Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?Anketa
Ve čtvrtek doporučila komise pro přípravu změn v důchodovém systému koaliční vládě ukončení druhého pilíře penzijního systému. Jak na Vás rozhodnutí této komise, do níž Vás jako člena nominovalo hnutí ANO, zapůsobilo?
Přijde mi to hrozně nekonstruktivní. Předesílám, že jsem letitý kritik druhého pilíře, nevstoupil jsem do něj, ani nejsem jeho zastáncem. Ale nepřipadá mi produktivní a efektivní to jenom zrušit. Dvě stě hlav žhaví bedny na to, jak něco destruovat. Jsou to profesoři, docenti, odborníci a k tomu se půlka státní správy zabývá tím, jak něco zrušit. A tak jsem navrhl, aby komise s využitím své kapacity, kterou má jak administrativně, tak i odborně, navrhla alternativní pohled. Jinými slovy prověřit, zda existuje nějaká možnost, jak ten druhý pilíř zlepšit, vyměnit, změnit a vytunit tak, aby to pro lidi dávalo smysl, a zároveň to bylo i životaschopné.
S jakou odezvou se Váš návrh setkal?
Reakce byla taková, že to není součástí zadání. Ale když je v ní tolik odborníků, tak bych očekával i v rámci efektivity a produktivity práce, že zazní, jaká je odpověď na politické zadání, ale k tomu se přidají ještě alternativy, které experti zkoumali právě z toho odborného hlediska. Ale říct, že odpověď na zadání je tohle a ostatní nás nezajímá, dokud nedostaneme nové politické zadání, mi připadá nedostačující. A to říkám jako kritik druhého pilíře. A jsem zklamán z některých politiků ČSSD, že se na problém nedívají, jak se na něj dívám já, tedy pohledem toho střadatele. Mám pocit, že jim jde o ryzí politiku. Nikoho jsem tam ve čtvrtek neslyšel, že by se na to díval očima spotřebitele, daňového poplatníka.
Převládá tedy u Vás zklamání z toho, jak si důchodová komise při jednání o druhém pilíři počínala?
Hlavně bych chtěl podtrhnout, že před třemi roky jsem kritizoval vznik druhého pilíře nejen z ekonomického hlediska, že je to nesmysl, ale i z politického pohledu, že se koalice domluví jen mezi sebou a přehlasuje opozici o hlas, o dva a přijme něco, co ovlivní generace. A teď se obávám, že se děje úplně to samé, jenom opačně. Jedna garnitura něco zavede, druhá to zruší, pak volby dopadnou jinak a znovu to někdo zavede. A lidé tu budou jako pokusní králíci po každých volbách přijímat nové věci, které ve vyspělých demokraciích vydrží dvacet i třicet let. Varuju proto před tím, aby si daňový poplatník čtyři roky neplatil někoho, kdo něco vytvoří, a po volbách, když se to změní, tak bude zase platit aparát, aby vymyslel, jak to zrušit. Lidé pak politikům ve vztahu k dlouhodobým reformám nebudou věřit vůbec nic.
Psali jsme:
Kromě toho, že Vás hnutí ANO nominovalo do důchodové komise, zařadilo Vás i na svou pražskou kandidátku pro komunální volby. Co si od svého vstupu do politiky slibujete?
Chtěl bych v zastupitelstvu Prahy, když už tam kandiduji, promítnout tři své zkušenosti ve třech různých oblastech. Svůj náhled na ekonomiku bych chtěl promítnout do hospodaření hlavního města, podívat se na efektivitu vynakládaných zdrojů. Chci se držet toho, že se k cizím penězům máme chovat úplně stejně jako k vlastním penězům, ne-li zodpovědněji. U nás je to, bohužel, tak, že politik by u svých peněz nějaké rozhodnutí neudělal, ale u veřejných klidně. Nevadí jim navýšení zakázek, protože to neplatí oni, ale daňový poplatník. Druhá oblast souvisí s mojí desetiletou praxí člověka, který se snaží kultivovat vztah banka-klient, klient-banka. A tak bych rád kultivoval vztah občan-úředník a úředník-občan, který si ho platí.
Jak byste si to představoval?
Bytostně nesouhlasím s tím, jak to dnes v praxi funguje. Když nějakou chybu udělá občan, tak slyší argument, že neznalost zákona neomlouvá. Přitom třeba jen nový občanský zákoník je něco, co neznají ani sami právníci. Takže když občan v něčem chybuje, tak je perzekuován. To bych chápal, kdyby platilo desatero, které by si lidé byli schopni zapamatovat. Když tu ale máme tolik norem, kde novela stíhá novelu, tak říkat tohle mi připadá docela drzost. Na druhou stranu, když chybu udělá úředník a vznikne i škoda, tak se řekne, že chybovat je lidské. Tam je cítit obrovskou disproporci. Příkladem je nefungující registr. Řeknou jen pardon a nic se neděje. Zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby člověk něco někam nedodal a řekl, že mu doma nefungovala tiskárna. Je třeba si uvědomit, kdo koho platí ze svých daní. Přijde mi proto užitečné promítnout tam své zkušenosti ze vztahu banka-bankovní klient, protože princip je podobný.
Budu daleko od pravdy, když si tipnu, že třetí Váš záměr souvisí s tou Vaší profesní etapou, v níž jste se angažoval pro Národní radu osob se zdravotním postižením ČR?
Vůbec ne. Chtěl bych pomoci tomu, aby se Praha přizpůsobovala lidem s handicapem, ale s jakýmkoli, nejen se zdravotním postižením. Třeba starším lidem nebo maminkám s kočárkem. Tak tohle jsou tři oblasti, v nichž bych mohl být užitečný, v nichž bych mohl využít své letité zkušenosti. To první téma bych shrnul do hesla Praha soběstačná, protože si myslím, že by měla fungovat s přebytkem a měla by vzkvétat. To druhé téma je Praha vstřícná a to třetí Praha bezbariérová.
Už dlouho se věnujete spotřebitelským tématům a bankovnictví, na Vašem serveru www.bankovnipoplatky.com se zabýváte zvyšováním finanční samostatnosti a gramotnosti spotřebitelů. Jak byste pomohl zvýšit gramotnost voličů, aby neustále nenadávali na to, koho si do Parlamentu či zastupitelstva zase zvolili?
Chtěl bych na své úsilí o zvýšení finanční gramotnosti navázat a zvyšovat občanskou, voličskou a politickou gramotnost. Ta občanská spočívá v tom, aby lidé chodili k volbám a volili, ať už kohokoli. Nesouhlasím sice s názorem prezidenta, aby byly volby povinné, ale měla by to být dobrovolnost a odpovědnost člověka. Voličskou gramotnost vidím v tom, že je třeba lidem říct, co od politiků mohou reálně čekat, co je možné a co není. Mým cílem je popsat roli politika. V zásadě to je o tom, že politik, když to hodně zjednoduším, je zvolen proto, aby rozhodoval, že nám vezme peníze z naší peněženky a dá je do peněženky někoho jiného. A my volíme různé politiky podle toho, kolik nám z té peněženky vezmou a do jaké jiné peněženky a kolik i jakým způsobem peníze předají. O tom politika je a je to třeba lidem takhle říct, aby neměli přehnaně velká očekávání. Politická gramotnost souvisí s tím, aby lidé začali uvažovat o potřebě změny, kdy je systém dlouhá léta zatuhlý, že stojí za to, aby se na to podíval zas někdo jiný, z jiného úhlu pohledu a s jinými zkušenostmi.
Rozumím tomu dobře, že v případě hlavního města by Pražané neměli ze setrvačnosti házet hlasy ODS, ČSSD, případně TOP 09, ale vsadit na někoho jiného než jsou stále stejné tváře profesionálních politiků?
To je právě to, co se mi líbí na hnutí ANO, že dává prostor nejen svým členům, ale i lidem zvenku, kteří mají nějakou aprobaci, nějakou zkušenost, ale zároveň – a to je pro mě podstatné – mají svou práci, k níž se mohou kdykoli vrátit a pokračovat v ní. Srovnejte to s těmi, kdo jsou v politice deset, patnáct i více let a jsou na ní závislí, protože se jinak živit neumí. Chce to jít do politiky s čistou hlavou s cílem v ní udělat maximum, člověk není nucen překousávat nějaké kompromisy, jen aby si udržel svou pozici, protože se kdykoli může z politiky vrátit ke své profesi. To vidím jako přidanou hodnotu, že na kandidátce hnutí ANO je prostor i pro lidi a odborníky mimo politiku, kteří jsou schopní a úspěšní ve svých oborech a protože na politice nejsou závislí, tak jejich pohled při rozhodování bude o to svobodnější, a tudíž užitečnější. Čili nebude to o tom, že se nemám kam vrátit, že už jsem na politice závislý, tak budu dělat kompromisy, abych se tam udržel. A to je pro voliče hodně zajímavá a důležitá informace.
Od politiky teď odbočím k ekonomice. V posledních dnech se vedou úvahy o tom, co světu přinesou ekonomické sankce vůči Rusku. Co od nich očekáváte Vy?
Vím, že mě teď někteří budou mít za rusofila nebo něco podobného, což je typická obrana těch, kteří tak označkují člověka, který nemá mainstreamový názor. Ale sankce v 21. století, v době, kdy existuje globalizace, kdy mohu ve vteřině vyměnit dodavatele a druhá půlka světa se na to vysloveně třese, že se dostanou na trhy, kam by se těžko dostávali, mám tím na mysli Čínu, Indii, celou jihovýchodní Asii a Jižní Ameriku, mi přijdou komické. Rozumím tomu, že ta sankce je politická. Ale někdy už je toho moc. Politický projekt byl i euro a dnes se podívejte, jak to vypadá. Ekonomové říkali, že není možné spojovat země, které jsou ekonomicky úplně odlišné a udělat tam jednu měnu, protože to pochopitelně někde vyhřezne. Ale politika byla silnější, a to i přesto, že se zjistilo, že se kamuflovalo účetnictví například Řecka. A nikomu to nevadí, protože se to hodí do politického mainstreamu, který teď je. To, že se na úrovni státu uvádějí jiná čísla, než je realita, je ale průšvih jako blázen. A tady se obávám, že je to totéž.
Přijímat a zavádět ekonomické sankce proti Rusku je tedy hloupost?
Tlačit na Rusko a uvalovat na ně ekonomické sankce, které možná fungovaly v 70. a 80. letech minulého století, kdy tu neexistoval globální obchodní trh, jako existuje dnes, kdy můžete obchodovat na dálku na burze, přes internet, objednávat si výrobky z Číny na jedno kliknutí, tak je očividné, že s tím nelze uspět, protože svět se změnil, zjednodušily se vztahy, obchodní svět se stal menší. Navíc se dají očekávat protisankce, takže to je takové destruktivní řešení. Zavést sankce znamená, že se Rusko podívá na jiné trhy a velmi jednoduše se v globálním světě zorientuje. Kromě nějakého politického apelu mu to obchodně může něco přerušit, zkomplikovat, ale rozhodně ho to nemůže dlouhodobě poškodit. Jsou tu jiné trhy, které ty předchozí rády nahradí. Navíc efekt sankcí proti Rusku, které je ve většině věcí soběstačné, je trošku pofidérní.
Ale jak si má tedy Západ počínat, když chce Rusko vytrestat za jeho kroky v průběhu tragických událostí na Ukrajině?
Já tam vidím cesty úplně někde jinde, rozhodně ne v ekonomických sankcích. Ale v Rusku se letos konala zimní olympiáda a za čtyři roky se tam má konat mistrovství světa ve fotbale. Tak jestli někde vidím tu cestu, tak ji vidím právě v tom politicko-společenském tlaku, jehož cílem je vymezení nějakých principů a pravidel a přinucení té země, aby změnila politiku, kterou ve vztahu k Ukrajině má. Olympijské hry nebo mistrovství světa ve fotbale jsou symbolické věci, kterých by šlo využít, ale přitom svět je úplně postavený na hlavu. Celý svět vyčítá Číně, že nedodržuje lidská práva a že tam existuje trest smrti. Na druhou jí pro rok 2008 přidělil letní olympiádu a Rusku pro rok 2014 zimní. O Rusku hovoří jako o zemi nedodržující práva homosexuálů, práva sousedních zemí a lupnou tam zimní olympijské hry. Přitom tohle je ryze symbolická a společenská záležitost, které se zúčastňují i politici, čímž legitimizují tu zemi, ve které se to koná. Vzniká tu obrovský paradox, že politici na tu kterou zemi nadávají, že se tam nedodržují práva, nebo že ta země má agresívní politiku, a pak se sami na té olympiádě fotí. Tím tu zemi legitimizují, ale pak na ni uvalují ekonomické sankce. To je postavené na hlavu. Lze je přece vytrestat a vyvinout politický tlak jinak, postavit to na nějakém symbolu. Ale ekonomickým sankcím nerozumím, ten společenský efekt tam ztrácím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
