„Já osobně jsem do známé a určitě ne nevýznamné firmy zabývající se velkoobchodním prodejem elektronického zboží nastoupil v roce 2007 na tehdy nově vybudovanou pobočku v České Třebové. Začal jsem jako prodavač, ale mého poněkud odlišného pracovního nasazení si všiml tehdejší regionální manager, který mě poslal po republice na zkušenou. Do roka a do dne jsem byl ve Třebůvce zástupce vedoucího a člen firemní ‚mordparty‘. Tedy lidí, kteří pomáhali s budováním a otevíráním nových poboček po republice – firma tehdy slušně expandovala. Díky tomu jsem se seznámil s mnoha skvělými lidmi od prodavačů přes vedoucí prodejen až po jiné regionály. Především tedy s vedoucími, vždyť některým jsem otvíral prodejny. Mám s nimi dodnes přátelské vztahy - byť už jich tam moc nepracuje,“ začal vyprávět svůj příběh čtenář ParlamentníchListů.cz, který upozornil na to, že šikanovaní zaměstnanci bývají v celé řadě firem – i když se o tom tolik neví. Upozornil na situaci nejprve v diskusi pod článkem o údajné šikaně zaměstnanců České pošty, na výzvu redakce prozradil i další detaily, které ho k tomuto názoru vedou.
Psali jsme:
Jeho jméno ParlamentníListy.cz znají, stejně jako název kritizované firmy. Jelikož se však dosud neozval nikdo, kdo by zmíněnou firmu a její postoje k zaměstnancům chtěl obhájit, redakce jméno firmy sdělovat nebude.
„Firma byla za života původního majitele a zakladatele výbornou firmou rodinného typu – především díky své atmosféře. Po jeho smrti v roce 2009 se však začala měnit. Odešel totiž vizionář a nastoupili „manageři“. Já jsem řady této firmy opustil začátkem roku 2010. Mé komentáře se tedy mohou zdát již neaktuální. Současná fakta mám ale nyní od svého dobrého přítele – vedoucího prodejny páteřní maloobchodní sítě,“ předeslal dál muž vystupující na webu pod přezdívkou (nickem) Šovelén. Příslib zachování jeho anonymity vychází přitom z toho, že nadále zůstal v oboru, i když u jiné firmy a nerad by tím, že by se veřejně rozvyprávěl, narušil (nejen) vzájemné obchodní vztahy.
Začalo to 'optimalizací' mezd...
Jeho příběh ale pokračuje dál. „V podstatě od roku 2010 se manageři snažili firmu ‚optimalizovat‘, což vedlo k neustálému zvyšování nároků na zaměstnance - tedy jejich tlačení do prodejů, snižování stavů se slovy: Je vás tu moc a nevyděláte si na sebe; a ‚optimalizování výpočtu mzdy‘. Samozřejmě ve stylu za méně peněz více muziky. A tím se dostáváme k oné revoluci, o které jsem se zmiňoval v té diskusi. Testoval se opět další - pro prodejce pochopitelně ještě nevýhodnější - systém výpočtu mzdy, což se stávalo asi 4 až 5krát během tří let. Pro jakékoli novinky je přitom vždy vybrána jedna ‚obětní‘ prodejna, na které se novinka testuje. A tou byla ta ve Svitavách, jejíž pobočku jsem kdysi otvíral. Po měsíčním testování jim dle prodejů spočítali mzdy jak dle nového, tak i podle starého systému a zjistilo se, že nově si za tentýž výkon vydělají opět o pár set - rozuměno 12 - 15 stovek – méně,“ prozradil dál ParlamentnímListům.cz jeden z bývalých manažerů dnes kritizované firmy.
Psali jsme:
O 1200 až 1500 korun méně na výplatní pásce, to se může někomu zdát jako banalita, ale čtenář, který se rozhodl podělit o svůj příběh, zároveň prý ví, že vedení na ty zaměstnance tlačí už pár let.
Za víc práce o tři i čtyři tisíce méně
Kdo má Váš volební hlas? (strany jsou vybrané dle aktuálních průzkumů ČT)Anketa
Otroci v koutě vycenili zuby
„No nakonec se ucho trpělivosti utrhlo, ‚otroci‘ zahnaní do kouta vycenili zuby a podali demonstrativně hromadnou výpověď. Vzhledem k tomu, že ta firma, je děsně ukecané prostředí, kde se nic neutají, dozvěděli se jak o ‚nových mzdách‘, tak i o ‚revoluci‘ i v jiných městech a začali - na Čechy neobvykle - vyjadřovat své sympatie a odhodlání učinit totéž a vykřikovali cosi o založení odborů,“ pokračoval ve svém vyprávění Šovelén. "Optimalizace" alespoň v té podobě, proti které se ti lidé semkli, se nekonala. Alespoň na chvíli.
Závěrem dodal, že to, co popsal, pánové nahoře Svitavám nezapomenou - a oni si, jak konstatuje, rádi dokazují svojí moc. „Všechny, kteří zavčasu neutečou, postupně metodou pomalé dýky pošlou na pracák,“ vyjádřil ještě obavu.
A celkem prozíravě odhadl i to, že hledat další informace od ostatních zaměstnanců bude složité. „Z prodejců kdekoli po republice vám k tomu nikdo nic neřekne, jelikož když vás osobně nezná, nebude mít odvahu. O takových věcech se dnes maximálně šeptá do ouška jen zatraceně dobrým známým,“ uzavřel muž, který se se svým příběhem začal svěřovat v jedné z našich diskusí.
Podle něj se situace rozvíjí směrem, který odhadovali již před časem někteří manažeři. Říkávali prý: „Važte si, že můžete vůbec něco dělat, propouštěj i v Moulin Rouge!“ (brněnský noční klub, pozn.red.).
Psali jsme:
autor: Alena Hechtová
