Za kauzu ProMoPro padla v tomto týdnu od finančního úřadu rekordní pokuta pro Úřad vlády. Zatímco ten naříká, že to je nespravedlivé a že nebude mít na provoz, bude-li muset pokutu zaplatit, nabízí se i další otázka: Zaplatili daňoví poplatníci za ProMoPro dosud málo? Stačí totiž připomenout, že kauza ozvučení českého předsednictví Evropské unii v první polovině roku 2009 dosud vyšla daňové poplatníky už na 388 milionů korun. Tedy tak to vyčíslila policie, která zakázku firmě ProMoPro vyhodnotila jako předraženou právě o inkriminovanou částku, a stíhá kvůli tomu dvanáct lidí... Jenomže možná jde nyní právě o to, že nastalo to, čemu se říká: Padni, komu padni? Jak vidí celou kauzu oba politici? Je pokuta od finančního úřadu jen dalším výsměchem občanům nebo prostě legálním postupem, kterým dali úředníci najevo, že nebudou odpouštět nikomu nic?
„No ono to je ve skutečnosti tak, že se peníze z jednoho šuplíku přehodí jen do druhého. Nerad bych to dával do roviny, že to jde z kapes daňových poplatníků. Prostě stát pokutu dá a stát ji zaplatí. Navíc zcela pravděpodobně se dá čekat, že po odvolání Úřadu vlády to dopadne tak, že pokutu finanční úřad sníží třeba na sto tisíc - ale to už takovou publicitu nevyvolá. Oznámení o pokutě ve výši půl miliardy sice mohlo mít za účel varování ve smyslu: teď už toho má stát dost a takhle tvrdě bude postupovat u všech, ovšem že by to byla správná cesta, to bych tak tedy neviděl. Osobně jsem totiž proti tomu, když se rozhoduje o pokutách, které mají za cíl kohokoli zlikvidovat - a to je i tento případ Úřadu vlády, který má jinak rozpočet na celý rok asi 750 milionů korun - což by znamenalo, že by již nyní, aby mohl zaplatit onu pokutu, neměl prostředky na provoz," řekl ParlamentnímListům.cz k tématu senátor Jaroslav Kubera.
Jaroslav Kubera
Kubera se ptá: Kdo by asi tak měl platit Věře Jourové odškodné? Policie? Soudy?
V souvislosti s tím pak připomněl i jinou zprávu, která v tomto týdnu přišla. Totiž to, že současné ministryni pro místní rozvoj Věře Jourové (ANO) bylo po několika letech vyplaceno odškodné za vazební stíhání v kauze Budišov. Původně mělo jít o tři miliony jako náhradu škody za ušlý zisk, ale jelikož byl předpokládaný zisk vyčíslen v eurech, kvůli devalvaci koruny, bude odškodné nakonec nižší - přesáhne dva miliony korun.
Psali jsme:
„No vidíte, teď by se taky mohla v duchu toho, co různí lidé u nás prosazují, rozvinout debata, kdo že by té Věře Jourové vlastně to odškodné měl zaplatit? Kdo udělal tu chybu a měl by za to platit? Soudce? Policisté? To nikdo neví, když dojde takto na konkrétní případ, přestože jinak má jasno v obecné rovině každý - není třeba připomínat snahy o to, aby soudci platili za chybná rozhodnutí, myslím...Jenomže je třeba si uvědomit, když po takovýchto krocích někdo volá, že to nakonec může vést k velmi nešťastným koncům. Prostě každý se bude bát o čemkoli rozhodovat a bude to házet na jiné, aby v případě, že se začne mluvit o nějaké chybě, nemusel nést zodpovědnost. Já to pozoruju občas již i mezi zastupiteli, jak se bojí - a bojí se v naprosto banálních věcech. Jenomže vše se dá nějak zpochybnit. Ve věčném strachu se ale rozhodování dělat nedají," shrnul Kubera.
Koskuba: Spravedlivé, ale nikoli správné...
Podle Jiřího Koskuby se bezpochyby i v tomto případě dá použít rčení: „Je to sice spravedlivé, ale není to tak správné.“
Psali jsme:
„Je více než jasné, že někdo má za zmíněnou kauzu máslo na hlavě. Mimochodem – nejen za ní. Co je však smutnější, že nejde jenom o to máslo. Bohužel, žijeme v zemi, kde si mnozí vyvolení umí tímto způsobem často poměrně slušně finančně přilepšit. A to je ještě velmi slušně řečeno. Poté se jim ve slovníku jisté části pravicového politického spektra také říká úspěšní. Tím se však, ke škodě věci, zařadí i mezi tzv. nedotknutelné. A smutný bludný kruh se uzavírá,“ řekl ParlamentnímListům.cz Koskuba.
Psali jsme:
Jak dodal, nerad by jakkoliv zasahoval do obvykle vleklého vyšetřování, ale nemyslí si, že se jedná jenom o obviněné úředníky. „Pravda, kde není důkaz, lze těžko na někoho ukázat. Doufejme jen, že se hledal dostatečně. Ale jistě nelze nikomu vytýkat, bude-li o tom trošku pochybovat. Mimochodem nejen autonehoda jisté vietnamské podnikatelky přímo na kamery prokázala, že ty pochyby nejsou vždy od věci. Finančnímu úřadu Prahy 1 lze těžko něco vytýkat. Na rozdíl od vyšetřovatelů a justice má zřejmě jasno. Takže jeho úředníci tvrdě ztrestali jiný úřad. Komu čest, tomu čest. Zřejmě se probudili z letitého spánku. Je totiž zvláštní, že stejně rozhodně nepostupovali v jiných čudných kauzách. Mimochodem zhusta realizovaných na území jejich působnosti. To by pak byli samé prachy. Ale budou-li mít nejen v partnerských úřadech rychlé následovníky, brzy zřejmě bude po rozpočtovém deficitu. A pan ministr financí může jásat. Tedy kdyby stát nepokutoval sám sebe…“ konstatoval dál Koskuba.
I podle něj je totiž nejsmutnější, že to všechno nakonec stejně musí zaplatit daňoví poplatníci. „Ti slušní a poctiví z nich jako toliko pouzí platící diváci této již čtvrtstoletí reprízované rozkrádací frašky. Obávám se přitom, že nejde o představení zdaleka poslední. Nejsem však vysoce postavený politik, žádný úředník a již vůbec ne právník. Dokonce ani ten ze skupinky jistých prominentních víkendových z Plzně. Nerozumím tedy všemu,“ pokračoval dál Koskuba.
Psali jsme:
Poté se mimo dané téma vrátil k události, která je mu blízká, poněvadž sahá k jeho profesi lékaře.
Koskuba pak ještě připomněl příběh, kdy sanita vozila pacientku po Praze a žebrala o její přijetí
„Dovolte mi tuhle malou poznámku k oné čtvrteční kauzičce. I ona patří mezi ty, kdy se platí za rozhodnutí a kroky jiných. Mám na mysli alarmující zprávu, jak se sanita pražské záchranky marně přes 80 minut snažila umístit údajně těžkou pacientku na metabolickou jednotku intenzívní péče. A v 7 nemocnicích nepochodila. Zmíněna byla i ta má. Proto mám na věci i osobní zájem. Možná někoho překvapím. Nebudu totiž tvrdit, že to není pravda. Natož že jde o šikovnou kampaň před blížícími se podzimními senátorskými volbami. Ano, stává se to. A čím dále častěji. Je to stres jak pro záchranáře, ale i pro odmítající. Ne zdaleka totiž přes věčné reformování českého zdravotnictví ze všech z nich byla vytlučena profesní etika. Ale největší stres je to pro pacienta samotného a jeho blízké. Tedy opět pouhé diváky, kteří volí a platí mj. právě zmíněné reformátory,“ připomněl sociálnědemokratický poslanec. A připomněl další události nedávno minulé, ale dotýkající se zdravotnictví.
Psali jsme:
Kterak Bulovce přes noc přibyly tisíce pacientů, ale žádná lůžka
„Není to tak dlouho, co jsme z řady rádoby povolaných úst slyšeli, že akutních lůžek je u nás nadbytek. A v Praze vůbec nejvíce. Nemám právo mluvit oficiálně za jiné nemocnice. Ani za mou ‚Popelku‘ mezi pražskými špitály – Bulovku, kde jsem prožil již čtvrtstoletí života a kde mi ho i jednou zachránili. Ale opakovaně jsem tak nejen jako poslanec konal. Také marně. Mluvit, byť k úmyslně hluchým a ještě slepým, lze dosti obtížně. A tak ani naší spádové oblasti se nevyhnulo mnohými politiky a experty podporované utlumování, pochopitelně pod vlajkou nezbytných úspor. Zanikla tak vysočanská nemocnice, kde jsem kdysi začínal jako řidič sanitky. A najednou nám tím pádem přes noc přibylo pár pěkných desítek tisíc potencionálních pacientů. Pochopitelně bez navýšení počtu lůžek. A to ani těch intenzívních, které v ní byly a fungovaly. Totéž postihlo menší nemocnice v nejbližším okolí na území Středočeského kraje. I o tyto lidi bychom se tedy měli postarat. Místo toho jsme přišli o statut fakultní nemocnice. Přestože zde působí všechny tři lékařské fakulty. To by ještě nebylo nejhorší,“ popsal zkušenosti z praxe lékaře-primáře Koskuba.
Psali jsme:
A stejně jako před časem ParlamentnímListům.cz vypočítal, co všechny tyto změny znamenaly v praxi nemocnice. Předělat všechna razítka, cedule, tiskopisy, recepty, emaily atd. atd.
Ročně musí Bulovka přijmout 20 tisíc pacientů od záchranky. To je o 33 procent víc než dřív
„Jako kdyby obludné administrativy již tak nebylo dost a dost. Ale postupně jsme přišli o statut traumacentra – ačkoliv máme heliport. Pak iktového centra – přestože mrtvic přibývá. Lůžka JIP ztratila nejen neurologie. Stejně tak urologie. V plánu přitom byla i další. To pomíjím, že přímo metabolickou jednotku intenzívní péče nemáme a nikdy jsme ani neměli. Přitom v roce 2008 k nám na Bulovku jenom ta pražská záchranka zavítala s nemocným 15 tisíckrát za rok! Další pacienty v to nepočítajíc. I tehdy jsme byli z pražských špitálů na prvním místě a držíme jej stále. Ale v roce 2013 to však bylo již za cenu více než 20 000 ‚převzetí‘ pacientů - opět ‚jenom‘ od záchranné služby v Praze. To je nárůst o více než 33 procent za jednu jedinou kapitalistickou pětiletku! Co by za to ekonomika dala! Něco se asi stalo, něco změnilo, netvrdím, že k lepšímu. Kdo zrovna vládl a rozhodoval, se ví, lze to snadno dohledat,“ upozorňuje dál Koskuba.
Psali jsme:
A uzavírá tím, že špitál není opravdu nafukovací. Ani v žádném z nich dosud nelze na jedno lůžko umístit dva pacienty naráz.
„Natož tzv. ‚jipové‘. Obávám se, že by to bylo oprávněně kritizováno. Dokonce samotnými médii. Pak se ale nedivme, že se stává, co se stává. Vůbec netvrdím, že ve zdravotnictví nejsou černé díry. Ale moc je nenajdete tam, kde se opravdu zachraňuje. O co déle tak bude trvat vleklá teoretická debata o nějakých zástupných problémech a nebude se řešit skutečně tristní situace v první linii, smrdí to průšvihem. To, co ve čtvrtek šokovalo, se totiž může kdykoliv znovu stát. Dokonce to ani nakonec nemusí skončit na záchytné stanici, jak po všem tom poprasku vše údajně stejně dopadlo. Ale i tohle totiž patří k současnému českému zdravotnictví. Možná důvod, kdy v podobných případech by mohly a měly být poplatky řádově minimálně stokorunové. Možná právě tady úspory také najít lze. Ale to je již jiná kapitola…“ uzavřel komentář uplynulého týdne poslanec ČSSD Jiří Koskuba.
Komentáře Koskuby a Kubery uplynulých týdnů čtěte též ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
