Na první pohled by při vstupu do části lanškrounské farnosti nestranného pozorovatele nenapadlo, že jde o byt "božího posla". Velkou a prostornou kuchyň spojenou s obývákem zdobí desítky keramických sošek, květin i různých dalších drobností.
Více reportáží ZDE
Olivy a alkohol. Tak to vypadá u božího posla
Na kuchyňské lince stojí luxusní sklenice s olivami nebo panenským olivovým olejem, ale pozornost upoutá především několik lahví alkoholu různého druhu od vín až po ten tvrdý, stůl je obložen řadou sladkých laskomin. Fakt, že se nacházíme v bytě faráře, připomíná obraz s biblickým motivem, svaté obrázky a v kanceláři se šanony i krucifixy.
Psali jsme:
Faráře Zbignewa Czendlika jsme do Lanškrouna, kde působí jako farář už od devadesátých let, přijeli navštívit zrovna v den jeho narozenin. Už od rána tak byl v jednom kole.
Dojatý oslavenec
"Hned ráno za mnou přišly děti z místní speciální školy a přinesly mi dárek," ukazuje velkou mísu s domácím tatarským biftekem ve tvaru dortu a věnováním. "To mě dojalo," komentuje, když redakci společně s panáčkem zubrovky "od tatínka" nabízí přímo i dar od místních dětí.
V souvislostmi s dětmi se u Czendlika nabízí téma žen, manželství a rodiny. I v této oblasti názor katolického kněze překvapí. Ženy má rád, dosud však prý nepotkal žádnou, která by stála za to.
Více o tématu miliardy pro církve
Láska a průjem. Obojí přichází nečekaně
"Jak se říká, láska a průjem přichází nečekaně," směje se Czendlik zapaluje si cigaretu. "Kdybych měl to pnutí," ukazuje na srdce," tak bych do toho šel," dodává s tím, že pokud by cítil, že potkal tu pravou, zahodil by své církevní poslání i celibát. "Víte, kdyby nebyl celibát, není v rozhovorech o čem mluvit," lehce afektovaně se usmívá kněz.
Psali jsme:
Pije a kouří. Nic špatného
Ten se kromě obdivu k ženám netají ani sympatiemi k dalším pozemským radostem. "Občas se napiju, občas se pobavím, na tom není nic špatného," říká muž, který je možná právě díky svému vztahu k normálním lidským neřestem mezi lidmi tak populární.
Čurat s povolením?
Českou společnost, do níž přišel na žádost svého polského představeného, ale příliš pozitivně nehodnotí. "Jsme primitivové, potřebujeme zákazy a příkazy, pravidla. Úplatky už mi ani nevadí, vadí mi ale odposlechy, donášení. Demokracie není omezování normami. Za chvíli se budu někoho muset ptát i na to, jestli můžu jít čurat? Budu čurat v gumových rukavicích?" podivuje se farář nad stavem demokracie po více než dvaceti letech od pádu komunismu.
Na své faře je ale spokojený. Nic mu prý nechybí a vřelé vztahy má i k místním lidem. "Lidé za mnou mohou kdykoliv přijít. Často si chtějí jen popovídat, svěřit se. Také ale chodí pro jídlo nebo pro peníze," svěřuje se redakci Czendlik s tím, že na peníze skoupý není.
Peníze nepůjčuji. Rovnou dávám
"Peníze nepůjčuji, ale dávám. Kdyby totiž lidé peníze nevrátili, mohli by přijít do pekla," vysvětluje svou strategii farář se šibalským úsměvem.
Psali jsme:
Tomu se kromě současného stavu demokracie nelíbí zejména postavení víry a církve v české společnosti. "Pokud víru nezabalíme do krabičky cigaret Marlboro, neuspěje. Ale celá církev se brání marketingu," lituje Czendlik s tím, že církvi chybí jakékoliv PR a také mladí čeští zástupci, kteří by víru zpřístupnili i mladší generaci.
"Existuje formální a přirozená autorita. Třeba arcibiskup Duka má tu přirozenou, takových lidí ale moc není," vysvětluje nad tatarským biftekem Czendlik, kterému co pět minut zazvoní telefon. Kromě přání k narozeninám jej shání běžní lidé, novináři i jiné osoby zvoucí ho na nejrůznější akce.
Z fary za auty
"Jsem velmi zaneprázdněn, třeba dnes jedu přímo do Prahy moderovat akci jedné z automobilových společností," vypráví kněz s tím, že pro něho neexistuje "typický den."
Relax u televize
"Každý den je jiný, nelze říci, že mám nějaký běžný řád. Podobné bývají neděle, to vstávám v sedm a kvůli mším objíždím i okolní vesnice. Za měsíc jich sloužím až třicet," svěřuje se kněz, který po práci rád relaxuje. "Odpoledne si sednu k televizi a většinou usnu," svěřuje se kněz, který se kromě víry v Boha rád věnuje i pozemským radostem.
O restitucích moc dopodrobna hovořit nechce, tvrdí ale, že se obecně bohatství může využívat k dobrým i špatným věcem. Podle něj však katolická církev v minulosti dokázala, že o majetek se umí postarat dobře a často mnohem lépe než stát. "Naší farnosti se ale nic vracet nebude, veškerý církevní majetek byl tady v bývalých Sudetech zkonfiskován již Němci," doplňuje s tím, že sporná výše finančního odškodnění církvím nepříluší hodnotit jemu, prostému vesnickému faráři, jak sám o sobě poněkud skromně hovoří.
V tomto týdnu sněmovna nepřehlasovala Senát a zvýšení daní i vládní návrh restitucí se prozatím odkládají.
Zbigniew Czendlik řečený Zibi, je římskokatolický kněz od devadesátých let působící v ČR. Původně pobýval v Náchodě, v roce 1997 se přesunul do Lanškrouna. Mezi jeho koníčky patří dobré jídlo a pití a také sport, zejména golf. Jako jeden z mála zástupců církve je často k vidění i ve sdělovacích prostředcích, účinkoval třeba v televizních pořadech Bolkoviny nebo Uvolněte se, prosím.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jana Šulcová
