Klaus to zmiňuje v návaznosti s tím, že chtěl, aby česká vláda vyjednala a prosadila výjimku, aby u nás nebyla platná Listina práv EU (na kterou odkazuje Lisabonská smlouva), neboť se obával, že by tento dokument mohli využít sudetští Němci pro své majetkoprávní spory.
„Před mým podpisem této smlouvy, který jsem udělal jako poslední v Evropě (a evropská politická elita mne za to nenáviděla a vyhrožovala mi), se mi podařilo v Evropské radě prosadit stejnou výjimku z Lisabonské smlouvy, jakou si prosadily včas (svým racionálním politickým jednáním) Velká Británie a Polsko – neplatnost v Lisabonské smlouvě obsažené Listiny základních práv EU pro naši zemi,“ píše Klaus v knize. „Klausova“ výjimka však nebyla ještě ratifikována členskými státy EU, ani ČR.
Prý to byl Sarkozy
Podle informací ParlamentníchListů.cz vyhrožoval Klausovi konkrétně například tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy. „Řekl Klausovi, že když nepodepíše Lisabonskou smlouvu, tak si to s ním vyřídí,“ řekl ParlamentnímListům.cz dobře informovaný zdroj z blízkého okolí prezidenta Klause.
Ke svému podpisu (přesněji řečeno ratifikaci) Lisabonské smlouvy se Klaus vyjádřil již ve své knize Evropská integrace bez iluzí. Již dříve uvedl, že zvažoval i svou rezignaci.
„Bylo možné osamoceně stát na svém, ale žádný politický význam by to nemělo. Asi bych byl ´vytěsněn´ mimo politické spektrum a jeden hlas vzdoru by v Evropě utichl,“ vysvětluje prezident svůj podpis dokumentu, se kterým zásadně nesouhlasil. Český Ústavní soud mu ratifikaci ve svém judikátu de facto nařídil.
Psali jsme:
Velezrada?
Vypořádává se pak s tím, že řada lidí byla jeho podpisem zklamána a nalézala analogie k prezidentu Eduardu Benešovi a jeho podpisu mnichovského diktátu v roce 1938 a přijetí rezignace demokratických ministrů v únoru 1948.
Někteří euroskeptici tehdy navíc tvrdili, že by se velezrady nedopustil neratifikací Lisabonské smlouvy, ale naopak její ratifikací. Zákon o Ústavním soudu totiž v § 96 říká, že velezradou pro účely tohoto zákona se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. A sám Klaus tvrdil, že Lisabonská smlouva omezuje svrchovanost ČR i demokracii.
Klaus také v souvislosti s prosazováním výjimky z Charty práv EU připomněl, že již v roce 2007 měla toto vláda Mirka Topolánka v mandátu jednání o Lisabonské smlouvě, což ale nakonec neprosadila.
Podpisem Lisabonské smlouvy jsem se provinil dost
Nyní existují návrhy novelizovat Lisabonskou smlouvu a dostat jednotlivé rozpočty národních států pod kontrolu EU. Chtějí to německá kancléřka Merkelová a francouzský exprezident Sarkozy. Klaus však zdůrazňuje, že by žádnou takovou změnu primárního práva, která vyžaduje souhlas všech států, neratifikoval.
„Za zbytek svého prezidentování žádnou takovou smlouvu nepodepíšu. Už jsem se dost provinil podpisem Lisabonské smlouvy,“ vzkázal Klaus rezolutně do Berlína, Paříže a Bruselu. A nakonec tedy již žádnou novou smlouvu EU, která u něj leží, přes výzvy ČSSD neratifikoval.
Psali jsme:
Hlasujte, dokud nebude ANO
V knize My, Evropa a svět se Klaus také vrací k předchůdkyni Lisabonské smlouvy, evropské ústavě, kterou v referendu zamítli Francouzi a Nizozemci. Klaus připomíná velmi signifikantní slova expremiéra Belgie a místopředsedy Konventu EU, který euroústavu navrhl – Jeana-Luca Dehaena: „Víme, že devět z deseti lidí si Ústavu nepřečte a že budou hlasovat na základě toho, co říkají politici a novináři. Bude-li odpovědí NE, bude nutné hlasování opakovat, protože to rozhodně musí být ANO.“
To se pak ukázalo v případě Lisabonské smlouvy, kdy Irové, ačkoli Lisabonskou smlouvu jednou odmítli, museli hlasovat, dokud neřekli ANO.
Klaus slavil francouzské NON tak důrazně, že přijela policie
Pikantností je, že Klaus v knížce přiznává, že se svými přáteli slavil zamítnutí evropské ústavy ve Francii tak hlasitě, že přijela policie kvůli rušení nočního klidu.
„Musím připomenout naši malou oslavu, kterou jsme s řadou přátel a spřízněných duší bez jakýchkoli příprav – mobilovým svoláním se – uspořádali ve smíchovském Erpetu, v krásné teplé jarní noci na terase tohoto sportovního centra. Jména přítomných nebudu prozrazovat, ale zapíjeli jsme to téměř do ranních hodin. Někteří si přitom vzpomněli na slova Marseillaisy, dokonce ve francouzštině. Nakonec přijela policejní hlídka, že rušíme noční klid,“ pochlubil se prezident.
„Naše radost však netrvala dlouho. Brzy bylo pochopeno, že už nikdy nesmí být vyhlašováno referendum, aby to lidé zase nezkazili,“ dodal smutně Klaus.
Psali jsme:
Používat odlišnou terminologii, aniž by se změnila právní substance
A dále popisuje, že německá kancléřka Angela Merkelová a její právníci vymysleli fintu, jak prosadit obsah evropské ústavy ve formálně, nikoli obsahově, „novém“ dokumentu, Lisabonské smlouvě.
„Kancléřka Merkelová pochopila, že je opět třeba připravit nesrozumitelný, nekompletní text, který bude jen změnou předcházejících smluv a který sám o sobě nedává žádný smysl… Německá kancléřka se mě pokoušela přemlouvat, abych na tento trik přistoupil při – pro tento účel zorganizované – mé návštěvě nově zrekonstruovaného zámku Meseberg nedaleko Berlína dne 17. dubna 2007… Musím přiznat, že jsem s ní tvrdě polemizoval,“ vzpomíná Klaus.
Klausovo líčení se naprosto shoduje s informacemi ParlamentníchListů.cz. Máme totiž od bývalého dánského europoslance Jense-Peetra Bondeho k dispozici tajný dopis s 12 otázkami hlavám vlád členských států EU. V tomto dopise se německá kancléřka ptá lídrů států EU, jestli by jim nevadilo, kdyby se zachoval obsah euroústavy použitím rozdílné formy a terminologie, zatímco právní podstata není změněna.
„Jak v tomto případě hodnotíte návrh předložený některými členskými zeměmi používat odlišnou terminologii, aniž by se změnila právní substance, např. co se týče názvu smlouvy, označení právních aktů EU a unijního ministra pro zahraniční věci?“ zní kupříkladu jedna z otázek.
Klaus nehlasoval pro vstup do EU
Klaus v knize též přiznává, že nehlasoval pro vstup do Evropské unie: „…proběhlo referendum o vstupu České republiky do EU, v němž 77,3 procenta Čechů (já nikoli) hlasovalo ve prospěch toho, aby Česká republika vstoupila do EU.“
„Pak už nastal jen formální vstup naší země do EU, ke kterému došlo 1. května 2004, a můj noční výstup na pověstmi opředenou středočeskou horu Blaník, čímž jsem chtěl demonstrovat svůj nesouhlasný postoj a své obavy. Myslím, že to bylo velmi správně pochopeno. Měl jsem pocit, že už nám mohou pomoci jenom blaničtí řytíři,“ dodal Klaus ke vstupu do EU.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
