V uplynulém týdnu k sobě přitáhly pozornost sdělovacích prostředků dvě strany, které politickému dění u nás dlouhá léta společně dominovaly. „Začnu napětím v ODS a odchodem pražských zastupitelů Borise Šťastného a Milana Richtera, což lze interpretovat jako přímý atak na předsedu Petra Nečase a všechno, co jeho éra v čele ODS znamená. A to je především posílení snahy o autokratické řízení strany,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.

Nejviditelnější ukázkou autokratického řízení ODS bylo v poslední době shůry nařízené rušení jednotlivých regionálních sdružení. „Tendence k autokratismu byla ODS vyčítána vždy, už za Václava Klause, ale myslím si, že realitou se stala až za Topolánka. Klaus navzdory své pověsti byl vždy velice důsledný při demokratickém rozhodování uvnitř strany a mnohem větší slovo měla za něj výkonná rada jako nejvyšší orgán v ODS,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Nečas dokázal být stínem Klause i Topolánka

V období Mirka Topolánka význam výkonné rady znatelně poklesl, a tím poklesla i vnitrostranická demokracie. „Od Petra Nečase se čekalo, že vrátí věci do Klausových časů už jen proto, že právě on byl vnímán jako dlouhodobý Klausův stín. Také proto v prosinci 2002 nezvítězil na kongresu ve Františkových lázních, protože ODS chtěla změnu a ne Klausův klon. Nečas se stal předsedou až později, ale to už byl zase Topolánkův stín. Z toho je zřejmé, že to je člověk velmi tvárný a nepevný z hlediska svých dlouhodobých názorů,“ poukazuje mediální odborník.