Pokuty a tresty za protesty: Vůdce Holešovské výzvy má strach

Dolní komora ruského parlamentu schválila kontroverzní zákon. Navyšuje pokuty za účast na nepovolených shromážděních – a to rovnou 150-ti násobně. Zda tím demonstranty odradí od protestů, se ukáže, ovšem ParlamentníListy.cz zajímalo, zda i pod takovou hrozbou by byli ochotni vyjít demonstrovat někteří ze známých českých aktivistů proti současné vládě.

V Rusku přijatý zákon tak zvyšuje maximální výši pokuty pro lidi, kteří se zúčastní nepovoleného shromáždění, z 2000 rublů (cca 48,5 eura) na 300 tisíc rublů (cca 7271 eur). Veřejným činitelům se nejvyšší možná pokuta zvýšila dokonce na 600 tisíc rublů (cca 14 542 eur). Jak uvedla agentura AP, v současné době vládnoucí strana Jednotné Rusko přitom původně navrhovala zvýšení maximální pokuty na 1,5 miliónu rublů - tedy zhruba na 36 354 eur.

Chtějí tím zabránit velkému protestu opozice v příštím týdnu?

Zákon tam sice musí ještě schválit horní komora parlamentu a podepsat prezident Vladimír Putin, podle zmiňované agentury jsou však tyto kroky prý už pouhou formalitou.

Jak se dalo čekat, opoziční aktivisti vyjádřili obavy, že nový zákon o shromažďování zhorší napětí v ruské společnosti a neponechá veřejnosti žádný volný prostor na vyjádření nespokojenosti s vládou před nedávnem zvoleného prezidenta Putina.

I proto prý zřejmě Kreml k takovémuto opatření sáhl, poněvadž chce dosáhnout toho, aby nový zákon vstoupil v platnost ještě před velkým opozičním protestem, který je naplánován na úterý 12. června.

V Česku počet protestních hnutí roste každým dnem. Bylo by tomu tak i pod hrozbou sankcí?

V Česku naštěstí nic podobného nehrozí, i když zde aktivistů a různých iniciativ proti vládě přibývá jako hub po dešti. Jak se někteří z nich na takové opatření dívají? A účastnili by se protestů, i pokud by se v naší zemi sáhlo přece jen k nějakým omezovacím prostředkům?

„Je třeba říci, že v Rusku přece jen není demokratický systém ani v takové míře, jak u nás. Ovšem snahy o restrikce politických stávek se objevily v celé řadě evropských zemích, ale ani v jedné se nesetkaly s nějakým kladným výsledkem. Spíše je totiž vždy třeba hledat chybu v politické reprezentaci té dané země,“ reagoval pro ParlamentníListy.cz šéf Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek.

Připomněl zároveň to, že i v Česku se stále projednává, jak zákon o stávce změnit, a je zřejmé, že se změny budou týkat s největší pravděpodobností právě jen případných politických stávek. Kdy ovšem bude hotový, nikdo zatím prý netuší.

Nový zákon o stávce v Česku asi hned tak nebude

„Zatím se jedná o věcném návrhu toho zákona, hotové není ještě ani jeho paragrafové znění. Dle mého názoru to proto ještě potrvá, než se o něm bude jednat oficiálně. Dle mého o něm budou rozhodovat totiž ještě další dva faktory – za prvé vztahy mezi stranami v současné vládní koalici. A za druhé také to, že před volbami nebude chtít nikdo veřejnost proti sobě popudit,“ dodal ještě šéf odborů Dufek. To, zda by byl ochotný vést lidi do ulic i pod hrozbou vysoké peněžní sankce, neokomentoval.

A jak se na „novinku“ z Východu dívá vůdce Holešovské výzvy, která v polovině března vyburcovala Čechy k tomu, aby vyšli na protest proti vládě do ulic, Slávek Popelka?

Popelka: Snad se Ruskem naše vláda nenechá hned inspirovat...

„Bojím se, aby se tím nenechala i naše vláda inspirovat, moc bych se tomu nedivil,“ řekl nejprve ParlamentnímListům.cz. Jak však vzápětí dodal, i pod tímto rizikem by od svého přesvědčení o tom, že je třeba změnit poměry v zemi, neustoupil.

„Už stejně nemám nic, takže zas tak o moc bych přijít nemohl. Ovšem i kdyby, domnívám se, že někdy prostě lidé tu oběť a riziko musí podstoupit, jinak ke změně nedojde. Nebál jsem se v minulém režimu a byl jsem kvůli tomu ve vězení, v nejhorším bych se s tím musel smířit i nyní,“ konstatoval Slávek Popelka, jehož snahy několika měsíců poslední dobou stále více váznou – hlavně díky nejednotnosti lidí, kteří měli zprvu touhu se do protestní iniciativy zapojit.

Petice ani demonstrace prý vládě nevadí. Přijde občanská neposlušnost?

„Víte, my jsme si všimli, že lidi v ulicích, ani různé petice té naší vládě vůbec nevadí. Oni se tomu smějou. Proto hledáme silnější zbraň pro to, abychom mohli svoji nevoli vyjádřit. Tuto sobotu chceme jednat o tom, jakým způsobem a formou vyhlásit občanskou neposlušnost,“ prozradil Popelka ParlamentnímListům.cz.

O té se hovoří v Česku intenzivněji v určitých nárazech zhruba rok. Nutno však uvést, že ani podle právníků není to, co je skutečně občanskou neposlušností, jasně definováno. I proto musí lidé, kteří takto chtějí protestovat, mít na paměti to, že si ponesou třeba i trestně právní důsledky svých činů.

Za souslovím občanská neposlušnost se přitom může skrývat skoro cokoli.

"Není to jev, který by byl nějak jasně definován - spíš se jedná o mediální obrat. V první řadě se nám pod ním vybaví protesty v ulicích, samozřejmě se však za tím může skrývat celá další řada rebélií. Včetně těch, které mohou vyvolat trestní postihy, toho by si měli lidé být vždy vědomi," vysvětlil ParlamentnímListům.cz advokát Kolja Kubíček.

Občanská neposlušnost - hrozba trestně právního postihu

Jelikož se však v souvislosti s občanskou neposlušností hovoří třeba i o takových krocích, jako je například neplacení daní, nabízí se myšlenka, jaké by to mohlo mít pro "neposlušné" trestní dopady.

"Samozřejmě, že by šlo o daňový přečin, který, pokud bude vláda a výkonná moc mít pravomoce, může být a zřejmě by byl s největší pravděpodobností potrestaný. Nelze se spoléhat ani na to, pokud by se na takovém kroku dohodlo sto, tisíc či pět tisíc lidí. Jako právník před takovým krokem tedy mohu jen varovat," zdůraznil pro ParlamentníListy.cz Kubíček.

Dodal, že tato forma prostestu by byla účinná pouze v případě, že by se do ní zapojila široká, třeba statisícová masa lidí - a to je podle právníka u nás nepravděpodobné.

Bez trestu jedině, pokud by byla revoluce a generální stávka s převratem

"Trestní postižitelnost za činy spojované s nějakým druhem občanské neposlušnosti by padla jedině tím, že by došlo k revoluci a svrhnutí vlády. Ta by tím ztratila pravomoci k tomu, aby mohla někoho potrestat," uvedl jediný možný případ, kdy by mohla i vyhrocená občanská neposlušnost projít bez následků, Kolja Kubíček.

Nutno dodat, že jeden případ úspěšné občanské neposlušnosti novodobá historie v Evropě pamatuje. Upozornil na něj ParlamentníListy.cz před časem europoslanec za KSČM Miroslav Ransdorf.

V Anglii občanská neposlušnost přinesla ovoce, ale...

"V devadesátých letech navrhla Margharet Thatcherová v Británii takzvanou daň na hlavu, proti čemuž se zvedla ze strany Britů obrovská vlna nevole. V okamžiku, kdy půl milionu lidí daň nezaplatilo a další se k nim připojovali, musela vláda rozhodnutí změnit. A vyměnila i samotnou Thatcherovou,"připomněl.

V této souvislosti však vyslovila vážné varování všem případným „rebelům“ i profesorka politologie z VŠE Vladimíra Dvořáková. „Skutečné projevy občanské neposlušnosti, tak, jak je tento pojem známý z historie v souvislosti s Gandhím nebo Martinem Lutherem Kingem, znamenají vědomé porušování zákonů. S tím, že dotyčné osoby počítají s tím, že budou uvězněny. V případě nějakého neplacení daní bych byla proto velmi opatrná, aby se za to nakonec neschovávaly jen cílené daňové úniky. U občanské neposlušnosti je totiž důležité vždy jasně definovat, proti čemu je namířena," řekla politoložka Dvořáková ParlamentnímListům.cz.

V Česku strach odpůrci vlády mít nemusí - alespoň ne z finančních sankcí

Na rozdíl od Ruska se v Česku tedy lidé sdružující se stále častěji a nutno dodat, že mnohdy bez bližšího vědomí toho, proti čemu vlastně vyjadřují svůj odpor, bát nějakých bolestných finančních sankcí nemusí.

Vznikají tak dál denně nové protestní iniciativy, sdružení, petice - většinou na sociálních sítích. Často se k nim hlásí desítky lidí, občas stovky, velmi výjimečně přesahuje počet fanoušků či členů hranici tisíce. Bohužel, silné výzvy, silná slova, však často končí ve chvíli, kdy se na takovou skupinu lidí zaměří pozornost médií. A to i přesto, že by média mohla podobným snahám být spíše nápomocná, pokud o nich informuje. V čem je tedy problém?

Dříve včelaři, dnes bojovníci proti vládě? I proto, že se to smí..?

"Snahy pouhých desítek či stovek lidí, které proklamují velké myšlenky, silná slova o svržení vlády, se stávají v současné době spíše takovou módní záležitostí. Nutno dodat, že poněkud nezodpovědnou, protože všichni takoví aktivisté by měli umět nabídnout vedle návrhů na demisi vlády také to, co bude následovat poté. A o tom má většina těchto lidí jen matnou, nebo i bych si troufl říci, že žádnou představu. Pojmenoval bych proto tyto snahy spíše jako nezodpovědnou komedii," okomentoval v minulosti pro ParlamentníListy.cz nový trend politolog Bohumil Doležal.

A přidal i mnohé napovídající čísla. "Pokud by se zapojila do nějaké takové aktivity skupina 50 tisíc lidí, je to jeden poslanecký mandát. Tedy nic, co má šanci v zemi něco zásadně změnit. Shromáždění desítek a stovek lidí, s myšlenkou svrhnout vládu, navíc často jen virtuálně, považuji za nový fenomén určité skupiny lidí, kteří mají touhu se shlukovat a svěřovat se se svými pocity a myšlenkami. Přirovnat by se dali třeba ke sprejerům - ti mají a zastávají také nějakou svoji filozofii, ve skutečnosti jsou do jisté míry uzavřenou komunitou, která moc nestojí o to, aby se k ní přidávaly masy dalších. Vzájemná komunikace jen mezi sebou je dostatečně uspokojuje," uzavřel svůj pohled politolog. Dodal, že někdy může dojít ke vzniku podobné skupiny třeba jen z touhy se nějak organizovat.

A tak zatímco dříve to byly kroužky či spolky včelařů, rybářů či pletení a vaření, dnes to může být "svržení vlády". Zvlášť, když jsou podobné iniciativy na rozdíl od doby před rokem 1989 beztrestné.

Fenomén doby (nebo jen Česka?) nazvaný: "Chci svrhnout vládu"...

Na místě je ovšem zmínit i to, že podle ředitele agentury STEM Jana Hartla ukazují průzkumy veřejného mínění v posledních měsících skutečně systematicky velké rozčarování Čechů nad systémem vládnutí. I proto se narůstající počet různých iniciativ dá víceméně chápat.

„Takovéto snahy jsou sociokulturním fenoménem doby, vezou se na něm lidé, kteří jsou mnohdy i notorickými nespokojenci se vším, ale často hlavně se sebou,“ shrnul pro ParlamentníListy.cz Hartl.