Nejfrekventovanějším tématem sdělovacích prostředků v uplynulém týdnu byla neochota prezidenta Miloše Zemana jmenovat Martina C. Putnu profesorem. Hlava státu při té příležitosti navrhla přechod prezidentské pravomoci na ministra školství. Už původní předloha bývalého ministra školství Josefa Dobeše dokonce hovořila o tom, že by tituly mohly udělovat samotné školy, a také jen na nich by platily. Pokud by profesor přešel na jinou školu, tak by mu titul mohl být nostrifikován na základě rozhodnutí jeho nové školy.
Ing. Miloš Zeman
„Pak to bude i otázka toho, co která škola o sobě říká veřejnosti. Jestliže Fakulta humanitních studií o sobě říká: ´Naši profesoři jsou jako pan Putna´, a jiná škola bude jmenovat jiné profesory, tak o sobě bude vysílat odlišný signál než Fakulta humanitních studií. Je potom i na svobodném uvážení studenta, jestli chce studovat spíše na škole, která dělá profesory z lidí typu pana Putny, nebo na škole, která dělá profesory z lidí odborně, vědecky, občansky i jinak zcela nezpochybnitelných. To si myslím, že je docela vhodný závěr celé té kauzy,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Místo zásadních věcí se týden bavíme o Putnovi
Sdělovací prostředky se této kauzy podle mediálního odborníka chopily rády i proto, že to novináře nestálo žádnou práci. „Říkám to často, ale naši novináři jsou namnoze velmi líné osoby a ono psát nebo mluvit donekonečna na téma, jak pan Putna drží transparent s buznama, je strašně snadné. To nevyžaduje žádné vzdělání, žádnou další inteligenční připravenost, je to prostinké, zábavné, ale i atraktivní. Místo aby se popisovaly opravdu zásadní věci kolem nás, tak se týden bavíme o Putnovi. Tak to si myslím, že je typický příklad českého žurnalismu,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
„V té souvislosti jenom připomenu nesmrtelný výkon moderátorky Daniely Drtinové ze středečního interview ČT24, kde měla jako hosta profesora Jana Sokola, bývalého děkana a dnes proděkana Fakulty humanitních studií UK. Způsob, jakým s panem Sokolem vedla rozhovor, byl tak zábavný, že mi připomněl staré časy leninské žurnalistiky, kdy byl žurnalista pokládán za organizátora, propagandistu a agitátora,“ konstatuje mediální odborník.
Že je to tak, viďte, pane profesore ...?
A hned se pouští do popisu, jak rozhovor ve veřejnoprávní televizi vypadal. „Paní Drtinová pokládala panu Sokolovi návodné otázky, a to takovým způsobem, že by se na tomto rozhovoru mělo na školách učit, jak se žurnalistický rozhovor dělat nemá. To byla propaganda, a když to zbanalizuji, tak to probíhalo stylem ´Že je to tak, viďte, pane profesore ...?´ Byl to opravdu nejstrašidelnější příklad, něco takového jsem tu už dlouho neviděl, dokonce možná od roku 1989, v takto krystalické podobě,“ tvrdí Petr Žantovský.
Druhou záležitostí, která hýbala domácí mediální scénou v uplynulém týdnu, byl rozpad koalice ODS a TOP 09 na pražském magistrátu. „Musím říct, že je smutné svým způsobem dávat za pravdu některým představitelům TOP 09, například paní Langšádlové ve čtvrtečních Událostech, komentářích České televize, která donekonečna říkala paní Němcové do očí argument, který se nedá vyvrátit,“ začíná Petr Žantovský své ohlédnutí za bojem o pražský magistrát.
Ani vteřinu nelze věřit tomu, kdo se ohání zájmy Prahy
„ODS přece topce jako druhé pravicové straně udělala úplně to samé, co udělala teď TOP 09 ódéesce. Za jejími zády se rozhodla sestavit koalici se sociálními demokraty, kteří jim jsou programově dost vzdáleni. Takže se tam nedalo mluvit o nějakém zájmu pravicového voliče, kterým se teď oháněla paní Němcová. To všechno je nepopiratelné, a paní Langšádlová měla pravdu, když jí to vyčetla,“ hodnotí mediální odborník, jak si ve čtvrtečním studiu Událostí, komentářů počínaly místopředsedkyně ODS i TOP 09.
Připomíná přitom roli Bohuslava Svobody, který se stal primátorem díky koalici ODS s ČSSD. „Po roce pan docent Svoboda za zády části své strany upekl koalici s TOP 09, a to také asi nebylo úplně rovné, politicky ani lidsky. A jestliže se teď někdo bude ohánět nějakými zájmy, nedejbože Prahy, tak to mu nelze věřit ani jednu vteřinu. Zájmy tam jsou jen hmotné, kariéristické a třeba i politické. Ale pokud něco opravdu diskvalifikovalo ODS v poslední době, tak to byl právě příběh na pražském magistrátu z doby, kdy Svoboda přenesl ODS do náruče TOP 09,“ míní Petr Žantovský.
Hybatelem událostí na magistrátu je i série trestních oznámení
Na informování médií mu přijde zajímavé, že velmi málo nebo vůbec nezmiňují relativně nedávný příběh trestních oznámení na velkou část Rady hlavního města Prahy včetně primátora i radních nebo úředníků za TOP 09 ve věci veřejných soutěží. „Domnívám se, že tahle kauza, která se téměř vůbec nezmiňuje, je jedním z hybatelů toho procesu, který teď vidíme v přímém přenosu,“ domnívá se Petr Žantovský.
„Když se ve čtvrtek ptal pan Veselovský neustále dokola v Událostech, komentářích, proč právě teď došlo k rozpadu koalice, tak si myslím, že jedna z odpovědí tkví právě v tom, že je na stole série těch trestních oznámení, že se vyšetřuje nějaké nekalé jednání při veřejných zakázkách. A je honem rychle potřeba s tím něco udělat aspoň politicky a ono se to potom nějak vybarví, když to řeknu hodně lidově. Tato kauza, která je v zázemí posledních událostí na magistrátu, by měla být médii mnohem víc zkoumána a zmiňována, protože jinak neinformují úplně,“ upozorňuje Petr Žantovský.
O evropské i naší současnosti vypovídá jazyk stejně jako o Třetí říši
Poslední téma je spíše okrajové, ale vypovídá velice významně o tom, v čem dnes žijeme v Evropě i v naší zemi. „Připomenu klíčovou knihu, která odstartovala určitou disciplínu všímání si proměny jazyka v souvislosti s proměnami politického prostředí. Jde o knihu ´Jazyk Třetí říše´, kterou napsal německý filosof a lingvista Victor Klemperer už před mnoha desítkami let. Popisuje v ní velice přesně, jakým způsobem se jazykově, lexikálně, stylisticky i obsahově vyjadřoval Hitlerův režim, a co všechno to vypovídá o podstatě té doby, toho národa i toho režimu,“ uvádí mediální odborník.
Na knihu si v posledních dnech vzpomněl dvakrát, a to v souvislosti s mediálními výroky a tezemi, které vyjadřují podstatu toho, o čem je Evropská unie, dnešní evropská i naše současnost. „V úterních Lidových novinách vyšel inzerát, jehož malý kousek odcituji: ´Generální ředitelství pro komunikaci Evropské komise ve spolupráci s Úřadem pro výběr personálu Evropské unie vypisuje výběrové řízení za účelem sestavení seznamu úspěšných kandidátů pro nábor smluvního zaměstnance na pozici řidiče´,“ předčítá Petr Žantovský s neskrývaným úžasem.
Zasažena je i ČT: Pachatel vypadal jako Afričan, měl tmavou pleť
„Tak dnes už to není tak, že se firma rozhodne, že přijme nového řidiče, když ten minulý odešel. Tak už se nepíše, že hledáme řidiče. Ne, my vypisujeme výběrové řízení ´za účelem sestavení seznamu úspěšných kandidátů pro nábor smluvního zaměstnance na pozici řidiče´. To je naprosté šílenství. A každé slovo tohoto inzerátu platíme ze svých daní. Tak to je šílenství na druhou,“ míní mediální expert.
A že nešlo o náhodný případ podobného zacházení s jazykem, ho utvrdilo i zpravodajství České televize o násilnostech posledních dnů v Londýně a ve Stockholmu. „Citace zní takto: ´Pachatel vypadal jako Afričan, měl tmavou pleť.´ To znamená, že to nebyl černoch z Afriky, ale měl tmavou pleť a vypadal jako Afričan. Tak si připadám trochu jako v blázinci. Jestliže tahle doba, Evropská unie a tohle společenství se uchylují k těmto absurditám v jazykové oblasti, znamená to, že takto i myslí, protože do jazyka i jeho stylu se promítá myšlení lidí dané doby. Pak nás tedy nic pěkného nečeká,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
