Co vás nejvíc štve na České republice?Anketa
Paní Long Slámová, i když jste obhajovala řadu lidí známých jmen, přece jen si každý asi s vaším jménem spojí především Jiřího Kajínka. Už jen proto, že se dosud žádnému z našich advokátů nepoštěstilo, aby se stal hrdinou filmu na motivy příběhu jejich mandanta. Jste s Kajínkem ve spojení? A podnikají se třeba ještě nějaké kroky, jak jeho osud zvrátit? A abych ten sled otázek ještě navýšila - nezažila jste ze strany kolegů nějaké negativní reakce na to, že jste se stala hrdinkou scénáře filmu?
Ne, to určitě ne – ani ze strany právníků, ani ze strany kolegů advokátů. Ten film je absolutně takzvaně „volně na motivy“ – což znamená, že postava, která volně ztvárňovala hrdinku s mým křestním jménem, je v reálu někým úplně jiným, s naprosto jiným osudem. Ten filmový příběh byl zčásti jiný, než je skutečnost. Život filmové advokátky byl diametrálně odlišný, stejně jako doba, ve které se odehrával. Tedy doba, kdy se ona v tom příběhu k případu dostala. Já jsem se k případu dostala až poté, co již byl Jiří Kajínek mnoho let pravomocně odsouzen na doživotí. V době, kdy byl Jiří Kajínek odsouzen, jsem já teprve studovala. Já se tedy s tou postavou vůbec neztotožňuju, proto ani nejde, abych to brala jako fakt, že jsem někde ztvárněná.
Jaké jste měla pocity, když jste se viděla na plátně?
Nejsem to já, tak jsem to brala jako každý jiný akční film hozený do thrilleru. Brala jsem to od samého počátku pouze jako „fikci“, byly tak postaveny i smluvní dokumenty mezi Jiřím Kajínkem a produkcí filmu, které jsem zpracovávala. Ten film nemá v některých částech s realitou mnoho společného, rovněž mnoho postav je tam jiných než ve skutečnosti, neboť by mohly hrozit žaloby ze strany některých osob.
Existuje ještě v tuto dobu tedy nějaká šance na to, aby pro Jiřího Kajínka nastal zásadní zvrat a on by byl puštěn na svobodu?
Jediná možnost, která ještě existuje, je, aby mu prezident republiky udělil milost. Já jsem do toho před lety šla s tím, že zkusíme obnovu řízení, protože jsme měli v rukou k dispozici desítky nových důkazů, které dle našeho názoru mohly přivodit jiné rozhodnutí. Nevyšlo to, návrh byl zamítnut, byť soud vrátil jednou k naší stížnosti záležitost zpátky k projednávání. Což bylo paradoxně jediné pozitivní rozhodnutí soudu v celé kauze Jiřího Kajínka od samého počátku. Nakonec ale došlo k pravomocnému zamítnutí toho návrhu a my už jsme žádný další návrh nepodávali.
Fotogalerie: - Válková zahájila výstavu o vězeňství
Pro mě „role" tedy skončila tím posledním prostředkem, který jsme podávali, což byla stížnost k evropskému soudu. Následně se pokoušel i již předchozí advokát o nějaký návrh na obnovu, ale ten byl zamítnut během jediného jednání. Ten náš se sice projednával řadu let, ale... Nejsem všemocná, ani tři ministři nezvládli zvrátit to pravomocné odsouzení, takže já jsem pro to udělala maximum, víc nešlo, nemám žádnou pravomoc, abych to dál nějak ovlivnila. Jedinou nyní dostupnou moc má (a měl i ten předchozí) prezident. Je tedy už jedině na něm, zda se rozhodne Jiřímu Kajínkovi milost někdy udělit a tím napravit justiční omyl, který podle mě nastal. Ale vím, že už se vyjádřil několikrát, že to neudělá.
Kdy jste se s Kajínkem naposledy v poslední době viděla?
V době, kdy jsem ho zastupovala, jsme byli v pravidelném a velmi častém kontaktu. Nyní nejsme v kontaktu, nemám, co bych mohla s ním právně řešit. Je to pár měsíců, co jsme spolu hovořili po telefonu, ale kdy jsme se osobně naposledy setkali, si opravdu už nepamatuju.
Psali jsme:
Máte pocit, že ho to zlomilo?
Tenkrát, vlastně již před 10 lety, vzhledem k těm skutečnostem, které jsme objevili, doufal a měl naději v to, že by je soud mohl vzít v úvahu. Nestalo se. Postupem let tedy ta jeho naděje klesá. Ta naděje je přitom malá vlastně už v okamžiku, kdy dojde k pravomocnému odsouzení, což bylo několik let předtím, než jsme na případu začali poprvé pracovat. Pokoušet se pak něco zvrátit, je úkolem dost nadlidským.
Přesto se toho ujímáte v kauzách, v kterých figurujete, poměrně často...
Jen v několika málo případech. A to u věcí, kdy si myslím, že se něco změnit dá nebo dalo. Kde je eventuální – alespoň minimální naděje.
Přemýšlela jste o tom, proč je taková jistá zatvrzelost u Kajínka něco změnit? Je to přece jen dost nestandardní…
Mě mrzelo, že soud u Jiřího Kajínka nepřistoupil na ten návrh, na to, že nové důkazy byly podle našeho názoru natolik silné, že mohly odůvodnit jiné rozhodnutí. I když se nám to nelíbí, je to jeho rozhodnutí a my to musíme respektovat.
Nový občanský zákoník
Když se přeneseme konkrétně k vaší práci a k tomu, co se děje v posledním půlroce v souvislosti s novým občanským zákoníkem, jak moc vám práci ztěžuje, pokud vůbec? Přece jen, než vstoupil v platnost, ozývalo se mnoho hlasů, že většinu záležitostí spíše ztíží. Po několika měsících už asi je jasno, do jaké míry byly pravdivé či se mýlily?
Jsou rozhodně i nadále na místě. Ten nový občanský zákoník je pro právní laiky zcela nepřehledný a nesrozumitelný. Dle mého názoru bylo naprosto zbytečné dělat takto rozsáhlou změnu, dosavadní zákoník v rámci těch mnoha novelizací, kterými prošel, byl naprosto dostačující. Včetně těch k tomu náležících právních předpisů. Teď to nedělá dobrotu. Jsou tam používány výrazy, které jsou již po řadu desetiletí zastaralé. Já říkám, že jsme se vrátili k něčemu, co už dávno měla sežrat doba minulá.
Psali jsme:
Rozčiluje vás něco třeba konkrétního?
Prakticky všechno. Nevychází to totiž z logiky a z těch x let zažitých terminologií a situací a stavů. Jsou tam zbytečně podrobně rozepsány situace už dané ustálenou judikaturou. Nevím, proč na vše tady musí existovat nějaký paragraf. Tím se to opravdu stává nepřehledné. A znamená to pro lidi akorát to, že vydají víc financí na právníky, poněvadž v tomto stavu sami v rámci civilního řízení nejsou prakticky schopni se řádně „hájit“.
Novinky v exekucích
Jak se díváte na to, že se objevují návrhy na hromadné oddlužení určitých skupin obyvatelstva? Že se začíná tlačit na místní příslušnost exekutorů, ale také na to, že pro podání exekuce bude nutné, aby věřitel složil určitou finanční jistinu?
Přiznám se, že jsem se neseznámila s obsahem toho návrhu k plošnému oddlužení. Nedovedu si představit, k jakým věřitelům by se tento krok aplikoval, jakým způsobem by se to řešilo. K myšlence oddlužení obecně v rámci některých dluhů třeba vůči některým státním orgánům, i proto, že jde často o dluhy i tak nevymožitelné, si to možná představit umím. Nikoliv tedy pouze u některých dlužníků, ale plošně. Ale nevidím to jako řešení. Musela bych se seznámit s bližším a detailnějším návrhem. V každém případě si ale nedokážu hlavně představit, že by byly zvýhodněny či by to bylo umožněno pouze některým skupinám. Před zákonem jsme si přece všichni rovni a mělo by tomu tak být tedy i ve vztahu k dluhům. Z pozice právníka tedy říkám takovému návrhu, jak mi byl hlavně vámi nastíněn, nebo co jsem si někde v hrubých rysech zaznamenala, NE.
A co místní příslušnost exekutorů, poplatky za exekuce?
Musíme si uvědomit, že věřiteli nejsou jen státní orgány a velké obchodní společnosti. Řada věřitelů je mezi běžnými lidmi, kteří třeba někomu půjčí peníze, nebo jim vznikla škoda, nebo mezi samoživiteli, kteří vymáhají dluhy na výživném. Mnoho věřitelů je v postavení poškozených z trestného činu. A dlužník se jim směje do očí. Tudíž s návrhem dalších poplatků nad rámec těch, které už jsou zákonem stanoveny, opravdu souhlasit nelze. Bylo by to na škodu těm lidem, kteří se svého práva nemohli domoci ani v rámci předchozích řízení. I když měli v rukou rozsudek, dlužník se jim do očí smál a jim nezbývalo nic jiného než jít k exekutorovi s návrhem na exekuci vůči takovému dlužníkovi.
Ale pokud jde o místní příslušnost exekutorů, když jsem se bavila s některými exekutory z menších exekutorských úřadů, tak oni to vítají. Jsou toho názoru, že odpadne v uvozovkách lobby některých velkých exekutorských kanceláří. Já, když si vybírám exekutora někde konkrétně, aby pohledávku s co nejvyšší pravděpodobností opravdu vymohl, myslím, že to možná bude trochu škodit podnikatelskému prostředí. Ale v zásadě je to asi správné.
Psali jsme:
Hrozící sociální nepokoje a sílící radikalismus
Když ještě zůstaneme u návrhů na plošné oddlužení, mnozí lidé se nechali v této souvislosti slyšet, pokud by k němu skutečně došlo a navíc pouze u některých konkrétních skupin obyvatelstva, že by to přineslo občanské nepokoje. Když se k tomu přičte atmosféra a nálady ve společnosti – možná mají pravdu. Zdá se vám, že je situace skutečně napjatá? Koneckonců i při své práci se setkáváte s některými radikály. Jak se vám s nimi pracovalo? Musela jste proniknout k pochopení a úspěšné obhajobě třeba někdy i trochu do jejich ideologie?
Ne, byla to čistě práce v rámci mé podnikatelské činnosti. Zastupuji i lidi obviněné třeba z vražd a samozřejmě nesouhlasím s tím, co udělali, když zastupuju někoho, kdo někoho přepadl nebo podvedl, nesouhlasím s jeho činem, s jeho názory, ale zastupuju ho, poněvadž je to moje práce a on potřebuje právní službu.
Ale pokud jde o současný stav naší společnosti, vidím obrovské nebezpečí v tom, že radikalismus je u nás opravdu na šíleném vzestupu. Uvědomme si, kdo ho dříve v Česku představoval? Byly to spíše skupinky nějakých mladších lidí, kteří nevěděli co se svým životem a občas si šli takzvaně zademonstrovat. Pak z toho také vyrostli (naštěstí). Samozřejmě teď pominu konkrétní útoky na konkrétní lidi, to je kapitola hodně nebezpečná a jiná. Jenomže - kdo ty radikální extremistické myšlenky hlásá nyní?
I někteří z politických představitelů. Tací, kteří jsou mnohdy dokonce navoleni do Parlamentu – to je obrovské riziko z hlediska bezpečnosti pro tento stát a lidi, kteří zde žijí. Já se s tím potýkám mnoho posledních měsíců na jedné ze sociálních sítí. Zaměřila jsem se na některé výroky a budu konkrétní, na výroky Tomio Okamury. Veřejně jsem ho opakovaně za ně zkritizovala. A bylo zajímavé ze sociologického hlediska, jací lidé pak na ty příspěvky začínají reagovat. Ať už dáte status o čemkoli, vždy se to zvrhne v naprosto rasistické diskriminační komentáře, které pak nestačíte ani mazat či blokovat osoby, které je činí. Zvrhává se to do výhrůžek vůči některým skupinám obyvatel i jednotlivcům. A to nejde tolerovat.
To se však neděje jen na sociálních sítích a u příspěvků jedné osoby. Stačí nahlédnout do mnohých diskuzí pod články na internetu…
Ano, je to šílené. Zmíním ale komentáře, které mne zarazily právě na zdi profilu pana Okamury, jenž se obzvlášť před volbami do EP netajil s určitými názory. Jeho názory a výroky teď nebudu právně hodnotit, poněvadž jsou možná v tuto dobu předmětem vyšetřování policie a příslušných orgánů a nechci, dokud nebude pravomocně rozhodnuto, abych byla za něco napadána.
Ale - objevily se tam tedy určité příspěvky, které dle mě naplňují skutkovou podstatu trestného činu. Mezi komentáři desítek lidí pod jeho statusy se totiž objevovaly i takové příspěvky jako: „Na tohle pomůže jen cyklon B"; „Vystřílet Romy", (ovšem s jiným názvem jejich příslušnosti), „Vystřílet cizince“ a podobně… To je přesně ten příklad, kdy představitel politické scény uvede výrok, kterým nejen že může podnítit, ale on – dle mého názoru - skutečně podnítil, nenávist vůči určité skupině obyvatel, z důvodu jejich původu. Ten důkaz tkví pak v těch reakcích na ten jeho status.
Podnítil a vyvolal v lidech něco, co je v totálním rozporu se zákonem. Je to absolutně nepředstavitelné, neakceptovatelné. Já opakovaně napsala, že takovéto jednávání nebudu akceptovat. Opravdu se totiž nechci dožít toho, že tu budeme mít druhý Vítkov. Nechci, ať už je někdo jakýkoli a ať už koná jakékoli věci, bere jakékoli dávky, nepracuje, nebudu tolerovat, aby se nějaké dítě bálo jít do školy, nebo jinam, protože mu reálně hrozí nebezpečí, že ho někdo kvůli tomu, že patří k nějaké skupině, napadne. Proto odmítám výroky některých politických představitelů, které směřují k tomu, co popisuji…
Do jisté míry je však toto odrazem celé společnosti, nemáte ten pocit?
Já říkám, že tento národ hloupne. Lidi se stávají čím dál tím agresivnější. A je třeba se podívat na to, kdo jsou ti někteří lidé, kteří tu nenávist a agresi projevují, byť třeba zatím „jen“ na diskuzních fórech. Většinou jsou to lidé, co nezvládli svůj život. Nadávají někomu, že je na dávkách, ale přitom tam jsou s vysokou pravděpodobností sami také. Vlastní neschopnost přičítají jiným lidem, ale ti nemůžou za to, jak ten člověk sám jedná a jaký je jeho život. Nemůžou za to, že někdo nemá práci. Ani cizinci nemůžou za to, že někdo od nás má problém najít práci. Když se ale podíváme na reakce a na složení některých voličů pana Okamury, podle těch jejich příspěvků – projela jsem si dokonce jejich profily na sociální síti, poněvadž mě to zajímalo i ze sociologického hlediska - tak to jsou lidi většinou nespokojení se svým vlastním životem, kteří svádí své problémy na druhé. Ti lidé si neuvědomují, že žádná změna, kterou požadují, nemůže přijít, to je nepřípustné i z hlediska zákona.
Nikdo přece nemůže změnit ani chování těch lidí, kteří zneužívají systém. Pokud někdo nebude chtít pracovat, tak nebude a my je k tomu prostě nemůžeme současným právním systémem legálně přinutit. Ten systém nelze změnit a legální cestou nelze změnit chování lidí. Dodávám - naštěstí nelze změnit.
Řekla a napsala jsem těm lidem i v diskuzích, že jsou již dobou minulou koncentrační tábory, kam se zavírali nejdřív politicky nepohodlní a pak se to stupňovalo přes rasové otázky a dál k těm, kdo se někomu prostě znelíbil. Končilo by to tím, že by to bylo obráceno k celým národům… To si ti lidé neuvědomují? I proto jsem napsala, že už se vlastně nedivím, jak mohly některé režimy mít tady široké pole působnosti, když ti někteří lidé tady jsou právě takoví. A oni se nemění k lepšímu, spíš naopak. A nepoučili se ani z těch dob minulých.
Co s tím?
Je to především velké bezpečnostní riziko. Pokud se radikalismus objevoval již v minulosti ve zprávách BIS, tak já očekávám, že teď už se to tam objevuje ještě víc a naprosto konkrétně. A pokud radikální názory hlásá legálně zvolený představitel, který je členem dokonce zákonodárného sboru, tak je třeba bít na poplach.
Psali jsme:
Není to však jen záležitost Česka. I Evropou zmítají podobné nálady. Možná nastalo období volání po tvrdé ruce? To se dá možná usuzovat i z toho, jak dopadly volby do EP ve Francii, když tam zvítězili nacionalisté. Vy jste v minulosti obhajovala například publicistu Davida Duka, který se též řadí podle mnohých pramenů k extremistům. Zeptám se v trochu jiné podobě ještě jednou, jak moc je těžké, pokud se na vás obrátí takovýto člověk (je jedno zda Čech či cizinec), ponořit se do ideologie toho člověka a najít právní cestu k jeho obhajobě?
Nemůžu se nořit do něčí ideologie. Já nepřemýšlím o tom, jestli jsou ty osoby mně sympatické nebo ne. Beru to z hlediska případu v rámci práva, mé práce, mého podnikání. S názory svých klientů obecně se neztotožňuji. Nezastupuji, ani neobhajuji jejich názory, ale osoby. Zajímá mě to, jaký má ta osoba právní problém a zda já mohu dostát svým povinnostem z hlediska zákona o advokacii a právně mu pomoci. Lékař také nemůže přemýšlet nad tím, kdo je člověk, kterého zrovna ošetřuje, nebo léčí a jaké jsou jeho názory.
Psali jsme:
Pokud máte pocit, že extremismus u nás sílí, pociťujete to třeba i při své advokátní praxi? Narážíte na to, že byste třeba měli větší počet klientů či žadatelů o obhajobu v takovýchto kauzách?
Spektrum našich klientů je skutečně různorodé. Zastupujeme jak takzvané pravicové extremisty, tak i ty takzvané levicové, rovněž cizince, například Vietnamce, Ukrajince. Zastupujeme i mnoho Romů – nerozlišuji to. Složení mé klientely – ať už se týká věci, kvůli které hledají právní pomoc – je široké.
Kauza Nagyová a pád ODS
Sama jste kdysi byla v ODS. Věřím, že politiku jistě sledujete dál, i když nyní jako člověk opodál. Jak moc se vás dotkla aféra kolem Jany Nagyové, která vedla k pádu Nečasovy vlády a koneckonců i k tragickým volebním výsledkům ODS?
Já jsem z ODS před lety odešla právě proto, že se tam děly podivné věci. Když jsem se do toho dostala nějakým způsobem víc a poznala jsem, že tam kvete klientelismus, kmotrovství, leštění klik, apod., šla jsem pryč. Když jsme vstoupila, byla to úplně jiná strana, s jinými lidmi, pak se to ale otočilo úplně někam jinam. Byla to spíš taková podnikatelská skupina hájící především své zájmy, což se mi výrazně nelíbilo a dávala jsem to jasně najevo. Nemám důvod být ve spolku, který jsem už ve finále nemohla ani cítit.
Jaké byly vaše první dojmy, když aféra začala vyplouvat na povrch?
Že se potvrdilo to, co už jsem o ODS říkala před těmi lety. Akorát to konečně někdo začal řešit. Vycházelo to najevo čas od času částečně už před tím, ale nenašel se nikdo, kdo by to nějakým způsobem postihl. Zákonitě ta klec ale časem spadnout musela.
Neměla jste zájem obhajovat někoho z těch aktérů kauzy?
Kdyby mě někdo oslovil a splnil by mé podmínky, tak samozřejmě není obecně důvod poskytnutí právní služby odmítnout. Nejsou to lidi, které bych osobně znala, když jsem byla v ODS, tak s těmito osobami jsem se ani nesetkala, a nejedná se o osoby, jejichž zájmy by byly v rozporu se zájmy jakéhokoliv mého klienta v konkrétní kauze. Obecně ale v těch „stranických věcech“, co vyplynou navenek, bývají stejně osloveny spíš ty kanceláře, které s těmi lidmi jsou v nějakém kontaktu z doby již před tím.
Psali jsme:
Byla jste i v Poslanecké sněmovně za ODS, i když jako nezařazená, měla jste možnost vidět, jak to mezi poslanci chodí. Rozladilo vás to?
Bylo to opět potvrzení toho, co jsem si delší dobu myslela. Některé záležitosti byly až tragicky úsměvné. Že třeba tzv. jedna ruka neví, co dělá druhá, jiní netuší mnohdy ani, která bije… A nevědí ani, o čem hlasují. Oni prostě žijí v jiném světě.
Necítila jste se tam někdy někomu jako nepohodlná?
Lidi, co mě znají, vědí, že nechodím pro drsné slovo daleko. A stejně tak pro skutek - a je tedy hodně málo lidí, kteří se mně odváží říct něco přímo do očí, co není pravdou.
Měla jste někdy strach? Ve filmu Kajínek vám šlo o život, perem autora scénáře zemřeli i vaši blízcí. Jsou některé situace v reálu též takto dramatické?
V případu Jiřího Kajínka k pár zvláštním věcem došlo – i typu výhrůžek. Ale já vždy říkám „pes, který štěká, nekouše". Naopak v současné době se setkávám v souvislosti s jedním případem s něčím, co jsem dosud nezažila za celou svoji praxi dohromady ve všech případech. Když se do výhrůžek pustí totiž naprostí fanatici, tak to pořekadlo, co jsem zmínila, asi až tak úplně neplatí. Teď trochu obavy byly. Udělala se nějaká opatření a je několik týdnů klid.
Pojďme ale i k trochu méně vážným věcem. Wikipedie o Vás prozrazuje, že hrajete na housle. Máte tedy blízko k Sherlocku Holmesovi, sledujete filmy s jeho postavou (slavný detektiv též totiž hrál na housle, hra mu pomáhala v řešení detektivních zápletek, pozn. red.)?
Obecně - informace z Wikipedie nelze brát vážně. A na ty housle jsem již hodně dlouho - cca 17 let - nehrála. A Sherlocka Holmese také nesleduju. Poslední film, co jsem „s ním“ viděla, bylo někdy, když mně bylo snad 12 nebo 13 let - tuším, že se jmenoval Pyramida hrůzy.
Ale detektivní práci asi občas dělat musíte?
Ano, některé případy si to vyžadují.
Lidé se často zlobí, že je v současné době u nás vymahatelnost práva nízká. Vadí jim, že je těžké dosáhnout spravedlnosti. Asi bychom mohly dlouho debatovat s odkazy na minulost, jak tomu bylo dříve a kam se to posunulo nyní – ovšem, jak to máte vy sama osobně? Věříte ve spravedlnost?
Ta skutečná spravedlnost existuje až tam „nahoře“. Ten, kdo jde hledat spravedlnost ke světským soudům, tu pravou spravedlnost stejně nenajde. Například v civilním řízení musí nejen svůj nárok tvrdit, ale hlavně prokázat. Někdy ti lidé, co tvrdí, že je zde zhoršená vymahatelnost práva, jsou ti, i když ne samozřejmě všichni, co své tvrzení prostě neprokázali. Na straně některých lidí mnohdy ani ty důkazy být nemohou. Když jsme třeba ustanovováni nemajetným účastníkům řízení a zjišťujeme, že oni žalují mnohdy takové absurdity, že ani soud nedokáže vyrozumět, oč v nich jde, je to fakt těžké, hledat „spravedlnost“. Někdo zažaluje stát o 20, 50, či dokonce 100 milionů – ale neřekne ani proč – z jakého důvodu. A tak si pak takoví lidé věčně stěžují, že spravedlnost tu neexistuje a že se nemůžou domoci práva. Jenomže chyba bývá často právě na jejich straně. Ovšem je třeba říci, že jsou i lidé, co se nedomohli práva, i když předložili dostatek důkazů a soud to prostě vyhodnotil jinak. Zažila jsem případy, kdy dle mého názoru soud vyhodnotil a rozhodl věc špatně – ale je třeba mít na paměti fakt, že soud je ten, kdo rozhoduje. Ne advokát.
Stává se vám, že někdy máte dojem, že už nemůžete dál? Že bojujete s větrnými mlýny?
Stává. Ale je třeba se nahodit hned a pokračovat, i když takové okamžiky berou hodně sil a energie. Bohužel si některé případy beru příliš osobně, o ty lidi mně fakt jde, takže pak jsou pro mne některé okamžiky hodně vypjaté. Prostě, nejsem robot.
Kdo je Klára Long Slámová?
Česká advokátka. Od 30. dubna do 3. června 2010 byla krátce poslankyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako náhradnice na kandidátce ODS, ale do Parlamentu nastoupila už v době, kdy z ODS vystoupila.
Vystudovala Státní konzervatoř v Praze, obor housle a absolvovala s vyznamenáním Právnickou fakultu UK. V roce 2001 začala pracovat jako advokátní koncipientka, v roce 2004 získala titul JUDr. a složila též advokátní zkoušky, od té doby působí ve vlastní advokátní kanceláři.
Je známá především jako obhájkyně Jiřího Kajínka. Mimo to obhajovala např. Johna Pacovského, který se svým otcem zavraždil na Českobudějovicku tři lidi, mělnického lékaře Jiřího Pasovského (odsouzen za vraždu nigerijského konzula). Hájila i soudce Josefa Košelu, který byl podezřelý z nákupu dětské pornografie. Mezi její známé klienty patřil i David Duke, autor knihy Mé probuzení, býv. senátor USA, dále též organizátor CzechTeku Václav Šroub a Martin Koryčánek, u kterého dosáhla zproštění obžaloby z několikanásobné vraždy. Na podzim roku 2008 se stala obhájkyní mladých národních demokratů a jiných radikálních uskupení.
V rámci trestní obhajoby se objevuje často u těžkých případů násilných trestných činů a trestných činů hospodářských, jako například obhájce jednoho z obžalovaných u půlmiliardového úniku z ČKA - Česká konsolidační agentura, či jako obhájce majitele realitní kanceláře Rekin. V roce 2013 se ujala obhajoby Michala Kisiova, podezřelého z tzv. jihlavské vraždy. Často zastupuje oběti trestných činů. V roce 2010 byla jmenována tehdejším ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem do pracovní skupiny, která připravovala zcela nový zákon o obětech trestné činnosti. Mnoho let se aktivně věnuje ochraně zvířat, a to nejen prostřednictvím jí pořádaných akcí na pomoc opuštěným a týraným zvířatům, ale i na poli legislativním.
Ve volbách v roce 2006 kandidovala do Poslanecké sněmovny za ODS (volební obvod Praha) na 17. místě pražské kandidátky strany. Poslankyní však zvolena nebyla (skončila na třetím místě pod hranicí zvolení, nicméně v počtu preferenčních hlasů v rámci ODS byla na 11. místě v ČR). Do sněmovny nicméně nastoupila dodatečně 30. dubna 2010, tedy krátce před koncem funkčního období sněmovny, jako náhradnice poté, co rezignoval poslanec Daniel Reisiegel. Působila tedy jako nezařazená poslankyně.
(Zdroj: Wikipedie)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
