Dienstbier: Spolupráce s KSČM je lepší než korupční koalice. I táta by to schválil

13. 11. 2012 6:21

SERIÁL: TVÁŘE SAMETU V politice to dotáhl nejdál ze všech studentských vůdců. Oranžovou stranu doslova prostupuje. Syn disidenta Jiřího Dienstbiera se spolupráci s komunisty nebrání a prý o tom podobně uvažoval i jeho realistický táta. Současný stav společnosti je nicméně i pro něj velkým zklamáním nadějí z roku 1989. Nikdo nečekal, že Česko sejde z cesty sociálně důstojných podmínek pro všechny.

Dienstbier: Spolupráce s KSČM je lepší než korupční koalice. I táta by to schválil
Foto: hns
Popisek: Kandidát na prezidenta Jiří Dienstbier
reklama

„Samozřejmě, že podle mě je dnešní stav společnosti velkým zklamáním nadějí z roku 1989. Všichni, co tehdy stáli na náměstích, chtěli svobodu. Nepředstavovali si ale, že zde po třiadvaceti letech vůbec nebude samozřejmá dostupná zdravotní péče či vzdělání. Když někteří zaplatí za bydlení, musejí pak počítat s každou korunou a nemohou si dovolit třeba léky. I fakt, že lidé nemají dostatečné zaopatření ve stáří, je otřesný. To nikdo nečekal,“ podotýká Dienstbier. Kromě svobody ještě očekával, že budou v zemi platit i sociálně důstojné podmínky pro všechny, což se nestalo.

Přirozený antikomunismus

S některými ze studentských vůdců se prý setkává poměrně pravidelně. Většina z nich se ale politicky obrátila spíše napravo. A co on na to? „Podle mě jde o určité zmatení pojmů. Po roce 1989 byl dost přirozený určitý antikomunismus. Šlo totiž o odmítání papalášů bývalého režimu. To s levicí a pravicí nemá nic společného. Vždyť mezi největší antikomunisty už historicky patřili sociální demokraté. Zejména ti, co zažili násilné sloučení s komunisty v roce 1948. Právě oni patřili k nejvášnivějším antikomunistům,“ podotýká s tím, že v žádném případě nešlo o svobodné rozhodnutí, protože komunisté při tom museli zlikvidovat několik sociálnědemokratických lídrů a nepoddajné členy šikanovali.

On vstoupil do ČSSD v roce 1997 a v dnešní vracející se oblibě komunistů vidí, jakož i ostatní sociální demokraté, hlavně vinu neschopnosti vlády Petra Nečase. Vytvořit koalici s komunisty se nebrání a prý ani táta disident by nebyl proti. „Tatínek byl realista a na to téma jsme se několikrát v minulosti bavili. Souhlasil by s tím, že politika se má dělat na základě programů a je přirozenější spolupráce na levici, než velká korupční koalice, kde nejde o program. U nich jde jen o to, kdo co urve. Je to jen technologie moci a kořistění. V politice je tedy programové řešení legitimnější a slušnější,“ podotýká.

Stateční lidé odcházejí

Na převrat a konec bývalého režimu přesto vzpomíná s nostalgií. „To byla euforická doba. Opravdu jsem byl dost nadšen z toho, co se tehdy dělo. Změna ke svobodným poměrům pro mě byla naprosto nejzásadnější změnou ve veřejné části mého života. V tomhle smyslu na nic nebudu vzpomínat tak rád, jako právě na dění na konci roku 1989,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz. Ohledně některých negativních vyjádření bývalých studentských kolegů ze sametové revoluce se jen ušklíbne: „Pan Mejstřík nepsal hezky opravdu vůbec o nikom, takže bych ho nepovažoval za měřítko.“

Poprvé oslavíme 17. listopad bez exprezidenta Václava Havla, jednoho z hlavních symbolů nenásilného převratu. „Odchází celá jedna velká generace statečných lidí, kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech, tedy v době, kdy to vypadalo beznadějně, něco obětovali a bojovali za to, co považovali za správné. Za svobodu a za ochranu lidských práv. Není to jen Václav Havel, ale celá řada dalších lidí, kteří si dle mě zaslouží úctu za to, co dělali před rokem 1989 s rizikem ztráty vlastní svobody a někdy i zdraví,“ doplňuje.

Dienstbier senior a junior

Jeho otec byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a pak i jejím mluvčím. Také spoluzaložil Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných a podílel se na vydávání samizdatů. V letech 1979 až 1982 byl proto ve vězení. Po revoluci působil jako československý ministr zahraničí a místopředseda vlády, v letech 2008 až 2011 byl jako nestraník za ČSSD senátorem za Kladno. Na začátku roku 2011 však v pražské vinohradské nemocnici zemřel.

Dienstbier junior se narodil roku 1969 ve Washingtonu, protože táta tam byl korespondentem Československého rozhlasu. Patřil mezi organizátory studentského pochodu 17. listopadu 1989. Byl totiž mezi zakladateli studentské skupiny STUHA, která demonstraci spolupořádala. Působil pak jako poslanec Federálního shromáždění. V roce 1997 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a pak pracoval v advokacii. Před sedmi lety se stal zakládajícím členem Družstva fanoušků Bohemians. V politice ČSSD vyrostl rychle. Je stínovým ministrem spravedlnosti, místopředsedou strany a senátorem, ale i prezidentským kandidátem.

„Ze strany ČSSD jako prezidentský kandidát žádnou nedůvěru necítím,“ prohlašuje jasně. Podle něj je v ČSSD několik jednotlivců, kteří se vyjadřují kladně pro jiného kandidáta, ale jde prý jen o mediální hru. „Na ústředním výboru, kde jsem získal nominaci, jsem dostal tři čtvrtiny hlasů. Vedení strany mě podporuje a pomáhá s kampaní. Podpora bude určitě pokračovat i dál,“ prohlašuje Dienstbier jasně, aby kolem toho nebylo již žádných pochybností.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jan Rychetský

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…