„Předně považuji za zcela nepřijatelné, že spor o inkluzi je jejími zastánci vydáván za fatální střet dobra a zla, za něco, bez čeho naše společnost nemůže fungovat a bez čeho je nelidská, cynická a zavrženíhodná. Domnívám se, že současný stav, kdy zkrátka děti, které z různých důvodů nezvládají vzdělávací standardy nastavené na určitém průměru, chodí do škol se speciálním režimem, je možná daleko spravedlivější než umělá a rovnostářská snaha dát těmto dětem stejný vklad, jako mají ostatní,“ říká pro PL slovácký senátor Ivo Valenta. Nicméně věří, že bychom ještě na poslední chvíli měli zbrzdit tento experiment, i když novela odklad neumožňuje. Inkluze zanechá v našem školství podle Valenty nenapravitelné následky. Mentální či jiné rozdíly lze vyrovnávat jen do určité míry a není v lidských silách zcela a dokonale napravit všechny přírodou dané nerovnosti. To je sociální inženýrství a snaha o rovnostářství. „Rovněž si nemyslím, že hodnoty jako solidarita nebo soucit by měly být něčím, co by dětem měla vštěpovat škola. Ať chceme, nebo nechceme, škola by stále měla zůstávat místem, kde se vyučuje, vzdělává, nikoliv vychovává. Od školy my, rodiče, očekáváme, že naučí naše děti základním znalostem rodného i cizích jazyků, matematiky a dalších předmětů. Ale hodnotový systém jim chceme a měli bychom dávat sami,“ soudí Valenta. Senátor brání i samotné učitele. Tito lidé nemají podle něho jednoduché povolání, nesou velkou společenskou odpovědnost a své práci věnují i mnoho volného času. Těžko po nich lze chtít, aby byli supermany, zvládali tutéž látku vykládat na mnoho odlišných způsobů s ohledem na specifika toho kterého žáka a zvládali být soustředění i za přítomnosti dalších asistentů. Asistenti naopak budou představovat určitý rušivý element vstupující do jejich výkladu.
Slova Iva Valenty kvituje ředitel velmi úspěšné základní školy v Březové u Uherského Hradiště Ludvík Zimčík, který ve školství působí více než třicet let. A nešetří kritikou současné ministryně školství Kateřiny Valachové. „Nikdy nestála za katedrou, nebyla v „první linii“, nikdy neučila. Pouze tlumočí, co jí řeknou, podsunou, připraví lidé z jejího týmu. Z okruhu, který jí na ministerstvu pečlivě filtruje, co jí předloží. A to jsou lidé, kteří také nikdy neučili. Za silnými slovy jsou slabé argumenty. Paní ministryně uvádí, že od 1. září 2016 nemění pravidla hry. Že prý mění jen to, že když se učitelé setkají s případem žáka se speciálními vzdělávacími potřebami poprvé, budou mít reálnou podporu přes školská poradenská zařízení. A že to nebude jen na nich, ale finanční prostředky ministerstva a kraje zajistí, aby mohli mít třeba nižší počet žáků ve třídě nebo aby mohli žáky s podobnými problémy vzdělávat ve speciální třídě. To je pokrytectví,“ horlí pro PL Zimčík. Pokrytectví odůvodňuje tento letitý praktik především tím, že společné vzdělávání v České republice přitom dávno funguje. „Máme výborné speciální a praktické školy, dobrý systém integrace a nepotřebujeme nové experimenty. Naše škola má s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami roky řadu zkušeností. A je třeba zdůraznit, že zkušenosti pozitivní. Jenže zrušení přílohy rámcového vzdělávacího programu a cíl dostat všechny děti s lehčím mentálním hendikepem do běžných tříd je špatný, stejně jako překotné posilování společného vzdělávání bez toho, že by se předtím změnilo třeba financování regionálního školství,“ doplňuje Zimčík.
Výrazný senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši) je se svým kolegou Valentou ohledně inkluze v naprosté shodě. „Když slyším slovo inkluze, tak se mi naježí všechny chlupy na těle. Považuji to za darebáctví vůči zdravým dětem. Já si nemyslím, že by do těch normálních tříd neměly mít přístup děti, které jsou postiženy tělesně a hlava jim funguje. Naopak. Ale nemohu pochopit, že by tam měly přijít děti, které jsou na tom mentálně špatně. Bude to na úkor vzdělání zdravých dětí. Celé je to záměr, jak snížit vzdělanost národa. Národ hlupáků se ovládá podstatně lépe než národ vzdělanců,“ řekl PL senátor Jaroslav Doubrava.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Petrů
