Pro mnohé politiky je úspěch ve volbách příležitostí k tomu, aby se na čtyři roky chopili moci a bez ohledu na ostatní ji využili výhradně k naplnění svých cílů. „Politika je lidská činnost, která má za úkol zmírňovat společenské konflikty. Tam, kde se proti sobě staví různé skupiny, tam úkolem politiky a politiků je zakopávat příkopy, hledat mosty a snažit se v rámci dialogu o zachování nebo rozvoj soudržnosti ve společnosti,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek to, čím se u nás asi řídí jen minimum politiků.

Zákopová válka, která často ústí v nejrůznější nulové tolerance či obstrukce, souvisí s tím, že se různé politické proudy snaží chovat buďto příliš kořistnicky, což znamená, že ani tak nemyslí na dobro společnosti jako na dobro své vlastní, nebo se chovají na základě vypjaté atmosféry příliš ideologicky. „To lze odstranit takovým způsobem vládnutí, kdy i menšina je vtažena do děje. Kdy zákony, které mají ovlivnit životy lidí na desetiletí, se neprojednávají narychlo či dokonce ve stavu legislativní nouze, ale projednávají se v částečné souhře s opozicí,“ upozorňuje Jelínek.

Za Špidlovy vlády se společnost neštěpila

Po roce 1989 se jen ve dvou obdobích dá hovořit o společenském a politickém konsensu. „To první je docela přirozené bezprostředně po listopadu 1989, kdy docházelo v rámci Občanského fóra k zastřešení politických proudů uvnitř tohoto širokospektrálního občanského hnutí. A ty proudy věděly, že je třeba nacházet určitý konsensus a zbytečně se nehádat. A vydrželo jim to rok a půl, možná dva roky,“ podotýká politolog z Masarykovy demokratické akademie.