Jaká je v ČSSD teď atmosféra před stranickým sjezdem ?
Atmosféra před tímto sjezdem ve srovnání s atmosférou před sjezdem minulým se mi jeví jako daleko klidnější - z regionálního pohledu určitě. „Přátelskovražedné“ vášně by mohl nyní rozněcovat jen ten, kdo upřednostňuje své osobní ambice před naplněním sociálnědemokratického programu. Takové případné pokusy by sjezd měl rezolutně odmítnout, neboť by mohly zmařit velmi nadějné vyhlídky ČSSD v supervolebním roce 2014.
Jak moc ovlivnily situaci ve straně prezidentské volby?
Prezidentské volby se samozřejmě do situace v ČSSD promítly. Na jedné straně neuspěl, byť velmi čestně, sociálnědemokratický kandidát, na druhé straně vítězství jiného levicového kandidáta je pozitivním faktem, dávajícím ČSSD mocnou posilu v boji proti této vládě a větší šanci na úspěšné vládnutí po příštích volbách, než by to bylo s prezidentem pravicové orientace. A navíc evidentně dochází k otupování dlouholetého napětí mezi Milošem Zemanem a ČSSD. Čerstvé setkání prezidenta s hejtmany to až idylicky potvrzuje.
Poškodila část vedení Dienstbiera během prezidentské kampaně ?
Postoj části představitelů ČSSD, kteří nepodpořili kandidáta své strany, je skutečně politickou anomálií, nemající u nás i ve světě snad obdoby. Jiří Dienstbier by bez tohoto excesu zřejmě dosáhl ještě podstatně lepšího výsledku. Slepá politická kázeň jistě není ve straně žádoucí, ale v tak zásadní záležitosti je nerespektování většinového usnesení úkazem, který prestiži ČSSD rozhodně neprospěl.
V souvislosti s Dienstbierovou kritikou Miloše Zemana a SPOZ se hovoří o tom, zda obhájí post místopředsedy ČSSD. Bylo by pro stranu dobré, aby se Jiří Dienstbier udržel ve vedení?
Jiří Dienstbier by měl obhájit post místopředsedy (olomoucká krajská konference ho nominovala). Bez něj by - mimo jiné pozitivní aspekty jeho činnosti - ČSSD nepochybně přišla o mnohé sympatizanty ze společenských sfér, kteří dříve sociální demokracii nepodporovali. Nepochybně bude přes svou kritičnost k Miloši Zemanovi muset najít, jako realistický politik, k němu, coby prezidentu, svůj modus vivendi (způsob soužití – pozn. redakce).
Psali jsme:
Co soudíte o Miloši Zemanovi?
Miloše Zemana považuji za mimořádně vzdělaného a schopného politika. Zvláště oceňuji, že na rozdíl od Václava Klause vidí, že perspektiva českého národa není v nacionálním izolacionismu, nýbrž v plnoprávném a všestranném zapojení do EU. Mé osobní vztahy s Milošem Zemanem byly přátelské, ale to neznamená, že jej nevidím i kriticky. Předpokládám, že některá obecně mu vytýkaná negativa v prezidentské roli eliminuje a bude chtít být velmi úspěšným prezidentem. V řadě aspektů se distancoval od Václava Klause, a bylo by žádoucí, aby se od něj zásadně odstřihl slovy i činy.
Měla by ČSSD před sněmovními volbami spolupracovat s menšími levicovými stranami?
Myslím, že se nedá očekávat nějaká předvolební spolupráce ČSSD s jinými levicovými stranami (a to asi platí i opačně), ale zcela jistě by sociálnědemokratická volební kampaň neměla být ostře zaměřena proti takovým stranám a soutěž o tradiční levicový elektorát by měla být nanejvýš korektní. Získávat hlasy středových voličů by se pak mělo nejen razantní kritikou pravice, ale především přesvědčivou programovou kampaní.
Váš 1. místopředseda Michal Hašek říká, že vládnutí s KSČM nepřipadá v úvahu. Shodnete se v tom?
Pozdní komunistobijectví je už zřetelně marností a jeho někteří protagonisté nejsou ani příliš věrohodní. Jestliže je KSČM legální součástí politického demokratického systému, pak je nutné to respektovat, pokud nemáme zákonnou - ústavní argumentaci, jež by tuto demokratickou legalitu zpochybnila. Je velmi sporná logika, že v obcích mohou vládnout či spoluvládnout, že v krajích mohou spoluvládnout, ale na celostátní úrovni nikoliv. Je podivné, slovně se komunistů štítit, ale v praxi se dožadovat jejich podpory (exemplární absurditou jsou příhody „zásadových antikomunistů“ Václava Klause či Miroslava Kalouska, nemluvě o kuriózní Janě Bobošíkové).
Psali jsme:
Sebevědomí komunistů po volebních úspěších ještě narostlo a těžko budou ochotní hrát roli „ilegálního“ partnera. Zdá se také, že bolševičtí dogmatici ztrácejí v KSČM vliv. Otázkou ovšem také je, zda KSČM bude i nadále považovat za výhodné nemít za nic vládní odpovědnost a získávat tak politické body. Nálada ve společnosti někdy až zarážejícím způsobem už nereaguje na argumenty odkazující k historické zkušenosti. Zdá se, že Bohumínské usnesení je již vývojem překonané a trvat na něm znamená pro ČSSD zužovat si politický vyjednávací prostor, což slovně antikomunistické pravici jen vyhovuje.
|
Prof. PhDr. František Mezihorák CSc., Dr. h. c. (6. října 1937, Vracov) je český politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 61 – Olomouc v letech 1998-2004, bývalý děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a někdejší zastupitel Olomouckého kraje. Je členem ČSSD. |
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
