Může se stát opravdu ledacos. Ekonomka Švihlíková o nevábných vyhlídkách

17.03.2013 16:42

NA HRANĚ S XAVEREM Moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý pro ParlamentníListy.cz vyzpovídal známou levicovou ekonomku Ilonu Švihlíkovou. Břitká kritička současné vládní politiky varovala zejména před vírou, že ekonomika se může "odrazit ode dna". Ekonomika podle ní žádné dno nemá a pokud se něco nezmění, bude se propadat stále dál.

Může se stát opravdu ledacos. Ekonomka Švihlíková o nevábných vyhlídkách
Foto: hns
Popisek: Ilona Švihlíková řeční na Václavském náméstí

Co jste říkala na to, jak dopadly volby na sjezdu sociální demokracie ve smyslu dalších událostí? Za rok a něco zřejmě budou sociální demokraté ve vládě, co říkáte na rozložení sil uvnitř sociální demokracie? Co může znamenat z ekonomického hlediska?

Upřímně, já zase tak dobře sociální demokracii neznám. Samozřejmě, člověk něco ví, ale že bych byla takový ten insider, tak to úplně ne. Já jsem zaznamenala prohlášení pana Mládka, který je stínový ministr financí, ale je to novinářsky zpracované, tak nevím, jestli to je přesný citát, kde hovoří o zavedení progresivního zdanění, což je dlouhodobé sociálnědemokratické téma. Nevím, jestli je opravdu autorem výroku, že živnostníci se chovají jako parazité, ale rozhodně to nepovažuju za šťastný výrok, protože je sice pravda, že z OSVČ nejsou velké příjmy, a jestli se dobře pamatuji, minulý rok více čerpali, než dali. Ale myslím si, že je to trochu komplikovanější, že spousta lidí je na OSVČ víceméně nedobrovolně a že jsou donuceni, ať už zaměstnavatelem nebo sociální situací, že jim de facto nic jiného nezbyde, než na to OSVČ přejít. Takže jestli skutečně použil slovo parazitovat, tak mi to přijde velmi nešťastné a do značné míry nespravedlivé vůči těm lidem.

A jestliže tedy od příštího volebního období budou vládnout sociální demokraté, tak podle vás daně jako takové porostou, zůstanou takové, jaké jsou, nebo budou nižší?

Podle toho, co se zatím řeklo, by to vypadalo, že daňová kvóta jako taková se zvýší. Nezaznamenala jsem, že by pan Sobotka nějakým způsobem revidoval svůj postoj k DPH, někteří čekali, že řekne, že sníží zásadní sazbu DPH, která už vlastně příliš základní není. Pokud pan Mládek hovořil takto o progresivní dani, tak to vypadá na zvýšení té kvóty. Sociální demokraté budou pravděpodobně argumentovat tím, že by se přiblížili více průměrné kvótě v rámci EU, což bezesporu ano, a asi i tím, že je potřeba se z hlediska rozpočtu více starat o příjmovou stranu, protože současná vláda se orientuje přespříliš na stranu výdajovou, a když na příjmovou, tak na DPH, což více dopadá na chudší lidi. Takže asi budou argumentovat tím, že to daňové břemeno budou chtít rozložit rovnoměrněji mezi jednotlivé vrstvy populace. Řekla bych, že tohle bude jejich hlavní argument.

Promítlo se v konečném důsledku poslední zvýšení DPH směrem k obyčejným lidem?

Samozřejmě. DPH není daň, která by se mohla nepromítnout. Minulý rok, pokud se nepletu, to byly už čtyři procentní body, to už není málo, to poznáte, protože se to rozleze v ekonomice. Cítíte to na cenách zboží a samozřejmě i služeb, potom se do problémů mohou dostat i zdravotní služby, které jsou také vázány na DPH, což se potom projeví i na státním rozpočtu. Nelze se vždy dívat jen na ten jeden procentní bod, ale je potřeba se podívat, jak ta daň dopadá na jednotlivé vrstvy a celou ekonomiku. Takže ten procentní pohled je důležitý, ale není to ta jediná věc, kterou je potřeba analyzovat.

Je to v této chvíli pro občany, pro ten zlatý průměr, přijatelné, nebo už jsme za hranicí a blížíme se k chudobě?

Myslíte u toho DPH?

Myslím obecně, protože pakliže se zvyšuje DPH, zvyšují se i ceny.

Sociální situace se jednoznačně horší. To je vidět i na tom, jak se zvyšuje míra chudoby a je velké procento těch, kteří jsou těsně nad hranicí. Nejvíce to poškozuje seniory a to je dáno i tím, že u nás neexistuje zákon o sociálním bydlení. DPH spolu s ostatní politikou vlády na lidi velmi dopadá. Dohromady to skládá obrázek, který opravdu není vábný. Z ekonomického hlediska je to problém, navíc když probíhá dlouhodobá recese, která není tvořena zahraničními faktory, ale domácími.

Na druhou stranu slyším, že pakliže se zvyšují daně, tak klesá možnost jejich výběru. Jak mám rozumět tomu, že právě levicová strana by šla ještě dále se zvyšováním daní?

To není pravda, to je příliš jednoduchá úvaha. Takhle to ve skutečnosti nefunguje. Někdy se sice může stát, že když zvýšíte sazbu něčeho, tak nevyberete více, koneckonců třeba inkaso u toho DPH bylo mnohem menší, než vláda očekávala, ale ono opravdu hodně záleží na tom, o jakou daň jde, z jakého zákona pochází a koho zdaňujete, jestli aktér může utéct nebo ne a tak dále.

Co se týče legislativy, co vy jako odbornice si myslíte, že v ní chybí, právě co se týče daní a rozpočtu? Co je podle vás největším nedostatkem?

Myslím si, že nedostatků je celá řada. Nejsem si jistá, jestli by bylo zapotřebí přímo úpravy na rovině zákonů. Jsem trochu obeznámená s tím, jak fungují finanční úřady, a vím, že nepatří úplně k oblíbeným organizacím, ale přece jenom jsou poměrně nutné. Generální ředitelství, které nad nimi je, funguje spíše jako ta žába na prameni. Já si myslím, že než se zaměřovat na velké koncepty, tak je často mnohem užitečnější poslechnout si lidi na nižších pozicích z té praxe, kteří hovoří o tom, jak se u nás snadno operuje s výběry DPH, jak jsou jejich stavy podhodnoceny a tak dále. Pro mě velice komplikovaným a zvláštním návrhem je jednotné inkasní místo. Myslím si, že to není úplně ideální nápad, trochu to zavání tím, že to bude nový informační systém, na němž někdo hodně vydělá, ale nebude mít takový efekt, jaký slibují.

A potom je to samozřejmě otázka toho, jakým způsobem se u nás neregistrují platby. Registrační pokladny jsou věc, o které se tady hovoří tak dlouhou dobu, že je nejvyšší čas, respektive už možná pět minut po dvanácté, je konečně zavést, protože když hovořím s těmi živnostníky, tak skutečně je v zájmu těch, kteří si své daně poctivě platí, aby si v tom státě nepřipadali jako pitomci, protože ten systém, který je dnes, vyloženě zvýhodňuje ty, kteří se chovají nekale a de facto na ně nejsou skoro žádné páky. Vyplňují daňové přiznání stylem nula, nula, nula, nula a ví, že se jim nestane vůbec nic. A ten, kdo ty daně platí, si nejen připadá hloupě, ale je tím zároveň i poškozen. Funguje tu negativní ekonomický výběr a to by být nemělo.

Co si my obyčejní lidé máme myslet o tom, že šéf protikorupčního fondu pan Janeček podniká takovým způsobem, že má své registrované firmy v zemích, které jsou označovány jako daňové ráje?

Ono se totiž ukazuje, že to, co chtějí firmy, nejsou nízké daně, jak říká pravice. Oni nechtějí vůbec žádné daně. Sleduju mezinárodní ekonomiku a nedávno proběhlo ve Velké Británii mnoho afér, kdy velké firmy jako Starbucks nebo Google se příliš neobtěžovaly platit daně. Přivítala jsem nyní jednu dobrou iniciativu v rámci Evropské unie, což sice moc často neříkám, ale tato mě opravdu potěšila. Je to iniciativa ministrů Velké Británie, Francie a Německa, kteří se snaží vymyslet evropský systém tak, aby bylo skutečně zajištěno, aby firmy platily daně tam, kde vytváří hodnotu a zisky, to znamená omezit tyhle převody zisku bůhvíkam a především do daňových rájů. Kdyby se toto podařilo prosadit a realizovat, tak by to pro celou Evropu znamenalo obrovský pokrok.

Jak na vás osobně působí skutečnost, že právě člověk, který bojuje proti korupci, má svoje firmy registrované v zahraničí?

Víte, já jsem pana Janečka nikdy nepovažovala za člověka, který by mě nějak oslovoval s tou svou pozitivní evolucí. Spíše si myslím, že si zkouší takový marketingový produkt a čeká, jestli to zabere, nebo ne. Ale pro mě to nebyl nikdy důvěryhodný člověk, který by nabízel alternativu, ale spíše jen show a nyní čeká, zda bude mít patřičnou společenskou odezvu.

A váš názor na boj Víta Bárty za nízké ceny potravin? Má vůbec šanci na úspěch?

Nejde jen o nízké ceny potravin. Vypadá to velmi sympaticky, ale Bárta je pro mě značně nedůvěryhodný tím, co prováděl v minulosti, proto se mi dosti obtížně věří, že najednou je to někdo jiný a mění své názory a má tuto dojemnou starost. Pokud ji skutečně má, tak tím lépe, ráda se budu mýlit. Víte, ta cena potravin není jen otázka zdanění, ale toho, jak vypadá celkový trh. U nás je velký problém v tom, že čeští pěstitelé mají problém dostat se do zahraničních řetězců a zatím ani nepostupovali příliš koordinovaně a třeba si vytvořit vlastní odbytové sítě, což by mohlo mít teoreticky i dopad na kvalitu potravin, aby ve špekáčku bylo maso a v jogurtu jogurt a podobně. I když je pravda, že u nás to zdanění potravin je v rámci Evropské unie poměrně vysoké a ta sazba DPH patří k nejvyšším, což bezesporu není žádné dobré měřítko.

Na druhou stranu třeba takový pan Babiš je pro vás důvěryhodný?

Víte, já rozlišuji lidi, kteří jsou úspěšní v politice a kteří v byznysu. To není totéž. Já si myslím, že pan Babiš bezesporu toho hodně ví o obchodu, oceňuji, že pracuje ve skutečné ekonomice, na rozdíl od pana Janečka a dalších, kteří pouze vesele spekulují a pokud se příliš nepletu, tak pan Babiš dokonce platí daně v České republice, což lze dnes považovat za něco kladného. Myslím si, že jeho politický koncept je nejasný, možná i jemu samotnému. A v tom způsobu, jakým vede tu svou stranu, se ukazuje, že když někdo rozumí byznysu, nemusí nutně rozumět i politice. Skutečně to jsou dvě odlišné hry.

Jaká je prognóza mezi vámi ekonomy, na jaké dno se to všechno může dostat, pokud nedojde k nějakému zázračnému zlomu? Co se všechno může stát?

Nevím, jestli tu můžu předkládat nějaké katastrofické scénáře, ono se může stát opravdu ledacos, protože ta současná situace nejen u nás je taková, že si vždy myslíme, že jsme už toho dna dosáhli, ale ono nás to vždy překvapí.  Já se velice obávám zhoršující se situace hlavně seniorů a matek samoživitelek. To jsou dvě nejohroženější skupiny. Jedna je ohrožená tím způsobem, jaký stát bude nebo spíše nebude vyplácet důchody, a ta druhá je velmi silně ohrožena na trhu práce plus samozřejmě vymáhání alimentů u nás příliš dobře nefunguje. U seniorů mám strach z bezdomovectví, protože koncepce sociální bydlení nefunguje. Myslím si, že česká společnost je na to, co se u nás děje, pasivní, možná až rezignovaná, a že vkládá hodně nadějí do toho, že po volbách se situace zlepší, ale to přece není žádný automatismus, takto jednoduše to nefunguje. A pokud nastane nějaké to zklamání, tak potom se společnost může radikalizovat ne příliš hezkým směrem. Těch rizik je hrozně moc. Rozhodně je smutné, že těch rizik je více než těch možných pozitiv.

A kde je tedy to ekonomické dno?

Ekonomika nemá dno z tohoto hlediska. Podívejte se na Řecko, už před třemi lety říkali, že přijde dno, podvyživené děti, že se budou odkládat novorozenci, protože je rodiče neuživí, že senioři budou páchat sebevraždy a tak dále. Ono to vypadá, že se musíme odrazit ode dna, ale já tuto frázi nemám ráda. Ta ekonomika není taková, že se někde zastaví a pak jde automaticky nahoru. Řetězení základních ekonomický i politických omylů může být v zásadě nekonečno. Bohužel.

Ale jestliže ekonomika nemá dno, tak je to dobrá zpráva, ne?

Já bych to tak dobře neviděla. Můžete jít pořád dolů a dolů jako například japonská ekonomika posledních dvaceti let. Ono to vypadá, že se vlastně nic moc neděje, ale když v té zemi člověk žije, tak to skutečně ucítí.

V poslední době se často hovoří o živější spolupráci s Čínou.  Mohlo by nám to výrazně pomoci?

My jsme hodně propásli tím, že jsme se stáhli z mnoha trhů, například z Latinské Ameriky. A jakmile se jednou stáhnete z atraktivního trhu, tak dostat se tam zpátky je nesmírně obtížné, protože už je tam někdo jiný. Co se Číny týče, ona má velice agilní vztahy s Německem, to je jeden z komponentů, proč na tom německý export není tak špatně. Někdy si říkám, co bychom té Číně nabídli? My už totiž nejsme bohužel v řadě oblastí finalisty té výroby, to znamená, že česká ekonomika nejčastěji dělá tu mezioperaci, ale málokdy jsme ti, kteří dokončují výrobek a stanovují si cenu. Tu určují matky společností, v našem případě nejčastěji německých společností, a my jsme pak často pod cenovým tlakem. Samozřejmě, že je vždy lepší mít ten export pestrý, diverzifikovaný, takže by to rozhodně bylo plus. Ale nevrhla bych se jen tam, důležité je vnímat minimálně i tu Latinskou Ameriku, kde jsme vždy měli dobré jméno, což trvá tak dva roky ho vybudovat. Bohužel naše struktura ekonomiky není nic moc z tohoto hlediska a těch výrob, v nichž bychom mohli získat nějakou slušnou cenovou marži, už moc nemáme.

A teď si představte na závěr, že tento rozhovor čtou běžní lidé. Co byste jim vy jako významná ekonomka vzkázala?

Já bych jim vzkázala, že jestli je něco moc potřeba, tak je to jejich aktivita a hlavně porozumění. Vím, že se mi to hezky říká, ale jedna z chorob naší společnosti je pasivita a neinformovanost. A když se o věci nezajímáte a je vám to jedno, tak to bude skutečně špatné. Důležité je pokoušet se aspoň trochu nad věcmi přemýšlet, číst a sledovat, co se děje. Možná to zní jako knížecí rada, ale je to taková základní obrana před tím nebýt příliš manipulován a nemít velká očekávání, která poté vedou k depresi a radikalizaci nějakým směrem, který by nám dvakrát nepomohl.  Takže méně pasivity, více aktivity a odhodlání. Nikdy nic není ztracené, dokud se člověk nerozhodne, že skutečně je.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Luboš Xaver Veselý

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…