Přežije Bohuslav Sobotka jako premiér podzimní komunální a senátní volby?Anketa
O případu informoval časopis Týden poprvé v červnu loňského roku. Norské úřady obvinily Michalákovou i otce dětí, také Čecha, ze zneužívání potomků. Podezření se však neprokázalo.
Před soudem norská sociálka Michalákovou nařkla i z fyzického trestání dětí. Podle matky šlo jenom o občasné „výchovné“ plácnutí rukou vedené tak, aby to děti nebolelo. To přiznaly i norské úřady, když konstatovaly, že míra trestů „není závažná“. Přesto úřady děti – Denise a Davídka, matce nevrátily, chlapce daly každého k jinému pěstounovi a matce styk s dětmi omezují. Vidět je smí dvakrát do roka. Neuspěla ani sestra Evy Michalákové, která si děti chtěla vzít do své péče.
ParlamentníListy.cz informovaly, že podobné případy odebírání českých dětí českých občanů se dějí například ve Velké Británii. Cizí státy tak fakticky odebírají české občany – odebírané děti totiž mívají většinou české občanství. Lucie Boddington z organizace Justice for Families například upozornila, že v Británii fakticky probíhá obchod s českými dětmi – anglické sociálky za ně mají větší prémie, děti jsou lukrativní „zboží“ pro adopce a dobře placená je i pěstounská péče. Juvenilní soudy jsou neveřejné a pokud chtějí rodiče upozornit na svůj případ veřejnost, hrozí jim vězení. Podle Boddington navíc česká vláda a české úřady na zájmy českých dětí a občanů nemyslí.
ParlamentníListy.cz se dotázaly politiků, zda je správné, že takzvaná juvenilní justice cizích států může odebírat děti českých občanů, kteří jsou v zahraničí, zda dělá český stát pro ochranu českých občanů a jejich dětí dostatek a zda by neměl český stát varovat své občany před zeměmi, které odebírají děti. Někteří politici si myslí, že není správné, aby cizí stát takto odebíral nezletilé české občany a v podstatě se jedná o únos českých občanů. Podle některých by se měla Česká republika bránit mezinárodně.
Psali jsme:
Český stát by měl mít jurisdikci nad českými občany
„Je to závažný problém. Vzal si ho na starost sám premiér,“ reagoval předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
„Norsko a řada dalších zemí má velmi přísné zákony na ochranu dětí. A podle těchto zákonů rozhodují. Každý takový případ lze řešit soudním řízením nebo lze využít možností české diplomacie. Nicméně Česká republika by měla chránit zájmy českých občanů a dětí zejména. Tento případ je právně velmi složitý. Ale podle mého názoru by měla, pokud není, existovat mezinárodní smlouva o vydání dětí – občanů České republiky do vlasti. To je věcí Ministerstva zahraničních věcí,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Antonín Seďa.
Ing. Antonín Seďa
Místopředsedkyně poslaneckého klubu TOP 09 Jitka Chalánková, která se kauzou zabývá, upozornila, že podle § 56 odst. 1 nového zákona o mezinárodním právu soukromém č. 91/2012 Sb., platí: „Pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy EU, je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o nezletilé, včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku, dána pravomoc českých soudů, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v ČR nebo jestliže je státním občanem ČR, i když má obvyklý pobyt v cizině.“
Z toho je podle Chalánkové zřejmé, že pravomoc českých soudů je dána, a to navzdory tomu, že si takovou pravomoc jednostranně nárokuje též Norsko. „Norské orgány pošlapaly lidská práva českých dětí a jejich českých rodičů pod záminkou vlastního výkladu Úmluvy o právech dítěte a ignorují kulturní odlišnosti mezi typickou norskou a typickou českou rodinou. Prostě se chovaly k české rodině, jako by byla norská, resp. postihly ji za to, že je málo norská,“ dodala Chalánková.
Praxe juvenilní justice je otřesná. Cizí státy se nemají motat do práva českých občanů
„Toto je důsledek právního postavení České republiky v rámci Evropské unie. A ano je velmi smutné, že v mnohých zemích EU a Evropy zavládla juvenilní justice, kterou považuji za pokračování vpádu státu do soukromí občanů,“ říká předseda poslaneckého klubu Úsvitu Radim Fiala.
„Odpovím otázkou. Neměla by Česká republika napadnout vnitřní zákony Norska a Velké Británie u mezinárodních soudů, pokud je pravdou, co je nám předkládáno? Je-li to pravda, co se děje i vůči vlastním občanům těchto zemí, pak je realita juvenilní justice otřesná! Nám vyčítají klecová lůžka, dětské domovy, zvláštní školy a tak dále. Ale my nebráníme podle všeho ani své občany,“ zlobí se poslanec KSČM Miroslav Opálka.
„Bohužel neznám konkrétnosti tohoto případu. V každém případě ale nepovažuji za vhodné, aby se jakékoli orgány cizího státu, včetně soudů, míchaly do oblasti rodinného práva cizích státních příslušníků. ´Varování´ našich občanů je určitě na místě, za potřebnější bych ale považoval jejich efektivní a hlavně urgentní právní ochranu ze strany státu. Máme na to dokonce i fungl nové ministerstvo, ne?“ řekl předseda senátního výboru pro evropské záležitosti Miroslav Krejča.
_profil_top.jpg)
Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier si ale nad celou věcí myje ruce. „Nejsem jako ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu oprávněn vyvíjet jakoukoliv aktivitu k ovlivňování případu v jurisdikci jiného státu,“ odpověděl ministr na interpelaci Chalánkové.
„Na tento dotaz se nabízí snadná a lákavá odpověď: Ne, není to správné. Ale současně hned dodávám, že se určitě nepokládám za vše znalého k tomuto případu ani k této problematice obecně. Měly by o tom rozhodovat ty státy, kde mají dotyční občanství, ale nedokážu posoudit, zda neexistují i mimořádné případy, kdy by bylo vhodnější jiné řešení. Určitě by bylo vhodné, aby náš stát upozorňoval naše občany, ve kterých zemích se toto může stát. Při projednávání v naší sněmovně bylo zajímavé sledovat, jak řada z těch kritizujících tento případ a postup našeho státu v něm, přitom jaksi ráda zapomínala, že případ má už delší historii a spadá do období, kdy tady byly i jiné vlády, s jinými ministry a úředníky. Zaspat nebo prospat se dá leccos,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz poslanec Úsvitu Karel Fiedler.
„Myslím, že tak, jako vždy, každý spor má dvě strany. A že by si v první řadě oba partneři měli uvědomit, jaká potencionální rizika přináší takový ´nadnárodní´ svazek. Často je to střet odlišných kultur nebo náboženství. A rozdíly v legislativě států jsou prostě fakt, který je třeba respektovat. Takže osobní odpovědnost,“ míní poslanec ANO Stanislav Berkovec.
Psali jsme:
Únos českých dětí norským státem je skandální!
„Stát by se o české občany měl v cizině postarat, když se dostanou do problémů. Pokud se v cizině ve smíšeném manželství narodí dítě, není to zpravidla občan ČR. S tím musí každý počítat. To, co předvedlo Norsko v tomto konkrétním případě, je na žalobu k mezinárodnímu soudu. A ta musí pomoci,“ míní poslanec ČSSD Stanislav Huml.
Mgr. Stanislav Huml
„Ve sněmovně vedle mě sedí Jitka Chalánková. Ta v Parlamentu zvedla problém českých dětí v Norsku. Myslím, že případ je divný, nezdá se mně chování norských úřadů. V podobných případech by cizí země měla vrátit celou kauzu do země původu. Jinak to může zavánět násilným zavlečením do cizí země. Více by měly dělat obě země. Politici asi zatím konají spíše formální kroky,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz poslanec TOP 09 František Laudát.
Ing. František Laudát
„Postup Norů považuji za skandální a v nejbližší době otevřu toto téma na půdě Evropského parlamentu a obrátím se na premiéra s žádostí o prošetření. Pokud by se něco podobného stalo občanovi USA, tak to byste viděli ten poprask. Podle mě je to chyba českých úřadů, za kterou by měl být někdo okamžitě exemplárně potrestán. Jinak s juvenilní justicí nesouhlasím a přijde mi mimo logiku,“ řekl redakci europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský.
Tomáš Zdechovský
„Naprosto neznám konkrétní skutečnosti zmiňovaných případů. Napadá mě jen, zda v naší legislativě bychom neměli mít podobné nástroje, které by umožňovaly podobný postup. Pokud se jedná o české občany, ať je vrátí do vlasti a ať o nich rozhoduje například česká sociálka. Cizí stát přece nemůže zabavovat naše nezletilé občany,“ reagoval senátor ODS Milan Pešák.
Udělat všechno pro to, aby se děti vrátily zpátky, abychom se o ně jako stát postarali
„To je hodně obecná otázka a případy jsou pro konkrétní posouzení. Povinnost státu je svým občanům pomáhat. Povinností občana je informovat se o zvláštnostech země, kde chtějí pobývat obecně,“ míní europoslanec KSČM Jiří Maštálka.
„K tomu se nelze vyjádřit, pokud neznáme detaily případu. Obecně ale v České republice chybí specializované soudy, které by se problematikou dětí, mladistvých a rodin zabývaly. To se ukazuje nejen v případech vydávání či odebírání dětí, které pak mnohdy mají i tragické následky, ale také v problémech kolem střídavé péče,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz první místopředsedkyně Senátu a místopředsedkyně ČSSD Alena Gajdůšková.
„V případě, že se něco takového děje, Česká republika není Pandžáb, to není země, kde bychom se neuměli postarat o děti našich občanů v případě, že se dopustili na dětech nějakého trestného činu, a měli bychom udělat všechno pro to, aby se děti vrátily zpátky, abychom se o ně jako stát postarali,“ míní poslanec ODS Petr Bendl.
„Dělá stát na obranu českých dětí v zahraničí dost? Na základě proběhnuvších interpelací jsme byli už po několikáté ujištěni, že úředníci o tom hodně mluví, ale nedělají nic. Kdyby totiž činili tak, jak mluví, tak by byl případ paní Michalákové dávno vyřešen. Ale není se čemu divit, tento stát se dlouhodobě stará špatně o děti, které žijí v ČR, tak copak ty v zahraničí,“ uvedl poslanec Úsvitu Petr Adam.
„O tomto případě bylo ve sněmovně řečeno mnoho. Dle mého i paní ministryně reagovala adekvátně. Vše začalo za minulých vlád. Přitom jde jen o jeden z řady případů. Řešení není jednoduché. Ale ´zamakat´ by měla jak EU, tak i sama Česká republika. Naše zahraniční politika je mnohdy ovlivněna naším zbytečným pocitem malosti. A to je ta chyba. Zdravé sebevědomí a rázná ochrana zájmů vlastních občanů mimo jiné vzhledem k dlouhé historii českého státu není ostudou. Naopak povinností. Jenže na to potřebujeme nejen schopné a akční ministry zahraničí, ale i celé vlády. Ve vší úctě, on i tak populární Karel ze Schwarzenberka měl v tomto směru značné rezervy. Pochybuji, že by vůbec z dnešních politických špiček měl někdo odvahu hájit oprávněné zájmy českého občana dokonce i silou. Není-li však možnost dohody, není to přece ostuda. Někdy to prostě jinak nejde. Pohleďme na Izrael. Prochází mu to a ani není větší,“ říká poslanec ČSSD Jiří Koskuba.
Aby se člověk bál vyjet s dětmi do zahraničí…
„Myslím si, že pokud jde o nezletilé české občany, mělo by to spadat do jurisdikce českých orgánů,“ míní europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf.
„Není správné, že juvenilní justice cizích států odebírá děti našich občanů. Stát by měl aktivně bránit české občany a jejich děti,“ myslí si poslanec KDU-ČSL Ludvík Hovorka.
„Musím říct, že mám doma čtyři děti a začínám mít strach s nimi vyjet do zahraničí, aby mě tam někdo neoprávněně z něčeho neobvinil a ty děti mi nebyly odebrány a já se bez nich vrátil do České republiky a tady prosil vládu České republiky o pomoc a ta si bude přehazovat horký brambor z jednoho ministerstva na druhé, z jednoho úředníka na druhého a já se té pomoci nedočkám. Myslím si, že je jedno, jaká je vláda, ale myslím si, že byste měli začít něco dělat, měli byste začít jednat a měli byste těm českým občanům pomoct,“ řekl k případu ve sněmovně poslanec TOP 09 František Vácha.
Premiér Sobotka předloží zprávu…
Premiér Bohuslav Sobotka informoval Poslaneckou sněmovnu, že na příští schůzi Poslanecké sněmovny předloží zprávu o postupu členů vlády v této věci počínaje rokem 2011, kdy k této události došlo, a konče červnem či červencem letošního roku. Požádá dotčené resorty, aby provedly audit všech kroků, které v této věci byly učiněny počínaje rokem 2011, a o výsledku tohoto auditu chce informovat Poslaneckou sněmovnu na příští schůzi a v této věci na příští schůzi vystoupí a seznámí Poslaneckou sněmovnu s kroky, které byly učiněny, a s kroky, které vláda České republiky v této věci učiní.
Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek se nyní kvůli případu sešel s norským státním tajemníkem Gladem Petersenem, aby se s ním poradil o možných variantách pro zoufalé rodiče.
„Hovořili jsme o všech známých možnostech, které nezávislý norský systém ochrany dětí nabízí. Mluvili jsme o variantách odvolání a dalších postupech v podobných případech týkajících se ochrany dětí. Tyto informace včetně doporučení pro další postup při odvolání předáme rodině dětí a případu se budeme dál intenzivně věnovat,“ uvedl ministr Zaorálek v tiskové zprávě ministerstva.
Minulý čtvrtek se případ rodiny Michalákovy dostal prostřednictvím interpelací i do Poslanecké sněmovny. Michaláková byla znechucena chováním poslanců, mezi kterými proběhla kvůli kauze slovní přestřelka. Ministryně spravedlnosti Helena Válková řekla, že by se angažovala pouze v případě, pokud by to bylo v nejlepším zájmu dítěte.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
