Nebývá zvykem, aby řečníkem při protestních akcích studentů, iniciativ kritizujících reformy a podporujících alternativy, nebo dokonce při demonstracích odborářů byl významný vysokoškolský funkcionář. Profesor Stanislav Štech, prorektor Univerzity Karlovy pro rozvoj, si ale hned v prvních dnech po volbách v roce 2010 uvědomil, že proti nově sestavené koalici a jejímu programu je nezbytné něco dělat.

„Po prostudování programu vlády bylo jasné, že tato tzv. reforma, zejména pokud jde o vzdělávání a veřejný sektor vůbec, bude mít všechny rysy, které jsem už znal ze svých cest i z doporučení Světové banky či OECD. Bylo mi jasné, že se jedná o zcela mechanickou aplikaci toho neoliberálního konceptu vyhladovění a likvidace veřejného sektoru a přípravy k jeho privatizaci. Protože jsem věděl, jak to vypadá v zemích západní Evropy nebo i v USA v některých sektorech, tak mi bylo jasné, že musím začít něco dělat,“ říká pro ParlamentníListy.cz profesor Štech.

Šetření je pozitivní morální hodnota, a tak lidé nereptali

Uvědomoval si, co se bude dít, a předvídal kroky, které přinesou prudký pokles financování, a to nejen ve vzdělávání.  „Krize, která nastala, tomu dala velmi vhodné podmínky. Já rozumím lidem, kteří měli důvěru v Nečasovu vládu, protože ta krize umožnila jakési morální krytí toho neoliberálního receptu,“ upozorňuje prorektor Univerzity Karlovy na takřka nezmiňovaný fakt.

Když se totiž lidem řeklo, že musíme šetřit, protože je prázdná kasa, tak i ta nejchudší babička, které nezvyšují důchod, pokýve hlavou, že šetřit se musí. „To je pozitivní morální hodnota. Proto krytí touto krizí vedlo k tomu, že vláda mohla připravovat reformy relativně v klidu první rok, možná rok a půl. A teprve teď dochází lidem, když to všechno sečtou, že to je hra, která vede do pekel,“ konstatuje profesor pedagogické psychologie Stanislav Štech.