Keller: Odtrhl se vršek pyramidy, neschopní zůstávají na špici

06.07.2012 8:00

Podle Marxe se dnes chovají ti nejbohatší. Žijí kolektivisticky a chrání své zájmy, zatím co středním a těm nejnižším vrstvám říkají, ať se každý snaží sám za sebe, tvrdí sociolog Jan Keller. Vznikla tu nová šlechta, mezi kterou nemá jedinec ani se svojí pílí šanci se dostat. Podle Kellera je tak narušena idea demokracie fungující na tom, že ti neschopní mohou spadnout dolů a ti schopní mohou vyšplhat nahoru.

Keller: Odtrhl se vršek pyramidy, neschopní zůstávají na špici
Foto: Hans Štembera
Popisek: Profesor Jan Keller

Na nedávné přednášce sociologa a profesora Jana Kellera v Hradci Králové padla od jednoho z posluchačů otázka: Co když dvě třetiny populace tvořící  dnešní společnost svrhne oněch pět až deset procent bohatých nad sebou?

Nesouměřitelnost - to je průšvih doby

„Já myslím, že o to ani tak nejde, aby někdo někoho strhával. Dnes máme jiné adrenalínové zábavy, než někoho strhávat," začal Keller odpovídat z vesela.

Pak už ale zvážněl: „Mohlo by to jakž takž fungovat, pokud bychom se vrátili od nesouměřitelnosti k obyčejné nerovnosti. Ať je nahoře pět až deset procent populace. Ale ať nemají astronomicky více než ostatní. Protože pak už nikdo nemůže uvěřit řečem o otevřené společnosti. Nemůžete se nikdy svým úsilím dostat mezi ty, kteří berou milionkrát více, než vy,“ uvedl Keller definici, kterou následně rozvinul.

Odtrhl se vršek pyramidy, neschopní zůstávají na špici

„Pokud má společnost tvar pyramidy, tak ať ti nahoře jsou nahoře. Ale společenská pyramida je tu od toho, aby ti neschopní čas od času znova šli shora dolů, a ti schopní, aby mohli jít nahoru. Ale jakmile se vršek pyramidy odtrhne - a k tomu právě došlo - tak nahoře zůstanou úplně neschopní. O tom napsal před sro lety Vilfredo Pareto - a nic lepšího se na to téma napsat nedá. Schopní zdola se mezi ty nahoře nikdy nedostanou,“ konstatoval Keller pro ParlamentníListy.cz.

„Francouzští sociologové porovnali příjmové rozdíly v rámci střední vrstvy. Čili v rámci pětašedesáti procent populace řadící se ke stření vrstvě porovnali rozdíl v příjmu mezi těmi příslušníky střeních vrstev, kteří berou nejméně a těmi, kteří berou nejvíc,“ uvedl Keller příklad.

Střední vrstvy a bohatí? Centimetry proti kilometrům

Podle něj pak rozdíl v ročním příjmu mezi spodní hladinou střední třídy a těmi, kteří v rámci této třídy berou nejvíce, znázornili sociologové úsečkou dlouhou jeden metr.

„A teď tyto příjmové rozdíly porovnali s majetkovými rozdíly mezi skutečně bohatými a středními vrstvami, které mají příjmy jenom z profesní činnosti – ze zaměstnání. Zatímco ti skutečně bohatí mají ve Francii ze zaměstnání jenom sedm procent svých příjmů. Třiadevadesát procent svých příjmů mají z obrovských majetků,“ podotkl sociolog ještě na vysvětlenou.

„Takže to sociologové porovnali. A spor mezi nimi vznikl v tom, jestli skutečně velká bohatství začínají ve vzdálenosti osm nebo třináct kilometrů od té metrové úsečky střední třídy. To je společnost nesouměřitelnosti a celá idea demokracie spočívá na tom, že nerovnost nesmí přejít v nesouměřitelnost,“ dodal Keller varovně.

Nejsme v demokracii, funguje tu feudalismus

„Demokracie je možná při nerovnosti, pokud ti nahoře jsou za neschopnost ohroženi pádem a ti schopní můžou jít nahoru. Ale demokracie dlouhodobě nemůže fungovat na nesouměřitelnosti. Na nesouměřitelnosti fungoval feudalismus. Kdy, ti, kteří byli urození, byli z úplně jiného světa, a ti pod nimi se mohli snažit každý den. Mohli dělat šestnáctky, ale stejně se mezi ty urozené nedostali,“ shrnul sociolog lapidárně společenský systém.

„Dnes se na bázi těch obrovských planetárních peněz vyvinula novodobá šlechta. Francouzští sociologové dokázali, že ona žije naprosto kolektivisticky. Mezi těmi třemi sty nejbohatšími francouzskými rodinami není žádný individualismus. Oni dětem předpisují už, koho si vezmou za manželku manžela, aby se nedělily ty obrovské majetky,“ popisuje jak to chodí ve Francii, sociolog s jasným odkazem na to, že jde o celosvětovou záležitost.

Bohatí jsou kolektivističtí, ostatním ordinují individualismus

„Všichni ti bohatí si naprosto přesně uvědomují své zájmy a chovají se přesně tak, jako si myslel Marx, že se bude chovat proletariát. Uvědomují si, že jsou zvláštní třída, a hájí naprosto své zájmy a všechno ostatní tomu podřizují. A těm pod sebou, té střední třídě, a těm úplně dole, říkají, ať se individuálně snaží každý sám za sebe,“ předestřel posluchačům paradox doby Keller.

„Čili ti nahoře se chovají kolektivisticky a ty dole vybízejí k tomu, aby si v neustálém individuálním soupeření navzájem sráželi šance. To je úplně ideální způsob. Rozděl a panuj, na to se přišlo už dávno,“ dodal sociolog skepticky.

K tomu poznamenal, že individualistickým přístupem středních a nižších vrstev se asymetrie obrovsky umocňuje . „Protože tady máte proti kolektivismu individualismus. Nikdo není tak individualistický, jako levičáci. Pravice je méně individualistická, než levice,“ uzavřel Jan Keller s poznámkou, že právě tuto otázku rozvine více v knize Posvícení bezdomovců, kterou chystá. „Tam chci ukázat, co čeká střední vrstvy."

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Ondřej Vaněk
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…