V Evropském parlamentu se v uplynulém týdnu rozhodovalo o zpřísnění protikuřáckých zákonů, zákazu tenkých i mentolových cigaret. „Je velmi zajímavé sledovat, jak se na to tváří kandidáti stran do předčasných voleb. Byla o tom i diskuse v předvolebním pořadu České televize. Je zajímavé, jak – když se o tom veřejně diskutuje – mnozí lidé, tedy i kandidáti, propadají velké touze regulovat, zakazovat, přikazovat, omezovat, určovat a předepisovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Považuje to za nějakou historickou vlastnost, že někdo má sklon druhého nějak dirigovat a říkat mu, co se smí a co se nesmí. „To kouření je velice snadný terč, protože je to prokazatelně zdraví škodlivá činnost, ale na druhou stranu je to prokazatelně soukromá věc. Pokud to neobtěžuje okolí, tak je to soukromá věc toho sebepoškozujícího se. A všechny tyhle regulace jsou z principu absurdní, protože otevírají dveře k dalším a dalším regulacím, které budou stejně zdánlivě eticky čisté a neprůstřelné,“ myslí si Petr Žantovský.
Kandidáti uvažují o svých pravomocech, nikoli svobodě druhých
Podobné to může být s prodejem či pitím alkoholických nápojů. „Bude se omezovat, pak zakazovat, budou chodit po bytech alkoholové hlídky a zavedeme prohibici? Netýká se to jen kuřáků nebo konzumentů alkoholu, ale je to svobodné právo každého člověka, jestli chce, anebo nechce se sebepoškozovat. Kandidáti do voleb téměř unisono – s výjimkou zástupce SPOZ, která má v názvu strany silného kuřáka, takže jemu by se asi těžko moralizovalo – moralizovali o sto šest a přicházeli s různými návrhy, jak tuto věc regulovat,“ podotýká mediální odborník.
Psali jsme:
Podle něj jsou takové debaty naprosto o ničem a jediné sdělení, které si z toho člověk může odnést, je to, že tyhle lidi nemá smysl volit ani o tom přemýšlet. „Protože to jsou lidé, kteří jenom propadají touze druhé mentorovat a poučovat o svobodách. Uvažují pouze o svých pravomocech a když někdo kandiduje a neuvažuje o vaší svobodě, nechce ji zvětšovat, ale chce zvyšovat jenom svoje pravomoci, tak to je cesta do záhuby,“ tvrdí Petr Žantovský a přidává poznámku typickou pro chování českých médií.
Novináře už nezajímají podstaty věcí, ale jen líbivý zevnějšek
Týká se Událostí, komentářů, v nichž měl moderátor Lukáš Dolanský k tématu za hosty europoslance ODS Hynka Fajmona a ČSSD Pavla Poce. „Pan redaktor se nezabýval tím, jestli ta omezující pravidla jsou v rozporu s lidskými svobodami, když už jsme euroatlantická civilizace, která si na svobodách tak zakládá. Zabýval se jako většina jiných médií tím, jestli za europoslanci, kteří o věci rozhodovali, chodili lobbisté a zástupci těch tabákových společností a jestli je nějakým způsobem podmazávali,“ podivuje se mediální odborník.
A připomíná zcela natvrdo vyřčenou otázku na europoslance Fajmona, jestli dostal nějakou finanční nabídku, aby hlasoval tak, jak hlasoval. „Pan europoslanec to odmítl, to se dalo jistě čekat a pravděpodobně to odmítl podle pravdy. Nicméně zarážející je, že naše novináře obecně už nezajímají podstaty věcí, ale jen ten líbivý zevnějšek. V tomto případě to, že když nějak hlasoval, tak musel být nutně nějakým způsobem motivován. Ta podezíravost, která prostupuje společností, je strašidelná a nepovede k ničemu dobrému,“ domnívá se Petr Žantovský.
Nevídaná rozkoš z pravomoci obvinit kohokoli
Druhé téma se týká bývalého hejtmana Davida Ratha i počínání vyšetřovacích orgánů. „Začíná to připomínat nakažlivou a velmi silně se rozšiřující nemoc. Ta rozkoš z otevírání nových a nových justičních záležitostí, ta neomezená pravomoc obvinit kohokoli z čehokoli je opravdu nevídaná. Vždy tam najdete zrno, které je pravdivé a opravňující justiční orgány konat, jak konají. Na to se ale nabalí strašná spousta sekundárních věcí, stane se z toho sněhová koule a pak to smete strašnou spoustu lidí,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Má dokonce za to, že v téhle zemi vládne policie se státním zastupitelstvím a justicí. „To jsou nejdůležitější orgány a jsou velmi aplaudovány médii, protože to je velmi atraktivní. Ejhle, přišli a obvinili Metrostav, jednu z největších domácích firem, která má pomalu nejvíce veřejných zakázek ve stavebnictví. Je to firma dobře viditelná a je to skvělý terč. Je to symbol transformovaného kapitalismu. Je velmi silná, bohatá a zaměstnává hromadu lidí,“ připomíná Petr Žantovský čerstvou kauzu.
Rath je obětí justiční šikany, která není ničím ospravedlnitelná
Z těch důvodů považuje Metrostav za báječný terč pro kohokoli. „Zejména je-li jím nějaký mladý státní zástupce nebo kriminalista a chce se na tom takzvaně udělat. Může obvinit kohokoli, čím výše, tím lépe, tím atraktivněji a jako státní zástupce z toho nikdy nevyjde špatně, protože nakonec může říct, že vyšetřování neprokázalo to, co si myslel. Ale je hrdina okamžiku, protože si troufl na někoho významného. To mu zůstane a dělá mu to kariérní budoucnost. Bojím se, že velká část kauz, které teď pukají, jsou motivovány právě kariérní budoucností jednotlivých účastníků justičního procesu,“ říká mediální odborník.
A vrací se zpátky k Davidu Rathovi. „Rath sám o sobě je v tuto chvíli navzdory tomu, že se vytahují další věci a otevírají další s tím údajně související kauzy, viz ten Metrostav, obětí justiční šikany. Jeho rok a půl trvající pobyt ve vazbě, která je stále zdůvodňována koluzními důvody, prostě aby neuprchl, tak si myslím, že už není ničím ospravedlnitelná,“ konstatuje Petr Žantovský s tím, že totéž se týká i spoluobviněného exposlance Petra Kotta.
Nehumánní praktiky, které by v demokratické společnosti neměly mít místo
„Důvody vazby jsou v jejich případě šikanózní a oba už měli být dávno venku z vězení a čelit svým obviněním na svobodě. Pak ať slíznou to, k čemu soud spravedlivě dojde. To je v pořádku, ale tohle neustálé držení ve vazbě je samozřejmě záměrné a sleduje to, aby obvinění byli vynervovaní, aby byli poddajní, aby se zlomili, a to jsou opravdu velmi nehumánní praktiky, které by v demokratické společnosti neměly mít žádné místo,“ kritizuje Petr Žantovský.
Za zajímavé považuje, že z médií se takovou úvahu nedozvíme. „Je to proto, že Rath je člověk s psí hlavou, je to velmi snadný terč, protože už je na kolenou, tak si do něj všichni kopnou. Neříkám, že by si nezasloužil odsudek, to ani v nejmenším, nezastávám se ho a nedělám mu advokáta, to opravdu ne. Ale je to stále občan demokratického státu a měl by mít svá práva, která jsou tou šikanou pošlapávána. Novináři na to moc nereagují, respektive je jim to jedno, ve skrytu duše možná mají radost, ale nechci jim sahat do svědomí,“ poznamenává mediální odborník.
Od církve se můžeme dočkat prodeje národního kulturního bohatství
Závěr dnešního ohlédnutí za uplynulým týdnem patří zveřejněným informacím, že církve začínají v rámci restitucí žádat o vydání uměleckých děl. „Přišlo to, co se dalo čekat. Církve žádají zpět movité majetky, obrazy a jiná umělecká díla, což by teoreticky podle zákona asi mělo nastat. Ale teď je otázka, jak se k tomu postaví Ministerstvo kultury, tedy to jeho vedení po předčasných volbách. Protože drtivá většina toho, co církev požaduje, patří k tomu, čemu se říká národní kulturní bohatství,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Hazardovat s vlastnickými právy národního kulturního bohatství pak považuje za velmi riskantní. „Církve navzdory tomu, co říkají, že to budou vystavovat a že to je kulturní dědictví, které bude sloužit společnosti, tak se budou snažit prosadit své hmotné zájmy. A určitě se můžeme dočkat různých prodejů a převodů vlastnických práv k těm jednotlivým dílům a tomu nikdo nezabrání. Ve chvíli, kdy umělecká díla skončí v jejich vlastnictví, tak tomu už nebude možné zabránit,“ upozorňuje Petr Žantovský.
O plánech s restituovaným majetkem je naprosté ticho
Právě tohle je úvaha, s níž se v žádném českém médiu nesetkal. „Já už se poslední dobou koncentruji spíš na to, co v médiích není. A do značné míry mi to říká, proč to tam není a z jakého důvodu a z jakého zájmu se o tom nemluví. Je zajímavé, že jsem se třeba nedočetl od církví, že by chystaly tu či onu částku na opravu toho či onoho restituovaného objektu, že by měly ty či ony rekonstrukční plány, že by se chystaly zveřejnit svůj výhled toho, jakým způsobem skutečně zhodnotí majetky, které se jim teď vrací,“ zamýšlí se mediální odborník.
„To je druhá stránka mince, kterou – kdybych byl na místě těch církví – zveřejním dříve, než si půjdu o něco říkat a než budu zveřejňovat své takzvaně spravedlivé nároky. Nejprve bych asi minimálně z diplomatického důvodu seznámil veřejnost s tím, jak s tím hodlám nakládat a jak hodlám zvyšovat jeho hodnotu a jak je to prospěšné, že je to v mém majetku. Místo toho slyšíme od církví pouze jediný argument, že je to dobře, protože to kdysi měli a někdo jim to ukradl,“ podotýká Petr Žantovský.
Diskuse na téma vracení uměleckých děl je ve hvězdách
Vadí mu, že už se nikdo nezabývá tím, jestli to bylo před rokem 48, nebo po něm, jestli nebyla prolomena restituční hranice. „To už se neřeší. Ustálila se mediální ikona ´církvím bylo ukradeno, církvím bylo vráceno a je to spravedlivé´. Já nevím, jestli to je spravedlivé. Každopádně je pravdou, že naše média tuhle věc řeší liknavě až vůbec a jsem zvědavý, jestli se dočkám nějaké diskuse na téma vracení uměleckých děl, nebo nedočkám. Ale spíš bych odhadl, že nedočkám,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
