„Ať se mýlí celý národ, ale my tady na Hradčanech fakt nezapomínáme,“ říkají mi dva lidé žijící poblíž Ministerstva zahraničních věcí na Loretánském náměstí a má to velkou souvislost s tamním šéfem, jenž se dnes uchází o post českého prezidenta. S Karlem Schwarzenbergem. A není to dvakrát dobrá vizitka. Přestože jsme požádali jeho volební tým o zodpovězení některých otázek, mezi nimiž byl i dotaz na kauzu restitucí Marty Chadimové, dosud nebyly zodpovězeny.

Kníže nepomohl

Kousek od legendární hospody U černého vola se v podloubí nachází útulná kavárna. Je z ní vidět na rozlehlý žlutý dům 102/8, který restituovala Marta Chadimová. Právě zde si ParlamentníListy.cz daly dostaveníčko s důchodci, kteří jí nemohou přijít na jméno a jsou dost naštvaní i na jejího velkého zastánce Karla Schwarzenberga. Vzpomínají, ale pod podmínkou anonymity, protože je tato část Hradčan stále zájmovou oblastí různých vlivných osob, které by jim mohly znepříjemňovat život. A oni se bojí jejich dlouhých prstů.

„Kolem roku 1992 jsem se objednala ke Karlu Schwarzenbergovi. To už začínala kauza s restitucí paní Chadimové. Šla jsem mu v dobré víře o celé věci říct, aby v tom udělal pořádek s tím, že se na něj paní Chadimová odvolává, že je její nevlastní bratranec, a že by to mohlo poškodit důvěru Hradu. On byl totiž tehdy Havlovým kancléřem. Začal koktat, lítat z rohu do rohu a začal se hájit, že mu to řekla z legrace, když byli v Kájově s arcibiskupem Vlkem. Prohlásil, že ten barák byl jejich, s čímž jsem nesouhlasila. On že doufá, že pravda zvítězí,“ vysvětluje důchodkyně a pokračuje: „Pak u soudu byl svědkem paní Chadimové a řekl, že jsem mu tehdy přišla vyhrožovat nebo ho vydírat. Jak bych ho asi mohla vydírat?“ Je to prý jasná licoměrnost mocného.