Havel, Remek, Zeman? Všechno špatně. Povídali jsme si s mladým soudruhem

Jak hodnotíte éru prvního českého prezidenta Václava Havla?
Hodnotil jsem osobnost prvního prezidenta jedné ze dvou banánových republik, které po Československu zbyly, již vícekráte. Kdysi kvalitní dramatik, který poněkud vyčpěl. Bohužel vždy nekvalitní politik, který spolu se svou sektou přicmrndávačů působil opravdu absurdně. Jako filozof též za mnoho nestál. Byl impotentní bůžek, vrchol mytologie režimu rozkrádání národního majetku a sociální genocidy. Havel je zodpovědný za obelhávání národa řečmi o nestrašení nezaměstnaností, vylepšování socialismu, apod. Lhal věrný instrukcí svých nadřízených od začátku do konce. I jeho megalomanský pohřeb s prázdnou rakví byl další ze série podvodů, podobně jako průvod za katafalkem složený z příslušníků ministerstva vnitra.

Následující roky daly pouze za pravdu předchozí obžalobě. Jsem rád, že přes snahy o vyvolání umělé hysterie, je tento národ ve své většině poctivých lidí, k této osobě lhostejný. Nikoli nenávist, ale lhostejnost je to, co by si vpravdě zasloužil. Za dvě desetiletí nehorázného úpadku jsou pohnutky blízké pohrdání naprosto na místě. Jsou mezi námi ještě lidé, kteří si nechtějí přiznat, že žili ve lži. Chtějí raději umřít v iluzích. Iluze o Havlovi a jeho éře jsou nebezpečným nalháváním si a velmi negativním příkladem budoucím generacím.

Více rozhovorů ZDE

Havel přitom nepotřebuje nějakou dehonestaci, i když kapitalistický ráj budí v řadě lidí prudké emoce. Nejde přece o to jej dehonestovat, jde o to ho střízlivě zhodnotit. Zdehonestoval se svou činností sám. Jakkoliv jej hájit, omlouvat, zbožňovat nebo připitoměle uctívat znamená pokračovat v absurdním divadle, které snad už mělo svou derniéru. Ne všechna divadelní šmíra si toho však povšimla.

V souvislosti s nedávným výročím jeho úmrtí a blížící se prezidentskou volbou se hovoří o tom, kdo by byl nejvhodnějším nástupcem Václava Havla. Kdo ze stávajících kandidátů je vaším favoritem a proč?
Tato republika nepotřebuje nástupce figurek, maňásků různých velmocí nebo nadnárodních korporací. Tento národ jako sůl potřebuje osobnost, které z něj vyšla, neizolovala se od něj a která plně prosazuje jeho práva, suverenitu a chápe jeho potřeby. Prostě člověk, který planě nefilozofuje o ničem, člověk, který nespadá do kultu „slušnosti“, která není ničím jiným než kultem slabošství a pokrytectví. Jsou státy, které měly a mají štěstí na silné osobnosti v prezidentském úřadu. Dle výčtu kandidátů my toto štěstí mít na následující období nebudeme a co se týče vzpomenutí jména absurdního dramatika – ani jsme v tomto případě neměli.

Havel nebojoval za svobodu a demokracii. Havel bojoval za diktát západních velmocí, za diktát buržoazie, bojoval jak mohl za zbídačení dvou národů – bohužel úspěšně. Havel ukradl Gándhího citát o pravdě a lásce, aby nakonec rozséval dekadenci a politickou sodomii. Pošpinil svým jednáním štít kdysi hrdého národa, ohnul jeho páteř, zabrzdil lid této země v jeho rozvoji. Udělal z našeho státu kolonii a splnil úlohu, kterou měl v této oblasti Emanuel Moravec. Přirovnávat Havla k osobnostem typu Nelsona Mandely je urážkou tohoto bojovníka za svobodu. Koneckonců Mandela zvěčněný před obrovskou hvězdou se srpem a kladivem s rukou v pěst dost dobře věděl, co tu nefalšovanou svobodu přináší. Mými favority jsou politici, kteří berou plnou odpovědnost za život lidu své země a dokáží osobně riskovat ,aby jej zlepšili. Nikoho takového jsem si ve výčtu kandidátů nevšiml.

Co soudíte o rozhodnutí KSČM ve vztahu k podpoře obou dvou prezidentských kandidátů, tedy Jiřího Dienstbiera a Miloše Zemana? Neměla KSČM buď podpořit jen jednoho z nich, nebo raději vygenerovat svého vlastního prezidentského kandidáta? Existuje někdo takový, kdo by byl vhodnější než zmínění dva pánové?
KSČM se opět projevila jako stoprocentně bezzubá a oportunistická strana podnikatelskými zájmy svázaná s tímto systémem. Jak jinak nazvat režimní stranu, která svůj komunistický profil ukojila nejvýše na přebrání majetku a členské základny KSČ?

SLEDUJEME Přímá volba prezidenta

Podpora, lépe řečeno skrytá podpora Miloše Zemana, je jen ukázkou, že v Česku se dá koupit vše. Začalo to nákupem emeritního premiéra Štrougala, pak Štěpánovy „radikální“ KSČ, jejíž stanovisko podpory Miloše Zemana bylo jedinou aktivitou za dlouhou dobu a končí to KSČM, která se sice nijak oficiálně nevyjádří, ale přispěchá europoslanec Remek, který „jen za sebe“ Zemana podpoří. Jak jsem si Remka za jeho minulé úspěchy vážil, dnes ve mně jeho činnost vyvolává pachuť. Více na něm obdivuji jeho mercedes, nežli komunistickou zásadovost, která zřejmě nadobro odešla, když v europarlamentu hlasoval pro imperialistickou válku proti Libyi. Bohužel i to patří k jedné z velké série deziluzí mladých komunistů.

KSČM asi nevadí militantní a jasně stupidní antikomunismus Miloše Zemana, který se připojil zvláště v 90.letech k armádě primitivních fašizoidních křiklounů, kteří raději přiznávali úspěchy generála Pinocheta, než by uznaly pozitiva vlády pracujících tříd v Československu. Teď potřebuje podporu KSČM a tak nasazuje diplomatickou notu a zastírá své minulé činy a výroky. Miloš Zeman má na rukou krev z bělehradských ulic, sám agilně přispěchal s vojenskou pomocí NATO v čase, kdy imperialisté chtěli bombardovat nikoli Miloševiče, ale srbský národ. Známe ho jako muže velkohubých siláckých gest, ale i jako slouhu.

Jak se stavíte ke slovům Miloše Zemana o jeho vystoupení z KSČ?
Dnes Zeman žvaní cosi o srpnové okupaci a o vystoupení z KSČ. Mezi vystoupením a vyškrtnutím je však rozdíl. Koneckonců jeho budoucí pracoviště - Prognostický ústav - spadalo do kompetence generálního tajemníka ÚV KSČ. Věk nedává Milošovi ještě alibi k účelovému zapomínání. Zatímco si srpen 68 vyžádal 100 obětí, bombardování Jugoslávie 2500. Inteligentní člověk si spočítá rozdíl. KSČM nevadí ani to, že Zeman přirovnává poslance Grospiče a poslankyni Semelovou k neonacistům. Koneckonců, tito jmenovaní poslanci, jsou zřejmě jediným exemplářem komunistů v jinak antikomunistické straně. Za to jim patří dík.

Netřeba mluvit o tom, že leckterá Zemanova slova byla za hranicí politické i lidské idiocie, o odpamátnění Ploštiny nebo o větě, že česká kultura nedokázala nic krom vily Tugendhat, to platí dvojnásob. Miloš Zeman je mi sympatický jako propagátor jitrnic a slivovice. Na tomto poli jsou veškeré jeho zásluhy. Ale tím končí. Nechtěl bych prezidenta, který je pouze prašivým psem na vodítku americké či izraelské ambasády. Nechtěl bych prezidenta, který je koněm skupiny Penta nebo další oligarchie, ať už západní nebo východní. Miloš Zeman byl možná dobrý kuchař polévek v čase, kdy prostitutka poslaná kmotrem Mrázkem tančila na stole obviněného ministra Grégra, bohužel na hlavní jídlo to nestačí. Ani s populistickým kabátem „levicového“ kandidáta, od kterého by se v pravicovosti mohl učit i Václav Klaus. Je to na delší debatu. Podobně jako to, že populistická gesta mladého Dienstbiera těžko vyřeší společenskou krizi, kterou pomáhal odcinkávat.

Kdo má být tedy vhodným kandidátem na prezidenta?
Zbývá mi jedině Petr Čtvrtníček, který rozhodně ve své kampani řekl to, čeho se další kandidáti báli. Tedy že bude „hájit naši stádnost a že je vždy na straně lidských kur.., v čemž tkví dobrá pověst České republiky“. Za upřímnost mu patří dík i hlas, i když asi nakonec skutečně nebude sociálním demokratem. A nakonec z toho nejlépe vychází Miroslav Šlouf, jehož organizační schopnosti prostě musíme nezapomenout ocenit.