Vyplývá to z nedávného průzkumu nadace Člověk v tísni. Pátá třída medvědi, protože nic nevědí, glosoval názory mladých v průzkumu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Od rodičů slyší jen láteření na dnešní poměry a netuší jaké to bylo, napsal pro ParlamentníListy.cz.
Ze zmíněného průzkumu vyplývá, že mezi studenty středních škol roste tolerance k pojmu socialismus. Zatímco v roce 2009 jej za mnohem lepší než dnešní zřízení považovaly čtyři procenta studentů, letos už to bylo osm procent. Těch, kteří socialismus označují za spíše lepší, bylo letos 23 procent ze všech dotázaných. V roce 2009 to bylo 17 procent.
Mladí "odpouštějí" socialismu
Letos vzrostl počet i těch, kteří socialismus považují za srovnatelný s tím co je dnes, a to z osmnácti procent na dvacet procent. Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že zatímco negativně hodnotí socialismus sedmdesát procent studentů gymnázií, studentů odmítajících socialismus na středních odborných školách už je jen čtyřicet pět procent a na učilištích už jen třicet devět procent.
Příčinu proč je u dnešních studentů socialismus bez pachuti nepřijatelnosti v poměru 51:49 až na jedinou výjimku vidí ParlamentnímiListy.cz oslovené osobnosti především v rodičích mladé generace a v nedostatečné výuce o dobách minulých na školách.
Dědečci jim vypráví co byli za frajery
„Pátá třída medvědi, protože nic nevědí,“ napsal redakci Karel Schwarzenberg a pokračoval: „Od dospělých slyší jen láteření na dnešní poměry(pochopitelně)a netuší jaké to bylo. Dědečkové dojatě vzpomínají na své mládí a vypráví vnukům, jací byli tehdá frajeři,“ dodal ministr sarkasticky.
Tajemník prezidenta Ladislav Jakl ve výsledcích průzkumu vidí formu trucu. „Naprosto nechápou, jak by se jim žilo, kdyby se čas vrátil. Bylo tomu tak vždy. Někdy mladí tíhli k romantickému středověku, jindy třeba ke zidealizované antice. Ale čtyřiadvacet hodin prožitých v té době by je srovnalo,“ míní Jakl.
Fotogalerie: - Pivní festival s Jaklem
Neví o čem mluví...
Podle předsedy Poslaneckého klubu TOP 09 Petra Gazdíka se mladá generace celkem logicky staví kriticky ke své současnosti. „To je generační záležitost,“ řekl poslanec ParlamentnímListům.cz.
„Skutečné podmínky života před více než dvaceti lety dnešní středoškoláci neznají. Otázkou tedy je, nakolik má takový průzkum smysl,“ dodal Gazdík.
Nadává se všude, pak se nedivme
Podle ministra obrany Alexandra Vondry jsou výsledky průzkumu, odpovídají-li realitě, důvodem k zamyšlení. „Dceru středoškolačku překvapuje, že by to byl většinový názor,“ napsal pro ParlamentníListy.cz Vondra. Podle něj si to dcera vysvětluje tak, že mladí tu dobu nezažili a rodiče nebo učitelé jim jí ani nezprostředkovali.
„Přidáme-li k tomu dnešní společenskou atmosféru, ve které dominuje nadávání na poměry a mylný pocit, že se tu jen loupí a krade, pak se nedivme,“ doplnil Vondra.
Psali jsme:
KSČM dokazuje, že není extrémistická
To poslanec KSČM Jiří Dolejš výsledky průzkumu kvitoval jako objektivní. „Za prvé roste nespokojenost s dneškem. Za druhé třiadvacet let od sametu rozostřuje ostrý obraz minulosti. Za třetí staré války a křivdy mají menší váhu a už tolik netáhnou. No a za čtvrté KSČM v praxi dokládá, že není extrémistická,“ sečetl Dolejš důvody, proč tolik procent dnešních studentů nevidí v socialismu negativní nádech.
Disident a zakladatel spolku Šalamoun John Bokavidí jako jeden z důvodů, „že vyučování dějin u nás končí rokem čtyřicet osm, nikoliv dál“. „Čili ti mladí obecně nejsou informováni o tom, co to od roku čtyřicet osm do roku osmdesát devět bylo za dobu. Navíc mluvíme-li o studentech, jsou to lidé, kteří v té době byli kojenci nebo batolata chodící do školek,“ míní Bok.
Psali jsme:
Jezdilo se na chatičky, doba byla konzumní
K tomu dodává: „Jejich rodiče žili už v Husákově době, která byla konzumní, lidé jezdili na chatičky, nebyl tu viditelný teror. Takže ono se není co divit.“
Mladí podle něj nemají prameny. „Jestliže mohou poměřovat jenom s tím co se kolem nich děje. A když vidí, jací zmetci bohatnou, jak jsou politici arogantní a jak se mluví o blahobytu, ale nemluví se o duši a pocitech, tak se pak není co divit. Pod pojmem socialismus si představují něco sociálního a nepředstavují si tu realitu, kterou my jsme žili,“ konstatoval Bok pro ParlamentníListy.cz.
Máme se nejlépe jak kdy bylo
„Navíc slyší od svých rodičů či prarodičů, že lidé měli práci, měli kde bydlet, nikdo je nevyhazoval z bytu. Oni jim nevykládají o tom, že to byla velká klec se spoustou nesvobodných lidí. A jak kdysi říkal Winston Churchill, když je mladej, má to srdce nalevo, když zestárne, tak ten rozumný se obrací ke konzervativním hodnotám a začne užívat rozum,“ zamýšlí se někdejší disident.
Přesto se podle Boka po materiální stránce máme nejlépe, jak jsme se kdy měli. „Ač to chceme vidět nebo ne, byť je ekonomická krize osobně si myslím, že dnes žijeme v blahobytu, alespoň převážná část obyvatel,“ tvrdí Bok.
Kalus má v tomhle pravdu
„Myslím si, že má pan prezident Klaus pravdu, že tato společnost, co se týče ekonomické stránky, si nežila nikdy lépe. A i když jsou nezaměstnaní, jsou bezdomovci, lidi mají starosti, dělají dvě zaměstnání, aby třeba pokryli běžné náklady života, tak i tak si myslím že má prezident pravdu, že se v Čechách po této stránce nežilo lépe,“ řekl John Bok redakci.
„A dokonce se lépe žije i v tom, že jsme svobodnější, že se můžeme rozhodnout, že odtud odejdeme, a to i když máme holou řiť a budeme se toulat. A tohle mladí berou jako samozřejmost a ono to samozřejmé má být, pokud společnost je svobodná a ne totalitní,“ míní disident.
Inženýrství lidských duší tenkrát a dnes v EU
„Na druhou stranu si neuvědomují, že když začne být něco plánované – jak tomu říkal Kundera inženýři lidských duší – tak je to průšvih. Což nakonec když se podíváme na Evropskou unii, tak je to nové sofistikovanější inženýrství lidských duší,“ uzavřel John Bok.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Ondřej Vaněk
