Bijí mě, ponižují mě, chci se zabít. Číst tento článek o seniorech chce odvahu

Koordinátorka projektu pro vzdělávání pracovníků v sociálních službách Kateřina Dušková se denně setkává s konkrétními příklady z praxe, o kterých vypráví pečovatelky (ročně povinným vzděláváním prochází několik set pečovatelek z různých regionů Česka). A jak sama říká, nebývá to vůbec veselé povídání.

„Snad každá z našich pečovatelek se určitě setkala s tím, že je senior svými nejbližšími finančně zneužíván. Ovšem řešit to nechce žádný z nich, poněvadž ty své příbuzné, kteří za ním jezdí úplně pravidelně v době, kdy senior dostane důchod či příspěvek na péči, považuje za jediný kontakt a vazbu, kterou ve světě mají. Proto žádný z nich k tomu, aby do toho někdo vstoupil, souhlas nedá. Naštěstí na to, že by byl fyzicky nějaký senior týrán, zatím žádná z našich pečovatelek, které procházejí naším vzdělávacím programem, nenarazila. Nikdy nedošlo tedy k tomu, že by muselo být podáno trestní oznámení. I když fyzické týrání samozřejmě vyloučit nelze. Pokud ale nejsou zcela prokazatelné znaky nebo třeba znatelná dehydratace nebo podvyživenost vzniklá tím, že by seniora příbuzní trápili hlady a nedali mu napít, je to velmi ošemetné,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Kateřina Dušková.

Podle ní je zcela zásadní potíž v tom, že po změně zákona o sociálních službách v roce 2007 došlo i ke změně výplaty sociálních příspěvků určených pro pomoc. Zatímco dřív o ně musela požádat osoba, která o další osobu prokazatelně pečovala a byla tudíž dobře sledovatelná, v dnešní době o sociální příspěvek žádají sami senioři. Kontrola využití těchto prostředků v praxi téměř není.

„A ti senioři ty peníze často na sociální služby, kvůli kterým jsou vypláceny, vůbec nevyužijí. Buď s nimi naloží v rámci zvýšení svého vlastního životního standardu, nebo si pro ně pravidelně každý měsíc přicházejí jejich příbuzní. A oni si tedy pečovatelku nezaplatí, ale raději dají peníze své vnučce či dětem, za to, že jim třeba jednou nakoupí. Bohužel to, že si pečovatelku z peněz na ni určených neplatí, se velmi často brzy projeví na zdravotním stavu toho seniora. Někdy i během jednoho roku spadne do kategorie akutní zdravotní péče. O tom, že to je velmi drahé i pro stát samotný asi netřeba mluvit, přitom za pomoci asistentek mohou mnozí senioři fungovat bezproblémově řadu let,“ pokračovala dál Dušková z České asociace pečovatelské služby (ČAPS).

Jak dodala, už v době, kdy byl zákon o sociálních službách v paragrafovém znění, snažili se zástupci sociálních služeb proti němu vystupovat a upozorňovat na jeho rizika. Zatím však bez odezvy. „Víte, ono se dá lehce spočítat, že kvůli tomu je odčerpáváno z rozpočtu 19, 20 miliard korun ročně a to v mnoha případech vůbec ne za účelem, ke kterému by ty finance měly sloužit. Tehdy za tím zákonem stála samozřejmě snaha pomáhat například zdravotně postiženým, kteří se opravdu bez asistentů neobejdou, ovšem v případě seniorů je to poněkud jinak. Nikdo se tím však zabývat zatím nechce,“ posteskla si Dušková.

Kdy je vyplácen podle MPSV zmiňovaný příspěvek na péči?
Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle zákona o sociálních službách. Z poskytnutého příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jejich rozhodnutí poskytovat buď osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.

Podmínky nároku na příspěvek na péči
Nárok na příspěvek má osoba starší 1 roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Tyto stupně závislosti se hodnotí podle počtu základních životních potřeb, které tato osoba není schopna bez cizí pomoci zvládat.
Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost (péče o domácnost se neposuzuje u osob do 18 let).

Výše příspěvku na péči
Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc

800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Klidné stáří je pro mnohé seniory spíše iluzí

Nejen pečovatelky, které přicházejí do domácností seniorů, však tuší, jak moc jsou v mnoha případech u nás rodiny a snahy o mezigenerační soužití rozvrácené. Podobné zkušenosti zaznamenávají i na různých krizových linkách. Například na 300 nových případů týrání zaznamenala v roce 2011 krizová telefonní linka Senior telefon, kterou provozuje občanské sdružení Život 90. Ve více než polovině případů šlo o některý z druhů mezigeneračního týrání, tedy situaci, kdy je starší člověk psychicky, fyzicky nebo ekonomicky zneužíván svými dětmi nebo vnoučaty.

Příbuzní, kteří mohou na jedné straně hrát velkou úlohu při odkrývání případů týrání a zjednání nápravy, jsou na druhé straně často právě těmi, kdo se týrání sami dopouštějí. A to zejména již výše uvedeného finančního zneužívání. A proč senioři nechtějí případy řešit a mlčí? Často prý z prostého faktu - že se za chování svých vnuků či dětí zkrátka stydí.

Jediná bezplatná linka důvěry pro seniory s nepřetržitým provozem tak přijímá ročně více než 12 000 hovorů. Nový případ týrání se přitom objevuje každý den.

Každý pátý český senior se s týráním setkal

„Zkušenost s týráním má více než pětina Čechů starších 60 let. Většina těchto případů zůstává ale utajena, protože oběti mají strach z případných sankcí,“ upozornil již před časem Jan Lorman, ředitel občanského sdružení Život 90. A vedoucí linky důvěry pro seniory ho doplňuje:

„Nárůst hovorů seniorů zaznamenáváme paradoxně v letních měsících, kdy jejich počet narůstá i o více než třetinu. Toto období je pro seniory zdrojem depresí, a to i víc než například Vánoce. Senioři v letních měsících totiž více pociťují samotu nebo prázdno po zemřelém blízkém člověku,“ uvedla Jana Kosařová pro ParlamentníListy.cz.

Krizová linka Senior telefon přitom současně zaznamenává nárůst sebevražedných hovorů. Sebevražedné myšlenky se vyskytují od letmo zmíněných až po výrazné. Tyto tendence se často vyskytují právě jako důsledek týrání a zanedbávání, ale i u domácího násilí.

Nutno doplnit, že Senior telefon s číslem 800 157 157 je jediná nonstop fungující a bezplatná telefonní linka v Česku pro starší občany. Na linku se obracejí senioři všech věkových kategorií se svými dotazy a problémy.

Ovšem k atakům nedochází jen od příbuzných…

Závěrem je třeba ještě uvést to, že k týrání seniorů dochází i v případech, kdy jsou umístěni v některém z ústavů. Podílejí se na něm zaměstnanci institucionálních zařízení, kteří požadují jako „všimné“ určité finanční obnosy. A senioři jim je raději vydávají, poněvadž mají pocit, že si darovanou dvacetikorunou (ovšem i významně vyššími částkami) zajistí lepší péči. Mnozí zaměstnanci zařízení jsou vůči seniorům až agresivní a chovají se nepřátelsky. Jak se v několika případech, které vyšly na povrch, ukázalo, za „své“ si berou praktiky jako: bití, strkání, násilné krmení, omezování, nadměrná medikace, zanedbávání, ponižování, přehlížení a zanedbávání, neposkytování soukromí a podobně.

Asi nejotřesnější zaznamenaný případ z poslední doby musel řešit na sklonku roku 2011 chomutovský soud.

Staří lidé, vesměs postižení demencí nebo Alzheimerovou chorobou, byli vydaní na milost a nemilost personálu stacionáře pro seniory Naděje 2000 v Chomutově. Obžaloba následně vinila zřizovatelku takzvaného Domova se zvláštním režimem Jaroslavu L. a hlavní sestru Šárku H., že bezmocné starce týraly nedostatečnou péčí. „V zařízení to páchlo močí, klienti byli ve špinavém oblečení a znečištěných plenách. Dostávali prošlé potraviny nebo jim personál z jídla ujídal. Mezi padesát klientů například rozdělil šest polovin rohlíku,“ psalo se v obžalobě.

Týden se zlomenou páteří bez pomoci

Senioři, kteří v zařízení pobývali za mnohatisícový poplatek, byli podle obžaloby vyhublí, žili v nedůstojných podmínkách a kvůli minimální lékařské péči končili v nemocnicích dehydratovaní, s proleženinami i se zraněními. Jedna z klientek ležela téměř týden bez pomoci se zlomenou páteří a oběma stehenními kostmi. Zápach rozkládající se moči po celém zařízení, neosobní prostředí, nekvalifikovaný personál - takové zkušenosti si ze stacionáře odnášeli jeho návštěvníci. Střední zdravotnickou školu měly jen obě obžalované ženy, ošetřovatelé byli vesměs vyučenci, z nichž jen někteří měli alespoň minimální zdravotnické kurzy.

Stařenka, která si neuměla o nic říct, prý vypila 32 kapučín

Na desítky klientů bylo málo personálu, podle výpovědi příbuzných se babičky a dědové bezcílně potulovali po chodbách, káleli v pokojích, nedostávali dost napít. A zaměstnanci ústavu si podle svědků údajně nechávali k základnímu poplatku platit za nákup drahé kosmetiky pro seniory, za kávu a další věci. „Maminka byla ve stacionáři měsíc. Za ten měla vypít 32 kapučín. Byla postižená Alzheimerovou chorobou, neuměla si o nic říct, tak si sotva říkala denně o kávu," vypověděla jedna ze svědkyň. Zařízení si také započítalo dva tisíce korun za převoz staré ženy z 50 kilometrů vzdálené léčebny, přestože měla nárok na sanitu zdarma a ve voze s ní jeli další tři lidé.