Ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích začíná Petr Žantovský informací o kauze Hořických trubiček, kterou v pondělních Událostech přinesla Česká televize. „Jedna z firem, která je vyrábí, nepoužívá k výrobě trubiček margarín, ale kvalitní tuk, což zakazuje Evropská komise. Sdružení výrobců Hořických trubiček tuto firmu, která používala nepovolený kvalitní tuk, vyloučilo ze svých řad. Na první pohled to vypadá jako lapálie, protože koneckonců na Hořických trubičkách nestojí svět, ale na druhou stranu na nich svět trošku stojí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Připomíná mu to oživenou směrnici o veverkách, o níž se v Evropské komisi a Evropském parlamentu diskutovalo už před lety. „Tehdy se přetřásalo, že se nesmějí pářit kontinentální evropské veverky s cizokrajnými, protože by to zkazilo jejich genofond. Sice to neprošlo, nicméně dnes je tento nápad znovu na stole v Evropském parlamentu a dokonce v rozšířené verzi, že nemá jít jen o veverky, ale o jakoukoli faunu či flóru, která by se už neměla mísit s tou evropskou, která má údajně kvalitní genofond,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Vstupovali jsme do Evropy volného trhu, ne do Evropy zákazů a příkazů
Tím, že si Evropský parlament či Evropská komise vymýšlejí nesmysly, místo aby řešily skutečné problémy, se dají srovnat s československým reálným socialismem druhé poloviny osmdesátých let. „Také tehdy se vedení komunistické strany a státu zabývalo hloupostmi a banalitami místo toho, aby řešilo pokles ekonomiky a především pokles zájmu obyvatelstva podílet se na chodu ekonomiky. Ta ztráta motivace obyvatel byla mnohem významnější než jakýkoli jiný makroekonomický parametr proto, že lidé dali od toho nereálného socialismu ruce pryč,“ připomíná mediální odborník.
Psali jsme:
Dnes je Evropská unie ve stejném bodu svého vývoje. „Trh se vyčerpal a bude se prohlubovat už jen dovnitř a fungovat jako tumor, bude požírat zdravé buňky a nahrazovat je nezdravými, což je něco, co jsme si asi nepřáli, když jsme vstupovali do Evropy, která pro nás znamenala Evropu volného trhu, a nikoli Evropu zákazů a příkazů Hořických trubiček a veverek. Mluvím o tom proto, že je zajímavé poslouchat novou vládu, zejména pány Zaorálka a Dienstbiera,“ upozorňuje Petr Žantovský na překotnou snahu o vstup České republiky do eurozóny, do fiskální unie či bankovní unie.
V našich médiích převládá euromlčení o europroblémech
„Otvírají dokořán dveře této Evropské unii. A co tím získáme? Pro pány z Lidového domu tím získáme zřejmě pocit, že jsou dostatečně evropští, ale jinak celá země tím ztratí. Dopadneme stejně jako Řecko, Portugalsko, Španělsko, Irsko, Island a jiné země, které se překotně vnutily do evropských finančních a ekonomických struktur a dnes hořce pláčou nad svou prohrou a řeší situaci, ne zda dojde k národnímu bankrotu, ale kdy k němu dojde,“ podotýká mediální odborník.
PhDr. Lubomír Zaorálek
Proto se diví, že se média nezabývají tím, do jaké náruče nás pánové Sobotka, Zaorálek, Dienstbier a další ženou. „Nevšímají si příliš Hořických trubiček, veverek, ani pana Sobotky a pana Zaorálka. Jako kdyby pro nás byla Evropa stále ještě nějakým vítězstvím. Nevím, jestli to naši novináři tak cítí nebo se jim nechce přemýšlet o tom, že se věci mohly mezitím změnit. A takové to euromlčení, které převládá v našich médiích o europroblémech, je velmi špatnou vizitkou českých novinářů,“ myslí si Petr Žantovský.
Vrátili jsme se do doby kádrování z postojů k srpnu 1968
V uplynulém týdnu ho také zaujaly úterní Události, komentáře České televize. „Pan Dolanský si tam podával nového plzeňského hejtmana pana Šlajse, sociálního demokrata, který byl za komunismu politickým pracovníkem Československé lidové armády. Takových bylo hodně, a pokud je mi známo, nevztahuje se na ně lustrační zákon, to předesílám. Pan Šlajs byl zvolen místo odstoupivšího Milana Chovance, nového ministra vnitra, docela drtivou většinou, takže se dá říct, že pan hejtman má plný mandát,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nemíní hodnotit, zda jde z pohledu Plzeňského kraje o správný výběr, ale svou pozornost soustřeďuje jen na odvysílaný rozhovor. Ten ho vrátil do normalizačních časů, do doby prověrkových komisí a part domovních udavaček. „Důkladně prokádrovaní lidé kádrovali ty ostatní a zkoušeli je z jejich světového názoru a postoje k okupaci v srpnu 1968 a z postoje rodičů v únoru 1948. To bylo stigma té doby, o které jsme si mysleli, že se nebude opakovat. Avšak pan Dolanský nám předvedl, že to stigma není dáno dobou, ale lidmi v jakékoli době,“ poznamenává mediální odborník.
Inkviziční styl rozhovoru s urválkovskými metodami
„Vedl rozhovor inkvizičním stylem. ´Jak je možné, že si vůbec dovolujete kandidovat? Jak je možné, že jste byl v armádě? Co jste tam dělal? Komu jste uškodil? Jakým způsobem jste se choval?´ Podsouval mu věty, které pan hejtman neřekl. Například ´Tak vy říkáte, že jste vlastně byl bojovníkem proti komunismu.´ Nic takového Šlajs neřekl, to jsou urválkovské metody, které zažili mnozí na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let a potom další ještě později i v osmdesátých letech v různých jiných situacích,“ říká Petr Žantovský.
To jsou metody, o nichž jsme se v listopadu 1989 domnívali, že zmizí spolu s odcházejícím režimem. „No nezmizely. Je to opravdu v nás, je to ten třídní boj, taková ta jednoduchá dichotomie my a oni: já jsem ten nositel dobra a ty jsi ten nepřítel a věrozvěst zla, a tudíž tě musím zničit, zdecimovat, dehonestovat, protože od toho jsem tady já, velký mravní nositel pravdy a lásky, já velký novinář. A tenhle postoj neplatí jen pro pana Dolanského, ale pro dost velký počet našich novinářů,“ domnívá se mediální odborník.
Moderátor se znemožnil a hejtman si ho namazal na chleba
Přitom po nástupu Lukáše Dolanského místo Daniely Drtinové do pořadu Události, komentáře moderátora několikrát chválil. „První výstupy byly velmi hodnotné a bylo to i o něčem jiném z hlediska chování k hostům, volby slov, volby tónů. Ale pan Dolanský se velice rychle přizpůsobil převládajícímu způsobu podobné české ´takyžurnalistiky´, kdy cílem novináře není něco se dozvědět, ale zpovídaného znemožnit. V tomhle případě se to ale panu Dolanskému nepovedlo, podařilo se mu znemožnit pouze sama sebe. A každý, kdo to viděl, uzná, že si ho pan Šlajs svými odpověďmi – jak se říká – namazal na chleba,“ hodnotí Petr Žantovský.
Na závěr si nechal odchod médii oblíbeného exministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila z ODS. „Ucházel se o vysokou funkci a když ji nedostal, tak, jako správné uražené dítko, neodměněné náležitou kariérou, opustil řady ODS. Tím dal jasně najevo, co v ódéesce celá léta pohledával. Nikoli práci nebo prospěch strany, ale svou kariéru a světla ramp, kterých si užíval. Často jsme si říkali, že Česká televize a Václav Moravec ve svém pořadu šli panu Pospíšilovi na ruku a léta ho prezentovali jako toho nejmravnějšího z mravných členů ODS,“ konstatuje Petr Žantovský.
Novináři brali Pospíšila jako disidenta v ODS a nejpočestnějšího politika
Přesto to nebylo nic platné a ODS ho na nedávném kongresu do svého čela nezvolila. „Takže něco bude asi špatně. A nebude to názor ODS. To je kolektivní organismus, který má nějaké kolektivní metody, jak si ten názor vytváří. A ten názor je výslednicí nějakých jednotlivých názorů uvnitř. A jestliže výslednice v převažující míře stojí proti panu Pospíšilovi, tak zřejmě je správně, že pan Pospíšil nebyl zvolen do vedení ODS,“ myslí si mediální odborník.
Mirek Topolánek
„Není to tedy o tom, jak nám říkají celou tu dobu novináři, že pan Pospíšil byl takovým disidentem v ODS a nositelem toho nejlepšího, nejmravnějšího a nejpočestnějšího v té straně. Přesně to vyjádřil bývalý předseda pan Topolánek, když k Pospíšilovu odchodu pronesl cosi v tom smyslu, že pan Pospíšil po celou dobu své kariéry v ODS věnoval veškerou svoji energii vlastní propagaci a téměř žádnou energii skutečné práci. Charakterizoval to přesně a v tomto ohledu bych to určitě podepsal,“ přiznává Petr Žantovský.
Ponecháním mandátu exministr ukázal, že mu jde jen o kariéru
Připadá mu zajímavé, že i sdělovací prostředky se v souvislosti s Jiřím Pospíšilem zmiňují o jeho popularitě a ne o jeho práci. „Neslyšel jsem, ani nečetl, žádný opravdu solidní analytický komentář o tom, co pan Pospíšil opravdového udělal pro tuhle zemi a pro svou stranu. Vím jen, že před vstupem do ODS byl v jiné straně, že jako mnoho politických turistů hledal výtah k moci. Tím výtahem se projel a nějakou dobu se vyhříval na výsluní. Kam půjde teď, nikdo neví, mluví se o kontaktech s TOP 09. Ale bylo by velmi seriózní, když odešel tři měsíce po volbách z politické strany jenom proto, že v ní neuspěl jako funkcionář, kdyby složil mandát poslance,“ tvrdí mediální odborník.
Považuje přitom za farizejské, aby Jiří Pospíšil zůstal v Poslanecké sněmovně a tvrdil, že je tam sám za sebe. „On tam není sám za sebe, on je tam v první řadě za politickou stranu, která ho na kandidátku zařadila s nějakým úmyslem. Když z ní teď odchází, tak by v normálním, slušném a mravopočestném světě, kterého se pan Pospíšil tváří být představitelem, mělo být samozřejmé, že mandát složí. To, že to neudělal, jenom potvrzuje domněnku, že mu nejde o práci, ale o kariéru. Takže od našich novinářů čekám seriózní analýzu kariéry Jiřího Pospíšila,“ dodává pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
