Asi čtyřicetiletý duchovní má za to, že Vánoce a Velikonoce jsou nejkrásnějšími a nejdůležitějšími svátky v roce a lidé by si to měli uvědomit. Podle pátera by se měli více věnovat sobě, rodinám, přátelům a méně nakupování a shánění dárků. Na druhou stranu trochu kritizuje poměry v katolické církvi, které ubývají celoevropsky věřící.
“Naše církev by se měla transformovat, přehodnotit mnoho názorů, zrušit celibát. Potom bychom získali více zájemců o kněžství i více oveček. Lidé věří, jen nemají “důvod“ přijít vždy do kostela,“ míní pro ParlamentníListy.cz mladý kněz, který strávil Štědrý večer s matkou, sestrou a jejich malými dětmi. Otec mu zemřel, když mu bylo patnáct. Pak se vrhl do víru povinností, odsloužil celkem tři půlnoční mše po sobě.
Úmrtí Havla přivedlo více lidí do kostelů
“Letos bylo hodně lidí, snad proto, že lidé se nějak více semkli v minulých dnech kvůli úmrtí Václava Havla. Tohoto člověka jsem si nesmírně vážil! Jen je mi ale líto, že i když to byla obrovská osobnost s velkým charisma a zcela jistě dokázal to, co jiní nedokázali celosvětově, zajistit demokracii, mír a měl k lidem blízko, jeho nadmíru přílišné “zbožšťování“ – tedy dělání z něj až “Boha“ mi trochu vadí. Každý člověk je před Bohem člověkem a počítají se skutky. Havel byl zcela jistě slušný a dobrý člověk, ale nikdo nemůže znát jeho pohnutky, hříchy a třeba i negativní stránky. Většina lidí zná jen pozitivní. Dokonce jsem zaznamenal názor, že by měl být svatý. To by pak ale bylo trochu zneuctění světců, alespoň většiny. Havel byl přeci jen politik. Měl jsem ho rád, ale to, že celý národ vyloženě hystericky smutní, není dobré,“ míní farář z jižních Čech.
TÉMA: Skon Václava Havla
Ten klade lidem v kostele na srdce, aby si uvědomili dar, který dostali, a sice život. A život a zdraví je pro člověka to nejcennější, co od Boha člověk může dostat.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus