Svou argumentaci, proč církve nikdy žádný majetek nevlastnily, vzal europoslanec od prvotních křesťanů, kteří podle něj žili v představě, že veškeré věci na světě tvoří jednotné boží vlastnictví, a pokud by si chtěl kdokoliv cokoliv přivlastnit, protivil by se přirozenému právu.

Tento mrav podle Ransdorfa změnil až ve třináctém století Tomáš Akvinský. Již předtím se však v římském soukromém právu ustálila definice vlastnictví, kterou církev už z principu nikdy nemohla naplňovat. Proto podle Ransdorfa nikdy v historii s majetkem reálně nenakládala, to vždy činili panovníci, představující stát. Církve tento majetek pouze obhospodařovaly a čerpaly jeho plody.