Neuvěřitelná arogance úředníků ve Zlíně. Nejstarší Pirát nám prozradil detaily

V případu vedoucího odboru informatiky na zlínské radnici dotáhl své úsilí až k průlomovému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Na jeho základě musel magistrát přiznat, že si úředník přišel za osm let na odměnách na 1,6 milionu korun. Ale díky němu se lidé dozvěděli i o platech a odměnách nejbližších spolupracovníků prezidenta Václava Klause. Přesto vyhráno zdaleka není, Maděra na své dotazy dostává až neuvěřitelné odpovědi. „Kdyby se právo na přístup k informacím aplikovalo tak, jak to činí Ministerstvo vnitra, tak z práva na informaci by se stalo právo na bezbřehé ukájení zvědavosti,“ napsali mu například z krajského úřadu.

Poukázal i na další paradox. „Zákony jsou u nás úplně směšné. Třeba zákon o zadávání veřejných zakázek. Úředníci rozkradou rozpočet. Když na to upozorníte Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ten dá pokutu, kterou zaplatí úředníci z rozpočtu. V České republice pokuty za kradení musí platit okradení ze zbytku peněz, které se zatím nerozkradly. Je to Absurdistán,“ okomentoval ParlamentnímListům.cz.

Neexistuje kontrola hospodaření samosprávy

Hlavním tématem, kterému se zlínský Pirát věnuje, je svobodný přístup k informacím. Považuje ho za velmi důležité. „Dnes mohou samosprávy komukoli vyplatit jakoukoliv odměnu bez toho, aby se to někdo dozvěděl,“ sdělil ParlamentnímListům.cz s tím, že podobné je to u proplácení faktur. „Neexistuje kontrola hospodaření samosprávy,“ domníval se.

Pražský hrad vyměknul, jiní ne

Určitých úspěchů však už Maděra dosáhl. Jeho politický příběh začal na zlínském magistrátu, kam nastoupil v únoru 1999 jako vedoucí oddělení informačních systémů. Tady narazil na rozsáhlé tunelování v podobě předražených zakázek. Koncem srpna 2000 kvůli své neoblomnosti dostal padáka. Se zlínským magistrátem a krajským úřadem dodnes svádí bitvu o informace, hlavně o platech a mimořádných odměnách.

Dotáhl ji až k Nejvyššímu soudu, který v přelomovém rozsudku rozhodl, že informace o odměnách z veřejných prostředků musí být zveřejněny. Lidé se tak dozvěděli o platu a odměnách nejbližších spolupracovníků prezidenta Václava Klause Hájka a Jakla. „Hrad tehdy vyměknul, zatímco jiní ne,“ komentoval současnou situaci pro ParlamentníListy.cz.

Právo na informace? Bezbřehé ukájení zvědavosti

V jiných soubojích totiž Maděra tak úspěšný není. „Svádím například bitvu se Zlínským krajem, který mi sedmkrát zamítl žádost o informace. Například mi napsali, že se neztotožňují s výrokem Nejvyššího správního soudu,“ uvedl. „Proboha, kde žijeme, když může kterýkoliv úředník tohle napsat,“ okomentoval. V dalším zamítnutí Maděrovi z krajského úřadu napsali, že paragraf 8b zákona o svobodném přístupu k informacím je neústavní. „K čemu tedy máme Ústavní soud, když o tom, co je ústavní a co není, rozhodují úředníci?“ ptal se ironicky.

Výčet tragikomických výmluv krajských úředníků však tímto nekončí. „Napsali mi též, že kdyby se právo na přístup k informacím aplikovalo tak, jak to činí Ministerstvo vnitra, tak z práva na informaci by se stalo právo na bezbřehé ukájení zvědavosti,“ popsal Parlamentním listům.cz svoji korespondenci se zlínským krajským úřadem Maděra.

K čemu přijímat další zákony, když se nedodržují ty stávající

„Existuje tady parta kolem Rekonstrukce státu, která chce prosadit několik protikorupčních zákonů. Pokud ale ty zákony nebude nikdo dodržovat – jak se to děje u zákona o svobodném přístupu k informacím, tak je naprosto zbytečné další zákony přijímat,“ uvedl.

„Dnes úředníci samosprávy nemusí odpovídat na žádosti, stížnosti a odvolání nemusí posílat nadřízeným orgánům, v odpovědích mohou zcela libovolně lhát, za takzvané vyhledání informace chtít desetitisíce korun jako náhradu za ztracený čas,“ sdělil Maděra. A nemluví jen tak do větru. Zlínský magistrát po něm požadoval 32 tisíc korun za sdělení o mimořádných odměnách vedoucích pracovníků jednotlivých odborů.

Za informace o odměnách si magistrát naúčtoval 32 tisíc korun

„Tvrdili, že musí přepsat něco z listinné formy do počítače. Vyúčtovali mně 142 hodin přepisování za rychlosti 65 úderů za minutu. Což je 32 tisíc korun,“ vypověděl. Když se Maděra odvolal, kraj rozhodl, že magistrát mu musí údaje poskytnout zdarma. „Načež magistrát žaloval kraj, že vydal takovéto rozhodnutí. Soud to hodil pod stůl, ale magistrát spor hnal až k Nejvyššímu správnímu soudu, který se zachoval obdobně,“ dovysvětlil případ velice se podobající Kocourkovu.

Úředníci s některými radními si tady mohou rozkrást veškerý majetek měst, obcí a krajů

„Požadoval jsem také po zlínském magistrátu seznam faktur, které proplatili. Každý občan má právo vědět, kde skončily jeho peníze. Za pět let jsem dostal jenom samé obstrukce, sprosté podrazy, nejsprostější lži. Ale odpověď nikoli. Psal jsem odvolání, žalobu. Ta leží rok a půl v Brně u soudu a budu čekat rok dva, kdo ví,“ popsal ParlamentnímListům.cz. „Tady si úředníci spolu s některými radními mohou rozkrást veškerý majetek měst, obcí a krajů,“ domníval se.

Téma o poskytování informací nabídl Maděra u řady politických stran, s úspěchem se setkal až u Pirátů. „Mají veškeré své účetnictví volně dohledatelné na internetu, proto jsem u nich skončil,“ vysvětlil nejstarší Pirát v Česku.

Za osm let dostal vedoucí odboru na zlínské radnici mimořádné odměny ve výši 1 635 900 korun

A uvádí další ze svých příběhů. „Upozornil jsem Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na celou řadu případů, kdy na zlínském magistrátě porušili zákon o zadávání veřejných zakázek. Udělil celou řadu pokut, které všechny magistrát zaplatil ze svého rozpočtu a člověk, který byl zodpovědný za vytunelování desítek milionů, dostával ročně kolem 200 tisíc korun na mimořádných odměnách. Kromě platu ve 13. třídě a nejvyššího možného ohodnocení a nejvyššího možného příplatku za vedení oddělení,“ objasnil.

Právě tento případ dotáhl Maděra k Nejvyššímu správnímu soudu. V červenci 2012 byla zlínská radnice donucena přiznat, že šéf odboru informatiky Alois Gavlas dostal za osm let vedle platu i mimořádné odměny ve výši 1 635 900 korun. „Když jsem chtěl informaci o odměnách dalších vedoucích pracovníků, napsali mi, že výrok Nejvyššího správního soudu se týkal jen jednoho pracovníka,“ ozřejmil Maděra ParlamentnímListům.cz.

Stačí faktury zveřejňovat. Nebyl by tunel Blanka

O odměnách na radnici podle Maděry rozhoduje jedna osoba – tajemník. „Nikdo ho nemá možnost kontrolovat. Podle zákona o obcích zastupitel musí dostat veškeré informace, o které požádá. Ale když mu je nedají, nic se neděje. Členka rady města Zlína kvůli tomu složila funkci, protože si z ní dělali srandu,“ zmínil.

„Všichni vykřikují o boji s korupcí. Přitom by stačilo prosadit jediné. Aby musely orgány státní správy a samosprávy veškeré informace o proplacených fakturách zveřejnit na internetu,“ myslel si. „Existoval by tunel Blanka, kdyby to museli od začátku zveřejňovat? Nebo ProMoPro, sKarty, či průšvih za dvě miliardy ve VZP s elektronickými zdravotními knížkami, které se neuvedly do provozu?“ ptal se Maděra.

Baťa: Nejstrašnější je účetní tma

Na závěr Maděra připomíná nejslavnějšího Zlíňana všech dob. „Tomáš Baťa je známý jako výrobce bot. Málo se ví, že byl od roku 1923 do roku 1932 starostou Zlína. Nechal vypracovat jednoduché srozumitelné účetnictví, ze kterého se každý občan Zlína mohl dozvědět o použití každé jedné koruny. A tento krok vysvětlil tím, že nejstrašnější je účetní tma. A právě tu tady dnes máme,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz Luděk Maděra.