných lidí,“ podotýká Petr Žantovský.
Na francouzské společenské scéně dochází k hodnotovému posunu
Šéfka Národní fronty, jejíž vedení převzala po svém otci, je podle politologa Jiřího Bystřického ve velmi nadějné pozici vzhledem k prezidentskému úřadu, protože současná hlava Francie François Hollande je charakterizován jako nejslabší politik země za posledních dvacet let. „To, že neuspěla žena, konkrétně Ségolène Royalová, bývalá manželka nynějšího prezidenta Hollandea v roce 2007, nic neznamená. Nicolas Sarkózy byl tvrdý protivník, to byl velký střelec. Naproti tomu Hollande není, takže šance Marine Le Penové na zvýšení preferencí a na jejich určitou stabilitu je docela vysoká,“ míní Jiří Bystřický.
Podle Petra Žantovského přitom nebyla její výchozí pozice vůbec jednoduchá, protože se musela svým způsobem odpoutat od svého otce. „V očích střední vrstvy jí to jméno dlouhodobě hendikepovalo, protože její otec vystupoval jako extrémista, to je jednoznačné a o tom není sporu. Na druhou stranu je zřejmé, že na francouzské společenské scéně dochází k hodnotovému posunu. Možná i pod vlivem neuvážené imigrační a zahraniční politiky Evropské unie a prezidentů Sarkózyho a zejména teď Hollandea se zvyšuje akcent na politické preferenci směrem k národním hodnotám,“ poukazuje Petr Žantovský na to, co pomáhá zvyšující se popularitě šéfky Národní fronty.
Le Penová může významem dostihnout Charlese de Gaulla
„Francouzi se mohou oprávněně domnívat, že jejich národní hodnoty jsou ohroženy. A paní Le Penová dokázala tenhle názorový proud docela účelně stmelit, kanalizovat jedním směrem a dát tomu ještě relativně demokratický odér, a to si myslím, že má opravdu šanci. Dokonce si myslím, když to hodně přeženu a možná by mě nějaký politolog chytil za slovo, že má určitým způsobem šanci stát se v budoucnu podobně významnou figurou francouzské historie, jako byl prezident Charles de Gaulle,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Poslanci zvolení za hnutí Úsvit se tedy chystají po roce a čtvrt obléknout podobný dres jako momentálně velice úspěšná politička. Otázkou je, co z programu francouzské Národní fronty je přenositelné do českých podmínek, a to tak, aby to domácí voliče dokázalo zaujmout. „Sice se mluví o globální společnosti, multikulturní společnosti, ale to jsou kecy. Národní stát je základ. Nemáme tu sice imigranty z bývalých francouzských kolonií, ale určitě je přenositelné to, že musíte hájit vlastní firmy, které udrží národní stát při životě. Tohle je myšlenka, proti které nelze nic říct,“ tvrdí politolog Jiří Bystřický.
Kdo inteligentně zahraje na notu obav z imigrační politiky, má šanci
A jmenuje v té souvislosti finskou Nokii nebo švédský Saab, které si domovské země hýčkají. „To je to, čemu se říká hájit národní zájem. Tedy něco, o co se pokouší svým způsobem prezident Miloš Zeman. Například když měla vzniknout trasa Berlín – Vídeň jako rychlovlak, který měl jet původně přes Prahu, ale když Němci viděli u nás ty problémy a rozkrádání, tak to radši obešli, že budou jezdit přes Německo. Ale prezident Zeman tam dojel a intervenoval ve prospěch Česka, aby to udělali přes nás, že to spoludotujeme. To je také národní zájem. To je něco, co Le Penová dělá. A nedělá nic špatně,“ podotýká Jiří Bystřický.
Ing. Miloš Zeman
„Přenositelná je obava z evropské imigrační politiky. V současnosti je to ještě podpořeno Islámským státem a podobnými hrozbami. A pokud tady bude někdo hrát inteligentně na tuhle notu, tak má i politickou šanci. Nejsem si ovšem jistý, že to bude pan Černoch v koalici s tím opakovaně zmíněným Hnutím pro sport, což mi přišlo jako velmi legrační. Jistě to má svůj význam, ale neznám nic z jejich programu, natož ideologie, takže fakt nevím, co si od toho slibovat a co od toho očekávat. Ale počkejme si raději, až přijdou s programem,“ nabádá Petr Žantovský.
Standardní politické strany se obrany národních zájmů chopit neumí
Program francouzské Národní fronty by mohl mít v České republice úspěch. „Ale to se netýká pana Černocha a nějaké budoucí strany, to se týká jakéhokoli subjektu u nás, který by byl schopen přesvědčivě to téma uchopit. Je mi trošku líto, že toho nejsou schopny standardní politické strany. Třeba ODS, která to v dobách Václava Klause uměla. Dnes už to neumí, ale to je přesně téma pro ni,“ myslí si politický komentátor Petr Žantovský.
Vzhledem k tomu, že mezi lidmi z poslaneckého klubu hnutí Úsvit není žádné zvučné jméno, které by dokázalo přilákat pozornost veřejnosti, spekuluje se, že by novou stranu vedl někdo jiný, než jsou ti, co o chystaném založení nové strany hovoří. „Nevím, kdo to je, ale myslím, že takový politik už připravený je. A je jenom otázka času, kdy ho ta nová strana představí. Perspektivu má, protože Národní fronta je tím jediným, co funguje ve všech státech a má to oporu v odporu proti globalizaci,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Jiří Bystřický.
Vít Bárta by nejpřesvědčivější personou v čele nové strany nebyl
Vzhledem k tomu, že mezi poslanci Úsvitu najdeme i členy kdysi vládních Věcí veřejných a hovoří se o spojení s Hnutím pro sport a zdraví, které založil exministr Josef Dobeš z VV, tak už probleskly i hlasy, že by tou tváří nové strany mohl být například bývalý předseda Věcí veřejných Vít Bárta. „Docela by se na tu funkci hodil. Ale chtělo by to zvučnější jméno, než je on,“ poznamenává Jiří Bystřický. „Nejsem si jistý, že by to byla persona nejpřesvědčivější, která by na sebe stáhla pozornost a zájem velkého množství lidí. Konec konců měl šanci to předvést v Parlamentu, stál v čele své strany a nepředvedl to. Takže to mi nepřijde jako trefa do černého. Ale možná se mýlím,“ uzavírá pro ParlamentníLIsty.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
