Předseda Evropské komise José Manuel Barroso tento týden v úterý navštívil Prahu a společně s prezidentem republiky Milošem Zemanem vyvěsil na Pražském hradě vlajku EU. Vyvolalo to řadu emocí.
„Přestože jsem ve sněmovně za stranu oranžové růže, mně osobně vlajka EU na Hradě vůbec nechyběla. Hradčany jsou symbolem české státnosti a nějaké dozdobování je z mého pohledu zbytečné. Na druhé straně si přiznejme, že tam i v minulosti občas vlály vlajky zcela jiné, než jen české či československé. Stále jsou mezi námi pamětníci, kteří tam ještě mohli na vlastní oči vidět vlajku s hákovým křížem. Jenže ta po jistou dobu vlála i nad drtivou většinou Evropy. Zda a jaký prapor tam byl po staletí vlády Habsburků, to se přiznávám, ani nevím,“ reagoval nejprve na toto téma komentáře pro ParlamentníListy.cz poslanec Jiří Koskuba.
Další komentáře uplynulých týdnů Koskuby a Kubery čtěte ZDE
Dodal, že chápe to, že při aktu vyvěšení museli euromilci prožívat chvíle radosti a euroskeptici zase vzteku. „Také soudím, že s ohledem na funkci i názory, tam klidně s panem prezidentem a „generálním tajemníkem“ EU mohl poklimbávat i pan ministr zahraničí. Ale nejsem znalcem protokolu. Ostatně v konečném výsledku to bylo stejně fuk. Zvládli to i bez něj a mnohých dalších papalášů. Upřímně řečeno, ono ani tak moc nešlo o ten modrý prapor. Byť už ani ta naše hvězdička navíc tam není. Podstatné je, že jsme do EU chtěli, drtivou většinou v referendu si to odhlasovali a že v ní jsme. Má to jistě své výhody - hlavně pro mladé. Ale taky spoustu nevýhod. Přiznávám, že nějak stále více vidím a vnímám spíše to druhé,“ přiznal Koskuba.
Vstup ČR do EU je podobné, jako když se oženíte s pěknou semetrikou
Jak poslanec ČSSD dodává, prý upřímně řečeno, je-li či není-li na Hradčanech modrá vlajka se žlutými hvězdičkami, nic to na našem členství nemění. Stejně tak na možných rozdílných názorech. „Přiznejme si to i my, co jsme o ni - nyní myslím hlavně vlajku - zrovna nestáli. Je to prostě stejné, jako když se z mladické nerozvážnosti či pomatení smyslů oženíte s pěknou semetrikou. Rozhazovačnou a přitom panovačnou potvorou. A ještě se zpackanou předmanželskou smlouvou. Pak vás nezachrání, nosíte-li snubní prstýnek či nikoliv. Máte-li ji zapsanou v občance, nebo ne. Prostě to tak je a máte smůlu. Do smrti smrťoucí, kterou možná jednou budete brát i jako vysvobození. Prý se to občas stává. Pochopitelně to platí i obráceně - abych dámy neurazil,“ uvedl zajímavé přirovnání Jiří Koskuba.
Psali jsme:
Podle něj je tudíž daleko podstatnější než vyvěšení vlajky to, že pan prezident podepsal „euroval“. Což je jakýsi výběr peněz na splácení hrubých chyb přitom nikdy netrestaných velkopolitiků a velkobankéřů. „Netvrdím, že rozumím všemu. Ale nevím, je-li to dobře. Vzhledem k tomu, co se po našem vstupu v celé té slavné Evropské unie děje, si spíše myslím, že ne. Jenže máme demokracii a většina to odmávala. Včetně několika z těch, co jinak tak rádi EU zřejmě toliko populisticky navenek kritizují. Snad i pan prezident ví, co dělá. Snad ne jenom proto, aby se vyhnul obžalobě z velezrady. U nás jeden neví…“ uzavřel první téma Koskuba.
Soumrak kmotrů – přijde změna?
Jelikož se v neděli má uskutečnit demonstrace Holešovské výzvy a dalších protestních občanských iniciativ nazvaná Soumrak kmotrů, nabízí se otázka, do jaké míry je reálné, že se skutečně nad kritizovanými kmotry zatáhne a že přijde změna k lepšímu.
„Vše se vyvíjí. A také platí: nikdy neříkej nikdy. Já zcela vnímám pohnutky i důvody, které organizátory k podobných aktivitám vedou. A již kdysi jsme mluvili o tom, že je třeba vážit si každého, kdo místo pouhého nadávání u piva zvedne zadek a snaží se něco změnit. Na druhé straně jsem skeptikem. Jistě k tomu přispěly i již skoro tři roky strávené v Poslanecké sněmovně. Ale nejen ty. Nepatřím k těm, kteří se ve sněmovně narodili, kteří tam trvale izolováni žijí a hodlají i umřít. Nerad bych i tak dělal chytrého a hrál si na nějakého erudovaného politologa. Vždy se snažím říkat jenom to, co si myslím. Ne, nemám patent na rozum, ale před volbami jsem upřímnost lidem sliboval. Papouškovat pouze nějaké teze vytvořené jakýmsi sekretariátem, to není prostě můj styl,“ uvedl nejprve svoji odpověď na druhé téma poslanec Koskuba.
Psali jsme:
Dodal, že ačkoli by nerad ostatní vyděsil, ta současná tzv. demokracie se mu nějak nelíbí.
„Jaksi nefunguje, jako by byla již přežitá. Přitom pochybuji, že nějaká „občanská společnost“ právě tohle změní. Vždyť ono to je vlastně v principu skoro totéž. Jasně, naše zem je rozkradená. Ale my jsme si ji v tom posametovém nadšení prostě rozkrást nechali. Mnohdy navíc s potleskem. Proto nám dnes nevládnou ani tak politici, jako spíše prachy. Pochopitelně tím i kmotři, neboť právě oni je umí ve velkém vydělat. A také jimi pak zaplatit či koupit ty, které pro svůj další byznys potřebují. Říká se tomu kulantně „být mimořádně úspěšný“. To není, prosím, o závisti! Tak to dnes prostě nějak funguje. Bohužel, nejenom u nás,“ posteskl si Koskuba.
A ptá se spolu s ostatními, co s tím. „Ačkoliv jsem lékař, tak na tohle zrovinka recept na medikament, který do tří dnů až týdne zabere, nemám. Řád a pořádek? Nejen práva, ale i povinnosti? Jasně, jenomže právě tohle se v demokracii dosti špatně prosazuje. Ta práva ještě, ty povinnosti těžko. Mimochodem, vždyť v tomto směru si i tu první republiku tak trošku idealizujeme. Když však selhává demokracie, pak se občas vrací, bohužel, diktatura,“ konstatuje dál ve svém pravidelném komentáři uplynulých dnů pro ParlamentníListy.cz Koskuba.
Demokracie byla vytvořena pro malé celky
Poslanec pak uvedl příklad ze svého života. V nemocnici s ním prý léta pracuje jako jeho zástupce (primáře) velmi loajální, inteligentní, vzdělaný a schopný lékař s řeckými kořeny. Koskuba ho prý štval tím, když „jeho“ starověkému Řecku vytýkal to, že vůbec demokracii vymyslelo. Demokracii, která dnes nefunguje tak, jak bychom si přáli. A že i právě proto si je Řím podrobil.
Psali jsme:
„Trpělivě to snášel, až mne jednou utřel. Připomenul mi, že tehdy mělo Řecko přes 1.500 městských států. Demokracie tedy byla Řeky vytvořena pro malé celky. První „demokraté“ se mezi sebou velmi pravděpodobně znali. A proto možná její fungování dnes v miliónových státech, navíc plných rozdílných zájmů a cílů, tak skřípe. Zajímavá myšlenka, ne?“ nastínil Koskuba.
Dodal pak, že právě proto se obává, že jak nějaká občanská společnost, tak dokonce ani panevropský superstát, na současných problémech nic moc nezmění. „Další úvahy raději ponechám stranou. Jediné co snad lze ihned a snadno udělat, je každý sám u sebe začít se změnou vlastního chování k lepšímu. Zní to naivně, co? Navíc se nějak všem ani nechce. Přitom dokud ti opravdu slušní a poctiví budou ještě považováni spíše za blbce - a ono to tak „naozaj vyzerá“ - tak velkou naději pozitivním změnám nedávám. Je mi líto. Jak rád se budu mýlit,“ uzavřel komentář tohoto týdne Jiří Koskuba.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
