Senátor Jaroslav Kubera prohlásil o této předvolební kampani, že je nejšpinavější, jakou kdy zažil. On je sice již politickým matadorem, zatímco Vy to zažíváte premiérově a nemáte tedy možnost srovnání. Přesto - jak na Vás tyto poslední dny působí? Vnímáte též, že na Praze 1 dochází mezi kandidáty k neférovým praktikám?
Samozřejmě k nějakému pošťuchování dochází i na Praze 1, ale mně to přijde spíš legrační, je to dosti neumělé. Pokud ale štvavá napadání vycházejí přímo od starosty a jsou publikována na stránkách radničního měsíčníku placeného z obecních peněz, jak se stalo, je to jiná káva. Na posledním předvolebním zastupitelstvu jsem v této věci pana starostu interpelovala, přestože mne osobně se to netýkalo; myslím totiž, že zneužívat informační nástroje placené z obecních peněz je vážná věc a nelze to nechat jen tak být. Nakonec také trojkoalice Máte právo kandidující na pražský magistrát nedávno vystoupila proti plakátům primátora Hudečka, který za městské peníze propagoval své zásluhy.
Ale zpět k Vaší otázce. Z pozice nováčka nevidím kampaň ani tak špinavou, jako spíše pokleslou a bezobsažnou, a to nejen na úrovni Prahy, ale i republiky. To vyprázdnění obsahu považuji za velmi nebezpečné. Kandidáti jako by neměli lidem co říct, přitom komunální politika je o naprosto konkrétních věcech! Je strašné, když kandidát lidem důležitě sděluje, že s nimi žije, nebo že miluje město, a dál už nic. Prázdnota volebních hesel souvisí s mnohdy tragickou motivací, proč lidi do voleb jdou. „Protože se nám chce,“ zněla doslovně odpověď lídryně aspirující na primátorku Prahy v tisku, a z odpovědí jiné ženy ve stejné pozici můžete mezi řádky vyčíst něco jako „protože mě pan Babiš dovedně přemluvil“. Asi nejnebezpečnější vyznání jsem nedávno slyšela od kolegy lídra na Praze 1, který prohlásil: „Když mne to prostě baví…“ Do voleb by přece člověk měl jít s přesvědčením a hlavně vědomím, že pro lidi hodlá tvrdě a účinně pracovat, že to zas taková ohromná zábava nebude.
Vy to přesvědčení máte? Myslím tím, jestli jste opravdu připravená v případě úspěchu přijmout i pozici starostky, na kterou kandidujete, a nechat svou profesi úplně stranou? Jste přece úspěšnou spisovatelkou, taková kariéra by se asi neopouštěla lehce…
Ano, počítám s tím. Svou kandidaturu jsem zvažovala víc než rok a měla jsem dost času připravit se na to, že od října můžu žít o dost jiný život. Bude to pro mne změna, i kdybychom zůstali v opozici.
Psali jsme:
O programu, s kterým chcete uspět, jsme se bavily v našem rozhovoru, nastínila jste i konkrétní kroky, které by vedly k tomu, jak ho realizovat. Můžete nejstěžejnější tři body ještě připomenout?
Nevím, jestli to jsou tři body, ale vidím tři nutné kroky, které je třeba na Praze 1 udělat. Nejprve je třeba začít sledovat a koordinovat živelnost podnikání závislého na turistickém ruchu. Mám na mysli nové a nové noční kluby a bary, které jako houby po dešti vznikají v rezidenčních čtvrtích, přestože životní podmínky obyvatel jsou už neúnosné. S turistickým ruchem souvisí ve volbách tolik proklamovaný a dosud neúspěšný boj proti nočnímu hluku a vandalismu v ulicích, ale třeba i problém segwayí a jejich pohybu v dopravě. Po důkladné analýze teprve můžeme hledat řešení, do nějž bude nutno účinně zapojit mnoho subjektů, stěžejní je ale pomoc magistrátu. Magistrát musí pochopit, že Praha 1 není BĚŽNÁ městská část, ale úplně odlišná civilizace, a že řešení jí proto musí být šitá na míru. Druhým krokem je začít postupně obnovovat dnes již ztracenou občanskou vybavenost, kterou předešlé radnice turistickému ruchu ochotně obětovaly – to jsou ty zmiňované obchody s potravinami, služby, ale i levné kavárny a jídelny.
Třetím krokem, který může probíhat současně, je resuscitace centra města – oživování skoro již mrtvého, přirozeného sociálního života jednotlivých lokalit. V tomto je nejdále Malá Strana, ta díky činorodé spolkové činnosti má svou stálou komunitu, která se umí ozvat a prosazovat své zájmy. Staré a Nové Město jsou na tom mnohem hůř. Ale i v těchhle oblastech zasvěcených víceméně nákupům, byznysu a zábavě, kde občanský život skoro vymizel, lze lidi aktivizovat a nabídnout jim projekty, které by je samotné vedly k iniciativě a které s pomocí radnice mohou sami rozvíjet. Mám na mysli třeba vznik studentských kaváren, mateřských center, míst pro sousedská setkávání, nebo třeba revitalizaci vnitrobloků pro relaxaci a odpočinek.
To jsou velkorysé projekty, na které sotva bude stačit jedno volební období…
Samozřejmě. Skutečné znovuoživení dlouho zanedbávaných míst nejde přesně naplánovat na rok nebo dva, jsou to dlouhodobé procesy, odhaduji i na osm, deset let. I s tím, že jedno vedení radnice začne, a druhé nebo třetí dokončí. Je třeba si uvědomit, že jde o skutečnou záchranu živého centra města, a když se nic neudělá, to centrum může „vymřít“, stát se mrtvou zónou, kde se v noci bude těžce řádit, přes den se to uklidí a večer se začne nanovo. Nakonec s podobnými potížemi se potýkala a potýkají i jiná evropská města, a od těch úspěšných se jde leccos přiučit.
Psali jsme:
Jak se díváte na to, že podobný program předkládají i další kandidáti jiných stran? Vypovídá to o tom, jak všem záleží na tom, aby centrum Prahy opět mělo civilizovanější tvář nebo...?
Vypovídá to jen o problémech, které na Praze 1 reálně existují a dosud nejsou uspokojivě řešeny. To, jestli kandidátům na změně skutečně záleží, se bohužel ukáže až po volbách, respektive v následujících čtyřech letech. Jako se to ukázalo v případě koalice TOP 09 a ČSSD, která na Praze 1 za čtyři roky prakticky nevyřešila nic, ani permanentní rušení nočního klidu, ani nedostatek provozoven s potravinami nebo službami.
Mgr. Alena Ježková, PhD.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
