„Obecně bych to pojmenoval jako systém padajících perel hnědé barvy. Snad se nad tím termínem někdo konečně probere," předeslal Stehlík. Poté se ale soustředil hlavně na události kolem pádu Nečasovy vlády i kauzy ředitelky jeho kabinetu Jany Nagyové.
„To se přece nedělá, sebrat ženskou a šoupnout ji do vazby, to je kruté. Zvlášť, když se neví, jestli vůbec něco provedla. Uvidíte, že z toho nakonec nic nebude, všechny tyhle kauzy se nakonec až po letech rozpletou samy. Já o tom vím své, také jsem tam skončil na 106 dnů, bylo to utrpení, ponížení a dodnes nevím, za co jsem se tam ocitl, poněvadž obviněn jsem pak nikdy z ničeho nebyl. I v případě té Jany Nagyové to tak může dopadnout,“ myslí si Vladimír Stehlík. Podle něj jde o nekonečnou psychickou tyranii, která je zbytečná. „Je mi těch lidí líto," shrnul. A zastal se tím i Petra Nečase.
Psali jsme:
„Já ho sledoval, a musím říct, že jako premiér neudělal nic špatného – snad jen to, že suploval ministra obchodu a průmyslu, když létal po světě a dělal obchody. Ale na tom není nic zlého. I proto se dá usuzovat, že v celém případu jde o politický boj. Ostatně jako skoro vše, co se děje, je vinou nějakých zákulisních politických bojů a záměrů,“ soudí Stehlík.
Přesto novou vládu, která pod tlakem okolností vznikla, považuje za nadějnou a progresivní. Jako člověk cítící se stále „poldovákem“ si od ní mnohé slibuje.
„No uvidíme, jak si s tím vším poradí, každopádně za současným ministrem obchodu a průmyslu Jiřím Cienciałou se chystám spolu se skupinkou dalších lidí z Poldi Kladno, rádi bychom mu položili několik otázek. A také získali jeho podporu v dodatečném vyřešení toho, co se v 'Poldovce' stalo. I když samozřejmě nejdůležitější bude, jak se k tomu postaví a rozhodne soud,“ vysvětlil Stehlík. Podle něj by všichni měli nyní usilovat o to, aby nová Rusnokova vláda dostala důvěru. "Jestli ta vláda neprojde kvůli nějakým uraženým troubům, tak to pro nás dobré nebude," konstatoval dál Stehlík.
Velké naděje vkládá exředitel Poldi Kladno a Bohemia Art i do prezidenta Miloše Zemana. Jak přiznal už krátce po jeho zvolení do funkce, nejen proto, že by byl rád, pokud by pokračoval v akci z dob jeho premiérování nazvané Čisté ruce. "Prezident se snaží otevřít východní trhy, a to je pro naši budoucnost dobré znamení, jelikož to je zásadní z hlediska hospodářství," myslí si.
Vzpomínky, které bolí i po letech
To, že Jana Nagyová zažívala v uplynulých týdnech „peklo“, dokládá vyprávěním svých zkušeností s pobytem ve vazební věznici v Ruzyni. „Málokdo si to asi dokáže vůbec představit. Například mě na ‚uvítanou‘ spoluvězni opařili ve sprchách vařící vodou,“ (dokonce ukázal následky zranění na kůži, pozn. red.) popsal Stehlík. Protože však prý většina bachařů byla z Kladna a znali ho, hlídali ho.
Psali jsme:
„Zdraví mně to ale stejně podlomilo. Několik let po propuštění jsem byl vážně nemocný. Musel jsem se vypořádat s postvazebním syndromem, také s amnézií (ztrátou paměti, pozn. red.), která mě postihla. Dnes už vím, proč se asi tak vše muselo stát. Byli jsme tehdy přitom jen blázni, kteří šli s obrovským nadšením do podnikání. Najednou se podařilo vzedmutí podnikatelského hnutí, poněvadž my jsme skutečně uplatňovali takový ten baťovský systém. Lidi brali výplaty a když se dařilo a byl zisk, tak se dělil mezi všechny rovným dílem. Byla to bitva. Až po naší 'úsměvné manifestaci' na Václavském náměstí, uplynulo pak už jen pár týdnů, a byli jsme v base. Přesto říkám – ano, tu bitvu jsme prohráli, ale neprohráli jsme ještě celou válku,“ říká dál s nadějí Vladimír Stehlík.
Psali jsme:
Reportáž psaná na oprátce sametové revoluce?
I proto ve svém boji za spravedlnost pokračuje. „Nebýt třeba právníka Milana Hulíka, tak jsem v té vazbě tenkrát asi skončil definitivně. Byl jsem tam 106 dnů a přesně sto dnů tam byl Milan Hulík se mnou každou noc. Co vše jsem tam prožil, popisuji ve své knížce Ocelové slzy paní Poldi, kterou doufám, že se mi podaří vydat. Jako její podtitul chci uvést, že v ní jde o reportáž psanou na oprátce sametové revoluce,“ svěřil se ParlamentnímListům.cz Vladimír Stehlík.
Dnes říká, že i když mu mnozí přisoudili to, že je tunelář nebo zkrachovalec, doufá, že jednou se mu za tato nepěkná pojmenování buou muset omluvit. Celkem překvapivě nakonec konstatuje, že je připraven i na to, kdyby ho nakonec soud po znovuotevření kauzy Poldi Kladno shledal přece jen vinným.
"Víte, já bych do té basy nakonec už šel v klidu. Aspoň bych tam měl pravidelnou stravu, kterou takto nemám. Když vám řeknu, že jsem před chvílí chtěl jít po vyšetření u lékaře aspoň na polévku, která stála dvanáct korun a musel jsem přemýšlet, zda si to mohu dovolit, asi můžete tušit, jak na tom jsem," uzavřel Vladimír Stehlík.
Ten velkou naději vkládal do demonstrace nazvané Soumrak kmotrů, pořádané letos 7. dubna aktivisty z Holešovské výzvy na pražském Václavském náměstí. Bohužel, ta přes velké snahy a plánovanou organizaci včetně zajištění dopravy pro mimopražské, zdaleka nenaplnila očekávání nejen jeho, ale i všech, co se domnívali, že po ní přijde revoluce nebo nějaký zlom.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
