Tak to vidí úřednice Helena Bartůňková, která byla na začátku roku z Ministerstva vnitra propuštěna, dle svých slov nespravedlivě. Na tamním tiskovém odboru se k tomu nechtějí vyjadřovat.

ParlamentníListy.cz oslovily tiskový odbor Ministerstva vnitra (MV). Přes něj v rámci vyváženosti nabídly kritizovaným úředníkům možnost obrany zveřejněním jejich názorů k celé problematice.

„Děkujeme za nabídku. Nemáme ale v úmyslu řešit personální záležitosti bývalých zaměstnanců Ministerstva vnitra formou mediálních rozhovorů. Paní Bartůňková dostala výpověď v souladu se zákoníkem práce a se souhlasem místní odborové organizace. To je vše, co se k tomu dá říci,“ napsal Vladimír Řepka, vedoucí tamního oddělení komunikace. Ministerstvo vnitra tedy ke kritice Heleny Bartůňkové zaujalo postoj pštrosa. Strká hlavu do písku. Bartůňková však ParlamentnímListům.cz sdělila další zkušenosti s poměry na tomto silovém ministerstvu.

Ministerstvo hrůzy a strachu

A jaké největší chyby spatřuje Bartůňková u současného vedení vnitra? „Připadá mi jako nejméně kompetentní, jak z hlediska odbornosti, tak z hlediska osobnostních, tedy morálních předpokladů. Každá vyhraná revoluce, ať krvavá či sametová, s sebou přináší prvotní zmatek a chaos, než se poměry poněkud ustálí a noví vládci přijdou na to, že věci musí mít svůj řád, aby společnost mohla vůbec fungovat.  Jestliže však politicky nově dosazený ministr po více než dvaceti letech od sametové revoluce o podstatě chodu státní správy nic neví, je to na pováženou. Nepochopil rozdíl mezi policií jako bezpečnostní mocenskou složkou a vnitrem jako správním úřadem. Zahájil svou činnost personálním otřesem a namísto odborníků se obklopil kamarády z policejních složek či dalšími zájmovými osobami, které jsou na tom z hlediska znalosti chodu státních správních úřadů stejně jako on. To pak nastává totální destabilizace. 

Z existenčních důvodů se všichni začnou bát všech a mají strach projevit jakýkoliv názor. Shrnu-li to stručně, díky současnému vedení se Ministerstvo vnitra stalo resortem hrůzy a strachu a místo pořádné práce se tam základní prioritou stalo zůstat na výplatní listině. V takové atmosféře nelze normálně pracovat, natož pak vytvářet jakékoliv užitečné hodnoty pro společnost,“ říká.