Sociolog Jan Keller naznačuje v knize Václava Cílka Tři svíce velmi temnou vizi budoucnosti. Pokud budou bohaté vrstvy sílit, střední třída chudnout a nenastane ve společnosti zásadní obrat, tak nám prý zbude jen jistota feudalismu. Souhlasíte?
Nevím, co má kolega Keller na mysli, když mluví o feudalismu. Nic takového ovšem nehrozí, nýbrž něco úplně nového, co se možná rýsuje už dnes v těch bohatších společnostech. Tlak na „volnou soutěž“, na privatizaci kde čeho a tak dále.
Co uvedl profesor Jan Keller:
Ve svém příspěvku do zmiňované knihy, jenž nazval Svět po konci tří světů, napsal, že se bude rozšiřovat refeudalizace společnosti, soupeřící politické strany budou stále více ovládat mafie, přičemž šéfové gangů se budou obklopovat „tvrdými hochy“ a uzavírat přechodná spojenectví s ozbrojenými družinami exekutorů. Nemyslíte si, že je to přitažené za vlasy?
Předpovědi jsou ošidná věc, ale průnik mafií do vysoké politiky je dost vážná věc, i když s „feudalismem“ nemá nic společného.
K tématu:
V takovém feudalismu, což je podle Kellera společnost, v níž je drasticky omezen veřejný sektor, by prý mohla žít už příští generace. Souhlasíte?
Veřejný sektor zatím stále ještě roste, protože se na něj kladou další požadavky. Vzpomeňte na loňskou aféru s metylalkoholem: najednou všichni chtěli, aby se každá lahev úředně zkoušela. Co se rychle omezuje, je veřejný prostor v konkrétním smyslu: čekárny na nádraží, vstup do činžovních domů nebo kostelů, které jsou stále zamčené. To tu máme už teď. A důvod? Rezignace na to, že by si lidé mohli důvěřovat, podepřená zkušenostmi.
Co si o podobných katastrofických scénářích myslíte? Vždyť mezi ně patří i židovské spiknutí, spiknutí bohatých a mocných a tak dále…
Strašit se má, když všichni juchají. Ale strašit, když už se všichni tolik bojí, třeba asteroidů a tak dále, mi přijde trochu podbízivé.
Psali jsme:
Myslíte si, že společnost hrubne? Například většina příspěvků v internetových diskusích na informačních webech překypuje agresí a vulgaritou, jako by to psali lidé, kteří by se dali dohromady nazvat Spolčením hlupců či Vzpourou deprivantů…
Společnost skutečně trochu hrubne a slušnost se pokládá za slabost. Ale blogy jsou jiný problém: anonymita internetu a móda skrývat svoji identitu. To nemá se svobodou nic společného.
Když tyto zobecňující otázky zacílíme, nebyla amnestie Václava Klause takovým feudálním počinem, kdy omilostnil své věrné?
Špatně snáším tahle pseudohistorická klišé. Kdyby to byli „věrní“, nebylo by to tak zlé. Bohužel se zdá, že jsou mezi nimi ti, od kterých něco očekává.
A je dobře, že mu dala skupina nesouhlasících senátorů jasně najevo, byť jen akademicky, že takhle ne?
Je smůla, že se ten paragraf u nás jmenuje „velezrada“. Věcně ale měli pravdu, i když je kdekdo zesměšňoval právě „velezradou“.
Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu zmínil ostrovy pozitivní a negativní deviace. Do těch prvních zahrnul pracující a chytré lidi, do druhých mafiány, neonacisty a některé novináře. Máte s ním shodný názor?
Už dřív řekl podivnou věc: že rozlišuje jen profesionály a diletanty. Jenže profesionál je dvojznačná kategorie: Adolf Eichmann byl nepochybně profesionál. Ani „pracující a chytrý“ není žádná mravní kvalifikace. A i když se může říct, že to byla rétorická nadsázka, útok na novináře je hodně nebezpečná věc.
Psali jsme:
Mnoho komentátorů, které Zeman nemá dvakrát v lásce, se zamýšlí nad tím, jestli si nový prezident nebude chtít v zemi přes Ústavní soud a levici ukrojit větší porci moci. Jak se k tomu stavíte?
To udělal už jeho předchůdce, a to hlavně proto, že se ho většina novinářů dlouho bála a ústavní pozice presidenta je s přímou volbou ještě nabubřelejší, ačkoli nemá žádnou odpovědnost. Kupodivu se o tom za Klause moc nepsalo. Takže to dost záleží na odvaze či zbabělosti novinářů. Ústavní soud v tom byl nevinně.
autor: Jan Rychetský
