Koskuba upozorňuje: Pozornost věnujeme víc malým zlosynům, než všedním hrdinům

Podle senátora Jaroslava Kubery stojí za zmínku pro tento rok upozornění na to, že rok 2012 odhalil zas o kus „bláznivější svět“.

„Svět, který se vzdaluje skutečnosti. Možná to celkově dokazují pouhé drobnosti, ale dá se to pozorovat. Navíc je k tomu třeba přihlédnout k tomu že navíc je realita většinou poněkud jiná, než ta, kterou nám dnes a denně servíruje život televizně – mediální,“ uvedl ve svém shrnujícím ročním komentáři Kubera pro ParlamentníListy.cz. Jak dodal, nejde však jen o českou specialitu, podobné jevy jsou pozorovatelné na více místech planety.

„Stačí pozorovat záběry z Austrálie, či USA a vidíme, že to, co je pozorovatelné v těchto dnech třeba v nákupních centrech na okrajích českých měst, je nyní běžnou realitou i jinde. Hon za zbožím, lidé doslova běsnící po tom, něco získat, v blízkosti obchodů vyčkávající další lidé pohotově nabízející půjčky…Jen doufám, že tomu mnoho chudáků snad nepodlehlo, to jsou z toho pak velké maléry…“ konstatoval dál senátor.

Zklidněme se, zpomalme…

Ačkoli je senátor Kubera velmi aktivním člověkem, který nevydrží dlouho v klidu, směrem k současné vládě navrhuje, že by do budoucna bylo lepší poněkud zpomalit, zklidnit. „Ubrat plyn, nesnažit se stále chrlit něco nového, myslím, že to by bylo nejrozumnější. A všichni ti, co něco vyčítají premiérovi Nečasovi, by si měli i v příštím roce uvědomit, že jemu se pomalu, ale jistě daří prosazovat cestu, kterou si stanovil, i když jak víme, to není jednoduché. Neuhýbá z ní,“ uzavřel svůj komentář na závěr roku Jaroslav Kubera.

Komentáře uplynulých týdnů Jiřího Koskuby a Jaroslava Kubery čtěte Z D E

Koskuba se ptá: Další přežití páně Nečasovy vlády?

Podle poslance Jiřího Koskuby vše ale nelze zcela tak jednoduše vnímat. „Pro každou civilizovanou demokratickou zemi by mělo být dobrodiním, má-li stabilní vládu vzešlou ze svobodných parlamentních voleb. Nabízí se však velmi naléhavě otázka, je-li toto pravdou i v zemích Koruny české. Odpověď na ni rozhodně nikomu nehodlám vnucovat. Každý slušný přemýšlivý člověk si ji najde sám a netřeba mu napovídat,“ uvedl.

Přiznal, že aby však byl upřímný, po tom všem, co se v tzv. vládní koalici událo a děje, i pro něj osobně přežití současné vlády je jistým překvapením.

Přitažlivost moci, korýtek a kšeftů je neopominutelná

„Zřejmě proto, že jsem stále naivním relativním nováčkem ve vyšším patře politiky. S přehnaně konzervativním a zásadovým pohledem na svět. Pan premiér a jeho souputníci neměli zrovna lehký rok. Pravda, o počtu vládních krizí většina pozorovatelů ztrácí přehled. Stejně jako zametených korupčních kauz. Za rok 2012 však jistě nutno zmínit velký třesk uvnitř VV a jejich teatrální odchod do opozice. Přitom dnes jistě již nikdo tuto stranickou firmu pana Bárty za žádnou supernovu nepovažuje. Ale kolem hlavy pana premiéra, krom věrných kmotrů, i po tomto výbuchu nepřestal poletovat kosmický odpad veverčáků, jenž sám sebe promptně nazval novou politickou stranou. Přitažlivost moci, korýtek a kšeftů je prostě neopominutelná. A tak se stále zatím vládní souhvězdí nerozpadá. Ani když vlasatice Karolína bleskově a nešetrně prolétla nad ministerstvem obrany. A dokonce jsou prý, kdyby nakonec projevil zájmový spolek LIDEM nečekanou hrdost a zásadovost, připraveny další byť prťavé a převážně baňaté sněmovní nezařazené asteroidy, které v případě potřeby co by sportovci mohou přispěchat na pomoc. Pochopitelně vedeni stejnými již výše zmíněnými zákony gravitace,“ pokračuje dále Koskuba.

Podle něj to vše však opravdu neznamená, že by toto podivné pulsující uskupení nebylo funkční. Prosadilo si vše, co chtělo, i když - jak ukazují průzkumy, k nemalé radosti obyvatelstva a v mnohém i renomovaných odborníků.

„Volební sliby vzaly naprosto za své. Na ty bude vhodný čas až zase před volbami. Byť už ty letošní krajské a senátní naznačily, že inteligenci a trpělivost voličů podceňovat nelze. On již ten slibovaný vládní lítý boj s korupcí stačí k tomu, aby se nezaujatým pozorovatelům českého politického dění udělalo zle až nedobře. Výsledky jsou jaksi prazvláštní. Dokonce i oslavované paní vrchní zástupkyni dr. Bradáčové po senzačním zatčení kolegy Ratha a následném povýšení jaksi došel střelný prach. Ona prý netušila, co jí čeká administrativy. Ani se jí nedivím. Osud pana policejního prezidenta při kauze Casy je dostatečným námětem k přemýšlení. Moudrému napověz…“ řekl dále Koskuba.

Přiznává pak, že se proto obává toho, že ani v roce 2013 velké změny v této naší pro lidi čím dál hůře obyvatelné, nevlídné a prťavé politické galaxii nenastanou. Stejně jako nenastal konec světa. Přitom pro oboje se dělá, podle Koskuby, co se dá.

Přímá volba prezidenta republiky

Koskuba však připomíná i další důležitý okamžik právě končícího roku. „Nastal čas tak dlouho požadované a slibované přímé volby hlavy státu. Mimo jiné proto, aby se prý neopakovala ostuda z té poslední volby parlamentní. Nebude. Zřejmě budeme svědky ostudy jiné, přímé. Výhodnější v tom, že jen těžko bude možné určit konkrétního viníka. I když pan senátor Okanura s paní dr. Samkovou v tom mají jasno. Špatný zákon a možná přímo špatná ústava. Abych byl upřímný, sám nevím, kde je skutečná pravda. Ani proč třeba ostatní méně populističtí a agresivní nepolitičtí kandidáti podpisové archy zvládli. Prostě žijeme v zemi zaplavené zákony. Již skoro nikdo jim nerozumí a neumí zkombinovat. A to ani v případě, že nejde o vyslovený paskvil. Není to udivující, žijeme-li v době, kdy morálka pro mnohé neexistuje a vycházíme pak z poněkud mylného předpokladu, že vše, co není vysloveně zakázáno, je dovoleno. Nu uvidíme, jak se k věci postaví Ústavní soud. Zvláště bude-li soudcům v zájmu nezávislosti přidáno. Snad ne stejně, jako když hájil zájmy poslance přeběhlíka Melčáka. Pak si totiž na volbu nového pana prezidenta ještě trošičku počkáme,“ myslí si poslanec Koskuba.

Sledujeme téma: PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA

Připomněl, že i tak si však voliči budou muset uvědomit jednu novou věc. „Skutečné lámání chleba nastane v druhém kole, ať už bude kdykoliv. Velmi závislém na tom, kdo se do něj vůbec dostane. Z toho už totiž, na rozdíl od tradiční volby parlamentní, není cesty zpátky. Byť to nebude přímo závislé na údajném nátlaku na hradních pisoárech, prázdných nábojnicích a podobných nesmyslech. Abychom se pak nedivili,“ obává se Koskuba.

O všedním každodenním zázraku…

Přes vše výše uvedené však Jiří Koskuba zdůraznil, že nehodlá končit stručný komentář letošního roku negativně. A to i když výše nebylo probráno mnohé.

„Vede mne k tomu však každodenní život. A zázrak, který jsem, byť odpůrce církevních restitucí hrozícího prolomení Benešových dekretů objevil. Parlament či vláda totiž není pupkem světa. I když si to mnozí účinkující myslí. A je lhostejno, zda v rolích hlavních či pouhého komparsu. Po více než dvou letech v parlamentu, po praktických zkušenostech z mateřské nemocnice, navíc t.č. pod vlivem páně Hegerových tzv. reforem, a po každodenním kontaktu s všedním životem mne překvapuje, že stále nejen zde v Čechách, Moravě a Slezsku existuje drtivá většina slušných poctivých lidí. Poctivě vykonávajících své povolání, žijících svůj život, dodržujících zažitá profesní, etická a morální pravidla. A to ať už je ta či ona zákonná norma srozumitelná, nebo není. Těchto lidí jsou spousty, jen je potřebné se pořádně dívat. Vnímat i zdánlivé maličkosti. Koukněte se třeba na silnici. Přímo vás ohrozí mnoho agresivních gaunerů. Ale většina lidí jede podle předpisů, umí vás pustit nebo poděkovat, pustíte-li je vy. Je příjemné místo nadávání na to negativní vnímat i opak. Není prostě možné vyjmenovat všechny profese a lidské činnosti, které si ocenění zaslouží. Nerad bych i na někoho zapomněl. Ale stačí se dívat kolem sebe,“ vyzývá poslanec, který zároveň působí i jako primář interního oddělení v pražské nemocnici Na Bulovce.

Vnímejme ty malé zázraky – třeba v podobě úsměvů

Jiří Koskuba pak ještě připomíná fakt, který nelze opomenout – totiž, že žijeme v době pod tlakem neskutečného množství informací, bohužel často negativních.

„I mne mnohé vytočí. Ale nějak přestáváme vnímat to pozitivní. Třeba krásně osázený park, uklizenou ulici, posypanou silnici. Usměvavou pokladní hypermarketu - byť krátce před 22. hodinou. Dopraváka, který s tou vaší linkou přijede na minutu přesně. A ještě počká, než doběhnete. Policajty dokonale řídící velkou křižovatku při po poruše semaforů. Ano, i tento zázrak jsem letos na vlastní oči viděl. Nebo to, že pravidelně, bez ohledu na počasí, někdo vyveze naši popelnici. Nebo ještě během deštivé noci opraví v naší čtvrti věčně prasklý vodovod. Přitom nezapomínejme, že právě on jej nesmyslně neprivatizoval. A tak bych mohl pokračovat. Kdo chce, porozumí. Je to opravdu takový malý všední a každodenní zázrak. Jen jej vidět. Proto si dovolím popřát čtenářům nejen mnoho štěstí do nového roku 2013. Ale i dostatek schopnosti vnímat všední a přitom velmi pozitivní věci. Pomůže a uleví to v této rozhodně nelehké době. Závěrem si dovolím využít byť lehce upravené myšlenky jednoho pana redaktora z páteční MFD: Příliš pozornosti věnujeme malým zlosynům, než všedním hrdinům. Byla by paráda, kdybychom se tím my všichni, včetně novinářů, uměli poučit,“ vyzval závěrem svého komentáře uplynulého roku Jiří Koskuba.