Polansky do Česka přijel na pozvání organizace Antifa uskutečnit přednášku Holocaust po česku, na níž hovořil o likvidaci Romů v pracovním táboře v Letech u Písku. Na to konto se setkal s redaktorem ParlamentníchListů.cz v jedné cukrárně na Žižkově a odpověděl i na ostřejší otázky…

Jak jste mohl sbírat orální historii Romů z Let a pátrat v tuzemských archivech, když neumíte česky?

Česky, pravda, moc neumím. Měl jsem Roma, který žil ve městě New York léta a v té době, kdy jsem dával okolo roku 1995 orální historii kolem Letů dohromady, jezdil se mnou. Mé modus operandi je pořád to samé. Najdu Roma nebo tým Romů, kteří hovoří perfektně anglicky. Stejně nemůžete zpovídat Romy, když nejste Rom. Jste gádžo a moc vám nevěří. Našli jsme přeživší z Letů, on je zpovídal, hned překládal a já všechno pečlivě zapisoval do počítače. Samozřejmě, že orální historie je pro mnoho lidí nedůvěryhodná, protože starší lidé mohou zapomínat anebo vzpomínky různě přizpůsobují. Nicméně zpovídáte lidi, kteří mají více či méně stejnou zkušenost, ale neznají se navzájem, a porovnáváte jejich příběhy. To jsem udělal na Balkáně. Sebral jsem orální historii Romů v Makedonii, Chorvatsku, Srbsku, Albánii, Černé Hoře a tak dále. Neuvěříte, jak jsou si příběhy podobné, i když se ti lidé navzájem neznají. Romové však mají z druhé světové války podobné zážitky.

A co bádání v tuzemských archivech, o něž se tak opíráte?

V českých archivech jsem pracoval od roku 1976 jako genealog. Naučil jsem se dokumenty nějakým způsobem rozlišovat, hodně z nich je i německy a německy hovořím. Navíc jsem si vždy bral překladatele. Vzal jsem 2000 jmen, které jsem našel v archivech, poslal je do kanceláře prezidenta Václava Havla, kde mi slíbili, že se podívají, jestli někdo z nich přežil. Prý je na ministerstvu vnitra zadali do počítače, včetně dat narození, a nic. Sdělili mi, že nikdo nepřežil. Osobně jsem pak ale hovořil s více než stovkou obětí.