Jak uspěje Babiš v boji s daňovými úniky a rozkrádáním ve státní správě?Anketa
Zatímco si řada lidí klade otázku, zda kapitalismus opravdu končí, objevují se názory, že v kapitalismu, ba možná ne zcela ani v demokracii, vlastně naše společnost nežije. Společenský systém, v kterém se nachází většina civilizace, se prý jmenuje jinak – plutokracie či vláda peněz.
Pokud tomu tak je, zjednodušeně řečeno jde o systém, ve kterém vládnou peníze. ParlamentníListy.cz se proto zeptaly pro upřesnění toho, jak na podobné názory nahlížet, světově uznávaného profesora ekonomie Milana Zeleného.
Hned na počátku vysvětlil ekonom Milan Zelený to, že při hledání odpovědí na tuto otázku je třeba mít na paměti fakt, že je velký rozdíl mezi hospodářským systémem (ať už jde o kapitalismus, či třeba socialismus) a formou vlády - tou může být demokracie, ale i diktatura. „A tyto rozdílné instituce je lépe nesměšovat. Podobný rozdíl je mezi tím, co se hlásá de jure a co existuje de facto, tj. co se voličům říká a co se pak ve skutečnosti dělá,“ poznamenal na úvod Zelený.
Jak dodal, ohledně kapitalismu je vzdělávání a chápání lidí většinou stále minimální. A nejde jen o záležitost posledních let. Stěžoval si na to už Jan A. Baťa, ve 30. letech.
O soumraku kapitalismu se hovořilo již v 30. letech
Ten už tehdy uvedl, že banky jsou spíše upíry nežli pařeništěm podnikání. A lidé, kteří do toho nevidí, jako žurnalisté a podobně, tomu potom říkali (už tehdy!) „soumrak kapitalismu“.
Psali jsme:
„Tenhle ‚soumrak‘nebo dokonce ‚smrtelné křeče‘ kapitalismu není tedy pro evropské myšlení nic nového. Osobně dávám přednost výrazu svobodný trh než Marxovu kapitalismu; případně kapitalismus svobodného trhu. V tomto smyslu se žádný konec kapitalismu nekoná, protože kapitalismus není ideologie. Kapitalismus totiž není ideologickým protipólem socialismu. Kapitalismus nikdo nevynalezl, nemá žádného Marxe, nesnáší hesla, propagandu či gigantické fotografie kandidátů. Kapitalismus je systém svobodného trhu, přirozený a spontánní, který se vynořuje vždy a samovolně, když tlak a omezení státních a stranických ideologií povolí či opadnou. Už Comenius nás učil, že Omnia sponte fluant (Vše ať samo plyne),“ vysvětluje dál pro ParlamentníListy.cz ekonom Zelený.
Státní politické intervence ničí přirozené signály trhu
Podle něj je kapitalismus tedy rozvíjející a přizpůsobující se systém, nestěsnaný do pouček, dogmat a sloganů. Nevejde se a nikdy se nevešel do učebnic. „Jeho doménou je akce, práce, úsilí a snaha vyniknout - tedy nikoli státní makrosvět byrokratů, ale soukromý mikrosvět podnikatelů a podnikání. Kapitalismus nesnáší byrokracii, vzkvétá na důvěře, spolupráci a pragmatických cílech. Jediné, čeho si žádá, vyjádřeno průmyslníkem Baťou, aby mu bylo dovoleno pracovat. Státní politické intervence ničí přirozené signály trhu, udělují politické výhody a nevýhody, preferují a udržují monopoly, hýčkají si majetnou třídu, která financuje stranická dobrodružství. Nechrání tržní účastníky, ale naopak, vystavují je manipulacím, lžím, korupci a instituci ‚drobného tisku‘ ve smlouvách, nabídkách a pobídkách,“ pokračuje v popisu stavu, který je pro mnohé asi velmi povědomý, známý profesor ekonomie.
Dodává, že degradace trhu je v některých společnostech tak vysoká, že se již o kapitalismu svobodného trhu hovořit ani nedá.
„V tomto smyslu tedy dochází k deformaci a degradaci kapitalismu a jeho funkcí, které stát, tak jako za komunismu, nemůže, neumí a nechce nahradit. Stát, již od vynálezu makroekonomie ve 30. letech, zasahuje do hospodářského dění na všech úrovních, s výjimkou ochrany malých a středních podnikatelů a drobných spotřebitelů. Úlohou státu je regulovat trh ve smyslu ochrany spotřebitelů a slabších či bezbranných účastníků trhu, ne intervenovat v zájmu nejmajetnějších a nejsilnějších až do té míry, že celý stát a hospodářství jsou, tak jako za komunismu, řízeny jako jeden velký, gigantický podnik. V tomto smyslu lze opravdu hovořit i o zmíněné deformaci stranické demokracie - tedy ne kapitalismu - na plutokracii,“ konstatoval dál pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený.
Psali jsme:
Plutokracie? Spíš partokracie sdružující bohatství hledající korupčníky
A vysvětlil, že plutokracie znamená, že vládne skupinka miliardářů. Osobně to tak on prý nevidí. „Mohou sice politiky i hlasy v klidu nakupovat, ale do ‚vlády‘ se - až na bizarní výjimky - sami netlačí. Spíše vnímám vládu oligarchie několika stran – partokracie - které nesdružují bohaté, ale spíše bohatství hledající oportunisty a korupčníky. Bohatí jim jen financují kampaně a kupují hlasy. Budou-li voliči tyto trendy i nadále podporovat, dožijeme se spíše plutarchie než plutokracie. Z toho pak již demokratická cesta nevede; druhým Švýcarskem se už asi také nestaneme. To vše má s kapitalismem jen málo společného. Stranická ideologizace a politizace kapitalismu staví mříž lidskému rozvoji, mění jeho normální charakteristiky a dělá z něj materialistickou atrapu, jakou kapitalismus svobodného trhu nikdy nebyl,“ pokračuje ekonom s tím, že proto je kapitalismus navždy nedokončený, vyvíjející se experiment a pro postkomunisty i státní intervencionisty nadmíru pohyblivý cíl.
„Neumí a nemohou se do něho strefit. Lze zde opět citovat Jana Baťu: Průmyslová práce má být řízena tak, aby poskytovala všem zaměstnancům příležitost k nabytí vlastního kapitálu. První a největší organizační povinností zaměstnavatele je, aby své zaměstnance učil a vedl k vydělávání kapitálu a k tomu, aby si jej udrželi,“ doplnil i s citátem svého oblíbence Milan Zelený.
A tak, jak vysvětlil dále, v některých dnešních režimech se zaměstnanci kapitalisty nestávají a kapitálu nenabývají. „Kvůli vlastním odborům pobírají pouze mzdu - zůstávají tak těmi biblickými námezdníky. Jejich vlastní myšlení a organizace je v námezdnickém poměru udržují a od kapitalismu odrazují. Školy a zaměstnavatelé je ke kapitalismu nevychovávají. Zbavujeme se tak lidského kapitálu, tj. nejlepšího prostředku k vytváření znalostí, zkušeností a přístupů, které český podnik nutně potřebuje. Kapitalismus svobodného trhu se totiž nedá nahradit; dá se jen deformovat a degradovat,“ upozorňuje profesor ekonomie.
Fotogalerie: - Zeman řečnil ve sněmovně
Kapitalismus si sami deformujeme a pak bědujeme
Podle něj je jediná cesta, jak z toho ven: „Obnovení přímé a nestranické demokracie, vyloučení peněz z politiky a nastavení ochranných regulací při zamítnutí politických intervencí by vedlo k obnově a očistě kapitalismu tak, aby úrok byl zase úrokem, cena cenou, hodnota hodnotou a člověk svéprávným (a svobodným) člověkem.“
Psali jsme:
Závěrem svého vyjádření na toto téma Milan Zelený ještě připomíná to, že kapitalismus svobodného trhu, tj. neideologický a nestranický, je přírodním jevem a tím nejcennějším odkazem, který jsme od přírody do vínku dostali. Problémem podle něj je to, že ho sami ničíme, deformujeme a degradujeme – abychom pak bědovali nad jeho skomíráním a demisí.
Plutokracie v rozšířenější zkratce
Je to taková forma vlády, u níž je veškerá moc nebo většina moci soustředěna v rukou bohaté vrstvy lidí, respektive vyšší třídy. Většinou se jedná o formu oligarchie.
Plutokracie nebyla v dějinách nikdy zavedena otevřeně, přestože některé feudální či demokratické státy zaváděly opatření, která omezovala politickou moc chudých (resp. nižší třídy) nebo zvyšovala politickou moc bohatých (možnost si koupit politickou funkci, volební cenzus apod.). Fakticky byly plutokraciemi také starověké městské státy (Athény) a také městské státy ve středověké Itálii (Benátky, Janov, Florencie), které samy sebe označovaly jako republiky, ale ve kterých chudí (nižší třída) neměli politická práva.
V propagandě fašistické Itálie, nacistické Třetí říše a v jejich satelitech byly západní demokracie označovány jako „židovské plutokracie" a samotný termín plutokracie přímo odkazoval na Židy.
V současnosti se tento termín běžně používá pro označení systému založeného na neomezeném hromadění majetku v rukou oligarchů bez ohledu na veřejné zájmy jako zdraví obyvatel nebo životní prostředí. (Zdroj: Wikipedie)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
