Nedávno jste vyslovovali nedůvěru vládě, což neprošlo. Chystáte se tento krok opakovat?
Tak, nemůžeme s tímto institutem zacházet tak, že bychom, dejme tomu, každého čtvrt roku vyslovovali vládě nedůvěru. Použili jsme to ve chvíli, kdy to bylo, podle mého, absolutně na místě, protože amnestie, za kterou byla odpovědna vláda a premiér, je něčím neslýchaným a bezprecedentním, ba přímo fatálním za posledních dvacet let. Takže jsem rád, že jsme tu nedůvěru dali zřetelně veřejnosti najevo.
Nechtěl bych však dopředu říkat, že na horizontu je nějaký další podobný důvod pro vyslovení nedůvěry. Protože kdybychom vzali v úvahu celkovou slabost této vlády, tak bychom mohli hlasovat o nedůvěře k ní každý druhý týden. Používáme to proto tehdy, kdy se stane něco mimořádného, což se ale bohužel stává stále častěji.
Pravda, je těžké si představit, co nám ještě může tato vláda připravit, ale ta děsivá amnestie byla skutečně pádným důvodem pro vyslovení nedůvěry.
Těch ústavních stížností je teď vlastně několik.
Ano, celkem jsou dvě. Je to ústavní stížnost na církevní restituce, kde jsme se jako ČSSD podíleli, a naši senátoři se podíleli také na podané ústavní stížnosti k amnestii. Teď samozřejmě čekáme, jak to dopadne, protože je to docela zásadní, jestli to ten ústavní soud přijme k projednávání, což do této chvíle nevíme. Odhadoval bych to tak na příští týden.
Jak myslíte, že to dopadne? Bude to Ústavní soud vůbec šetřit?
Já bych si nesmírně přál, aby to přijal k projednání, protože kde jinde bychom se měli dovolávat spravedlnosti, než u Ústavního soudu? Nikoho jiného už nemáme. A jestli to ten Ústavní soud nepřijme, tak to budu považovat za velmi politováníhodné, protože ty oběti se pak budou nejspíš odvolávat k Evropskému soudu pro lidská práva a tam jsou podle mne, zejména u amnestie, dost rozsáhlé škody. Jestliže ty oběti přijdou o možnosti náhrady škody, protože trestní stíhání byla zastavena, dovolím si tvrdit, že u evropského soudu mohou být úspěšní.
V tuto chvíli už by šlo o miliardy…
To je právě to, co mne zneklidňuje. Ve chvíli, kdy poškozeným ten soud pro lidská práva dá za pravdu, tak to dá k úhradě státu. A pak to znamená, že ty zločiny, které jsme amnestovali, ty majetky, které se měli zabavit těm zločincům a nezabavili, tak místo toho, aby se zločinecké majetky použily na náhradu škod, bude to česká veřejnost, která za ty zločince bude platit. A já se obávám, že je to docela reálný scénář, že to není fantazie. Protože oni to mohou uplatňovat společně, stejně jako poškození z Union banky. Oni to přece hned druhý den mohou podat k evropskému soudu, když zjistí, že u ústavního soudu neuspěli. A u evropského soudu bych řekl, že se dovolat mohou, protože to je evidentní poškození obětí trestních činů.
Nechápu, že se to nebere dostatečně vážně. Jsou to miliardové škody, které bude muset zaplatit tento stát. A každá příští vláda to bude muset zaplatit z daní občanů, protože amnestie jí vzala možnost ty peníze získat na těch zločincích. Což mi připadá strašné.
Vraťme se na domácí scénu. Nepřipadá Vám, že výpady Jiřího Dienstbiera proti nově zvolenému prezidentu Miloši Zemanovi už vyznívají kontraproduktivně nejen vůči samotnému Jiřímu Dienstbierovi, ale i vůči ČSSD?
Jiří Dienstbier má svůj styl vystupování, který nemění a v poslední době jsem jeho výpady nezaznamenal ani tak vůči Miloši Zemanovi, jako spíše vůči straně SPOZ. A tam to ale, do určité míry, dokáži pochopit, protože mně také připadá, že ta strana vznikla naprosto účelově. Že to není programově politická strana, jakou bychom si přáli a chtěli. My už máme příklady takových stran, jako jsou například Věci veřejné, které nemají strukturu politických stran. Takže, pokud zaznívá kritika strany SPOZ, tak tomu celkem i rozumím.
Jinak si ale myslím, že Jiří Dienstbier má ve zvyku formulovat svá stanoviska svým razantním způsobem a asi ho těžko donutíme, aby ho změnil.
Dostal se tím ale do rozporu se sociální demokracií, což tu stranu může do jisté míry oslabit. Dá se spíš předpokládat, že snahou ČSSD bude spíše sjednocování levice.
Jako sociální demokraté nepotřebujeme ani tak sjednocovat levici. Náš hlavní cíl je silná sociální demokracie, která bude mít program natolik přitažlivý, že se k nám vždy někdo přidá. Já necítím potřebu integrovat levici, nebo někoho spojovat. Mojí starostí je sociální demokracie a nejsem moc ochoten brát na sebe osudy dalších podobných stran.
Ale nakonec při vytváření koalic rozhodují často malé strany…
Nechtěl bych se moc přizpůsobovat menším politickým stranám, protože u nich nevidím nějaké věci, které by mě nějak oslovovaly a mohly by nám nějak pomoci. Nevidím zde navíc nikoho, kdo by programově pracoval s takovou intenzitou, jako sociální demokracie. Tu práci musíme odvést my a nečekám, že by nám s tím někdo moc pomohl. Musí to být naše vlastní dílo.
Připadá mi, že jsme v tom nejdále, protože jsme strana, která má program dlouhodobý, střednědobý i krátkodobý a neznám nikoho, s kým bychom mohli v tomto diskutovat. Pokud jde o program moderní levice moderní sociální demokracie, je to něco, v čem nikoho nepotřebujeme.
Samozřejmě, že můžeme spolupracovat s veřejností, s různými odborníky, ale nepotřebujeme další politické strany jako partnery. Já v tom pro nás nevidím zrovna velký efekt. A mám za to, že ani na sjezdu po tom nebude nijak velká poptávka. Hlavním cílem sociální demokracie v tuto chvíli je, aby ona sama byla silnou věrohodnou stranou s jasným programem. A to je to hlavní, co nás zajímá.
Vrátím-li se ale k výpadům proti prezidentovi. Připadá vám vhodné právě jako signál mít navenek rozdílné názory přímo ve vedení sociální demokracie?
Ne. Nelíbí se mi to, a i jsem to kritizoval. Kdy ale něco takového nebylo? (směje se) Co mi ale připadá cenné, je skutečnost, že přestože máme v sociální demokracii spory a odlišnosti, jsme schopni najít dohodu. Myslím, že i sjezd ukáže, že vždy dokážeme najít rozumné řešení, ať se to týká programu nebo vedení.
Myslím, že se sjezd zachová stejně rozumně jako v minulosti a najde řešení, které pomůže tu stranu sjednotit. Necítím proto, že by měl sjezd skončit nějakým rozkolem. Naopak, jsem přesvědčen, že sjezd bude ukázkou schopnosti se dohodnout v sociální demokracii.
Jak vidíte budoucnost komunikace s prezidentem?
Tam je samozřejmě důležitá věc, že prezident byl sociální demokrat, dokonce předseda této strany a premiér. Na druhou stranu on má dnes vlastní politickou stranu. On už nebude námi posuzován, zda je nebo není sociální demokrat, protože to už není na místě. Je to ale prezident, který nám může některými tématy, některými věcmi, nepřímo pomoci. Například, když něco prosazujeme ve Sněmovně, a teď k tomu získáme ještě další hlas z Hradu. Tak to nám opravdu nevadí, je to určité plus, jakási možná synergie (součinnost) do budoucna.
Sociální demokracie dnes neodvozuje svůj osud od prezidenta a nedá se uvažovat o nějaké spolupráci s jeho stranou, to si vůbec neumím představit. Myslím, že o to ani nestojíme. Jiná věc ale je, že ta synergie tu možná je. A pokud bude prezident schopen deklarovat témata a výzvy blízké tomu, co tady jako opoziční strana hájíme, může to pro nás být do budoucna docela příznivé.
Takže, určitou synergii si umím představit, ale sociální demokracie v tom musí zůstat svébytná, protože my jsme tou politickou stranou, která v těch volbách teprve rozhodne o tom, jestli existuje alternativa k tomu typu vládnutí, které představuje Petr Nečas. To nemohla rozhodnout žádná prezidentská volba, to mohou rozhodnout pouze volby parlamentní. To je to hlavní téma, které nás čeká.
Máme za sebou poměrně dobré výsledky v krajských i komunálních volbách. Rozhodující bitva nás však čeká ve volbách parlamentních a bude to rozhodování o tom, jestli budeme moci zkusit jiný typ politiky, jiný typ chování, než předvedla tato vláda. Pro nás je to rozhodující střetnutí a na to se soustředíme jak na sjezdu, tak po něm.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
