„Žádná přirozená, nezadatelná a nezcizitelná lidská práva neexistují.“ Touto větou kniha profesora Oskara Krejčího začíná. Jak ovšem dále uvádí, od přijetí Všeobecné deklarace lidských práv (1948) byla celá planeta pokryta sítí úmluv, které zavazují státy i jednotlivce dbát o práva a důstojnost života všech lidí, a to bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, majetek, rod, či jiné postavení. Dodržování lidských práv je ale dodnes dosti pochybné, o čemž svědčí čísla popravených, vražděných, týraných nebo žijících v extrémní chudobě, která s lidskou důstojností nemá zhola nic společného. „Podle mezinárodní organizace práce,“ uvádí profesor Krejčí, „byl v roce 2010 oficiální počet nezaměstnaných 205 milionů… A podle Amnesty International žije na ulicích 100 až 150 milionů dětí a jejich počet stále roste."

Lidská práva a vězňové chudoby

Neexistují jen „vězňové svědomí“, ale i „vězňové chudoby“. „Tam, kde bída, nezaměstnanost, nemoci a hlad ničí předpoklady pro užití lidských práv," říká profesor Krejčí. „Pokud chudoba přetrvává, není skutečná svoboda,“ cituje autor Nelsona Mandelu z jeho vystoupení v Londýně v roce 2005.

Jak odlišně zní v této knize takzvaný „Kýrův válec“, edikt perského krále Kýra II. Velikého z 6. století před naším letopočtem. „Dokud jsem král Persie, Babylonu a čtyř světových stran, nikdy nikomu nedovolím utlačovat ostatní a pokud se tak stane, ochráním jeho či ji a potrestám utlačovatele. A pokud jsem panovník, nikdy nedovolím nikomu přivlastnit si movitý či nemovitý majetek někoho jiného silou či bez náhrady. Dokud jsem naživu, znemožním neplacenou nucenou práci. Okamžitě vyhlašuji, že všichni mohou svobodně vybrat své náboženství. Lidé mohou svobodně žít ve všech místech a přijmout zaměstnání, které nikdy nebude porušovat práva druhých. Nikdo nebude trestán za přestupky svých příbuzných. Zabráním otroctví a moji guvernéři i podřízení jsou povinni zakázat výměnu mužů a žen za otroky v oblastech, které spravuji. Takováto zvyklost by měla být odstraněna na celém světě.“ Pro úplnost dodejme, že tento osvícený panovník vládnul 30 let a na rozdíl od dnešních deklarací a smluv si jeho edikt nejspíš nikdo nedovolil porušovat. Byl totiž i zdatným válečníkem.

Kniha nás provádí poutavým přehledem klíčových dokumentů, které byly pramenem zrodu novodobých pravidel pro lidská práva od starověku až po současnost.