Klasnová bez milosti: Nečasi, můžeš si za to sám. Všechno se ti vrátí

Co Vás v poslední době zneklidňuje?
Tak je to určitě situace kolem vlády, protože nikdo nevíme, jak se situace vyvine, nebo jak dopadne hlasování o daňovém balíčku, což považuji za ještě důležitější než to, zda zůstane, nebo nezůstane vláda. Za podstatné opravdu v tuto chvíli považuji, aby občané České republiky, ale i další subjekty v naší zemi věděli, jaká bude sazba DPH, protože nejistota určitě nepřispívá ke stabilitě v České republice.

S ostatními daňovými zákony jste spokojena?
Obecně považuji za alarmující, jak rychle a často se u nás mění daňové zákony. Těch novel bylo nespočet, a ta nejistota, zda bude sjednocená daň 17,5 procenta, nebo ponechané obě sazby v poměrech 15 – 21, nebo 14–23, nebo docela nějak jinak, je samozřejmě velmi špatná.

Více rozhovorů ZDE

Se schválením daňového balíčku premiér spojuje důvěru vládě. Jak to vnímáte?
To, co udělal premiér Nečas, považuji za velmi nezodpovědné vůči České republice. Protože když předložil znovu onen takzvaný konsolidační, tedy daňový balíček, je přece zřejmé, že už ho měl možnost předložit i před tím v nějaké jiné, rozumnější podobě. Mohl přece najít shodu ve své straně či s koaličními partnery. Neučinil tak a udělal to nejhorší, co mohl – předložil balíček ve stejné podobě. A teď se z něj stal takový trhací kalendář, který se v Poslanecké sněmovně vysloveně cupuje na cimprcampr a nikdo neví, co z toho vlastně bude.

Cupuje se premiér nebo balíček?
Tak pana premiéra opravdu nelituji, protože si za to může sám. Kdyby byl Petr Nečas opravdu silným premiérem, nenechal by se sebou tak cvičit a nenechal by pana ministra Kalouska, aby předkládal rozpočet v podobě, jaké ji předložil. Nakonec, ti rebelové v ODS, jak se jim říká, byť jim jde možná o nějaké mocenské změny uvnitř ODS, tak pokud by jim skutečně šlo o ty principy, o nichž hovoří, tak mají vcelku pravdu. Ta daňová opatření, která jsou předložena, se opravdu vymykají nejen pravicové politice, ale především zdravému rozumu.

Tipnete si, zda vláda zůstane, nebo padne?
Mám za to, že po krajských volbách nemají ani ODS, ani TOP 09 chuť si zopakovat další volby, natož parlamentní. Myslím, že by to bylo velké fiasko, a že jediný, kdo by na tom mohl získat, by byly levicové strany. Myslím proto, že se bude tento, byť velmi nemocný vládní organismus, snažit tu agónii, v níž se nachází, ještě prodloužit. Očekávám proto spíš, že buď nastane nějaká změna uvnitř ODS, možná dojde ke změně na postu šéfa ODS, a pak možná i na postu premiéra, ale podle mého to bude spíš vedeno snahou, aby tato vláda zůstala ještě nějakou dobu zachovaná.

Pro mne, i Věci veřejné, je teď maximálně důležité, aby zůstala zachovaná spíše sazba DPH 14 a 20 procent, což považuji za naprostou nezbytnost, aby neklesala spotřeba domácností, aby se pokud možno stabilizovala ekonomika země. Co se stane s vládou dál, je, myslím, otázkou času. Pokud se to i podaří teď slepit, předpokládám, že problémy stejně nastanou. Opět ale opakuji, vidím to jako chybu premiéra.

Proč myslíte?
On postavil legitimitu této vlády na přeběhlících. On je ten, kdo sám obvolával poslance a lákal je, aby odešli ze strany, za kterou byli zvoleni a podporovali jeho kabinet. A to se mu prostě vrátilo. Získal sice osm přeběhlíků, ale dalších šest až osm nesouhlasných lidí se mu vygenerovalo v jeho vlastní straně. Zkrátka, nesmírně tím oslabil celou stabilitu vlády.

Opusťme teď premiéra. S tím, co dnes víte, vstoupili byste do vlády?
Tak to se ptáte sice dobře, ale ne na správném místě. Byla jsem od počátku proti vstupu Věcí veřejných do vlády. A dala jsem to najevo i hlasováním ve vedení strany, když se rozhodovalo, zda do koalice s ODS a TOP 09 půjdeme. Byla jsem tehdy jediná proti. Takže u mne se ten postoj nezměnil. Pouze důvody, které jsem tehdy měla, byly velmi jednoduché. Vycházela jsem z příkladů menších stran, které se daly do vládní koalice, aby pak skončily velmi špatně. Ať už to byla Strana zelených či jiné podobné politické subjekty. A ty moje důvody se potvrdily, navíc v měřítku, které jsem si tehdy ani nedokázala představit. Neznala jsem tehdy všechna temná zákoutí vysoké politiky, ani její aktéry.

Kdybychom zůstali v opozici, tak podpora menšinové vlády by stejně znamenala přetahování o každý hlas, a možná bychom hned na začátku zaznamenali nějaké odpadlíky, ale určitě by to neznamenalo pro tu stranu takový otřes, jako když jsme vstoupili do koalice.

Máte na mysli ztrátu důvěry?
Ano, mám na mysli ztrátu důvěry lidí. Velmi těžko to nesu a teď se snažíme dělat všechno pro to, abychom si důvěru lidí získali zpět. Ta důvěra byla ale velmi otřesena. Jsem přesto stále optimista a v opozici se snažíme pracovat co nejlépe, předkládat návrhy a hlasovat výhradně podle našeho programu, na jehož základě nás lidi volili. Už bez vynucených kompromisů.

Myslíte, že to zvládnete?
Chci tomu věřit a děláme pro to maximum. Je tu ale trocha nespravedlnosti. Věcem veřejným se podařilo prosadit i v té vládě řadu pozitivních věcí, které se svého času nepodařilo prosadit ani sociální demokracii, která o tom pouze mluvila. Ať už je to přímá volba prezidenta, ať už je to novela zákona o veřejných zakázkách, která ruší různé „losovačky“, věci na poli boje proti korupci, a podobně.

Posledním otřesem bylo pro nás například to velmi nedemokratické odvolání policejního prezidenta Lessyho, které vnímám mimořádně negativně, protože si myslím, že to skutečně ohrožuje demokracii v samotných jejích základech. A byly to Věci veřejné, které prosadily pozici zcela nezávislého policejního prezidenta. Prosadily výměny na protikorupční policii. Prosadili jsme skutečně celou řadu změn.

To prosazení významných legislativních změn najednou zapadlo. A byl v tom i účel Věci veřejné co nejvíce zatlačit do zapomnění. Myslím, že k tomu došlo zejména proto, že jsme nezapadli do těch „sněmovních mechanismů“, a že jsme se stali takovým tím zrnkem písku, kvůli němuž to vládní soukolí začalo drhnout. Takže zde vznikla zjevná snaha nás zdiskreditovat.

Samozřejmě, že znovu vzbudit důvěru lidí vůči naší straně je velmi těžký úkol, kterého se sice nevzdávám, ale bude to opravdu hodně obtížné.

Bývalý místopředseda vaší strany, Tomáš Jarolím, už relativně krátce po vašem vstupu do vlády říkal, že byste z ní měli odejít. Co tak zapůsobilo na většinu vedení, že se rozhodlo do vlády vstoupit?
Musíme si uvědomit situaci, která nastala po volbách. Byla tady šance sestavit středopravou vládu se 118 hlasy. Byla tu obrovská euforie, a připomínám i mediální tlak, abychom do té vlády vstoupili. Zároveň jsme ale prováděli průzkumy a referenda mezi našimi voliči, a ti skutečně většinově chtěli, aby VV do té vlády vstoupily. Takže to nebylo jen tak, že by si to protlačila jenom většina vedení strany.

Přesto jste byla proti tomu…
Byla jsem v těchto věcech trochu rozvážnější, protože už jsem měla za sebou působení v komunální politice. Měla jsem proto představu, jak to funguje například s různými spolupracemi a nespolupracemi. Naši bývalí koaliční partneři nás nemilosrdně cupovali, možná právě proto, že jsme byli nepohodlní. A v tom mediálním cupování se samozřejmě ztratil ten kus poctivé práce, který jsme udělali.

Kdybyste si měla něco přát do budoucna, co by to bylo?
Aby tu byla už konečně nějaká rozumná vláda, aby tu byli politici, kteří tu politiku berou jako službu, což tak osobně vnímám, že je to služba, závazek vůči voličům, kteří mi ten mandát dali.

Je pro mne smutné, když se z daňového zákona stane politikum a rukojmím jsou naši občané. Jsou zde velmi kompetentní odborníci, kteří mají a předkládají vize, kterou cestou by se tato země mohla ubírat. A je špatné, když nakonec vítězí nějaké partikulární zájmy, takže ten současný marasmus, do nějž jsme se dostali, je obrovský. Právě premiér ale vytvořil onen prostor pro přeběhlíky, a tím i pro partikulární zájmy různých partiček. To je to, co bych si přála, aby už konečně skončilo a nastala stabilní politická situace.

Je ale otázka, zda po dvaceti letech od revoluce je už ta situace vůbec vyzrálá. Jestli jsme se už té demokracii naučili. Mám pocit, že se hodně pokazilo už v 90. letech. Už tam byly nastavené ty podivné mechanismy, ty „povedené“ privatizace a podobně. Právě tam se nastavil styl politiky v naší zemi, který přetrvává. Proto, jestli bych si něco přála, tak více rozumných lidí v politice.

A v osobní rovině?
Víte, já moc neumím oddělit svůj život od toho, co dělám. Proto bych si přála, abych mohla mít větší radost z práce tady ve sněmovně. Kdyby třeba věci, které považuji jednoznačně za pozitivní, aby našly podporu napříč politickým spektrem. Předložila jsem zákon na zrušení doživotní trestně-právní imunity, kolem čehož se ovšem vede velmi bizarní diskuze. Z dalšího mého návrhu na rozšíření pravomocí Nezávislého kontrolního úřadu se opět má vyloučit ČEZ a podobné instituce. Takže pozitivní výsledky práce by mi určitě přidaly i na osobní spokojenosti.

A když by to mělo být v úplně osobní rovině, tak snad trochu více času, který bychom s manželem mohli trávit s našimi dvěma pejsky. Jsou to takoví ti temperamentní teriéři, kteří na obrázcích „His Master’s Voice“ koukají do gramofonu. A protože se s manželem hodně věnujeme práci, trošku je s pozorností zanedbáváme. Takže snad trochu volna, abychom jim to mohli vynahradit.