„Zajímavé je, že nás kontroluje kdekdo,“ pokračuje dále Zikmundová. „Supermarkety mohou klidně prodávat špatné ovoce a nic se jim nestane. Prostě jejich právníci je z toho vysekají, řetězce se odvolávají do nekonečna a jede se dál. My si nemůžeme dovolit, abychom měli problémy s kvalitou nebo s životním prostředím. Pokuty by byly doslova likvidační. A pokud se podíváte do zahraničí, tam je až o třetinu víc postřiků – a je to v pořádku.“
Velkým problémem je zaměstnávání brigádníků. Ti musejí projít zdravotní prohlídkou, která přijde na pětistovku. A jako sezonní dělníci v sadech či na plantážích jsou jen několik týdnů. Jestliže si ještě platí cestu autem, moc jim z toho nezbyde. A brát lidi z pracovního úřadu – jak potvrzují i další zemědělci – to chce, aby je někdo zaškolil a stál doslova „za zadkem“. Na to prostě není čas.
Nejlepší ministr byl Lux
„Nejlepší ministr zemědělství byl Josef Lux,“ vzpomíná dále Jana Zikmundová. „Ten byl z vesnice a rozuměl naší situaci. Naopak nejvíce se obrazně řečeno podepsal Jiří Palas, který vyjednal v Bruselu velmi špatné podmínky. I díky němu se v konkurenci polských produktů ztrácíme.“
Nevážíme si domácích produktů
Podle Unie ovocnářů je každoročně zaznamenáván výrazný pokles české produkce. Například jablek se oproti roku 2011 sklidilo o téměř čtvrtinu méně. Vinu na tom mají také výkyvy počasí, ale především neustálé dovozy levných polských jablek, ale také dotovaného ovoce z Itálie a Rakouska, o zámořských zemích ani nemluvě. Podle Pavla Frída, regionálního předsedy Unie, dávají hypermarkety přednost velkým a nablýskaným jablkům, která mají silnou slupku, a proto se jen tak neotlačí.
„Nemají sice žádnou chuť, ale to jim nevadí. Česká čerstvá jablka, která se přivezou třeba jen pár kilometrů ze skladu, nemohou obstát, když se na ně svítí, pomačkají se, lidé na ně sahají…. Ale to přece není jen o jablkách, ale ovoci a zelenině vůbec.“ Všudypřítomnost jabloní vedla po roce 1989 ke značné devalvaci hodnoty. Tisíce jich bylo vykáceno či ošetřovatelsky zanedbáno tak, že jejich úrodnost klesla na zlomek původního stavu. Téměř zmizely staré české odrůdy, mnohdy nepříliš hezké na pohled, ale velmi chutné a šťavnaté. Cena, která by mohla být minimální, je v současné době mnohdy vyšší než u exotických banánů nebo pomerančů.
Zachrání nás Babiš? Řekli bychom: Ne!
„Myslíte, že by nás pan Babiš mohl zachránit?“ usmívá se Zikmundová. „Já si myslím, že ne, a jeho nabídka by pro nás určitě nebyla zajímavá. Řekli bychom ne. Víte, monopol není pro trh nic příjemného. Musíte se podřídit celému aparátu, brát samozřejmě jen hnojiva své značky, a tak dále. Tohle pro nás není.“ Cestou je podle slov jihoplzeňských sadařů právě nabídka produktů „od zemědělce, který je za rohem“, kam se dá dojet, který je známý a není anonymní.
„My už i sušíme jablka, švestky a hrušky, chceme také dělat džemy. Nevím, proč by si měli lidé kupovat věci z druhého konce světa, když zakoupením našich výrobků podporují svůj region a vlastně i zaměstnanost. Proto jsem velmi spokojená s úrovní farmářských trhů a je vidět, že lidé skutečně vyhledávají místní produkty. Je škoda, žeMministerstvo zemědělství ještě více nepodporuje své zemědělce – podívejte se nejen na Poláky, ale i Maďary, o západní Evropě ani nemluvě. To, co se za ta léta udělalo dobrého s vínem, by se mělo udělat i s ovocem a především tuzemskou zeleninou, která je na tom existenčně mnohem hůře než my…“
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
