Profesor Zelený: Jak na zahnívající partokracii? Netolerujte demokracii bez čerstvého větru v myšlení

První přímá volba prezidenta v historii Česka se uskuteční v lednu 2013. V prvním kole může být zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech hlasů. Pokud ji nikdo nezíská, bude se do 14 dnů konat druhé kolo, do kterého postoupí dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního. Ve druhém kole pak bude zvolen ten kandidát, který získá více hlasů (při rovnosti hlasů se do deseti dnů vyhlásí zcela nová volba). Na stránkách Deník politika lze však již nyní možné sledovat zajímavé souboje mezi všemi osobnostmi, které se k boji o Hrad hlásí.

Například pro nově zvoleného senátora Tomia Okamuru hlasovalo 92 lidí, pro se vyjádřilo 65 lidí, proti jeho podpoře 27. I tak je (dosud) na prvním místě. Hned za ním v závěsu je však také profesor Milan Zelený. Na zmiňovaných stránkách se k jeho kandidatuře vyjádřilo celkem 229 lidí, palcem nahoru ho přitom ocenilo do sobotního večera 131 lidí. Nutno dodat, že všichni ostatní kandidáti jsou hluboce za oběma muži. Například Vladimír Franz má celkem z 237 hlasujících 138 těch, co ho ohodnotilo palcem dolů, pro Karla Randáka ze 155 hlasujících, vyjádřilo palcem dolů NE hned 104 lidí, Zajímavá je pak i překvapivá remíza u dvou mužů – Miloše Zemana a Slávka Popelky – oba získali v internetovém hodnocení mínus 103 hlasů – pravdou však je, že u Zemana hlasovalo celkem 213 lidí, zatímco u Popelky známého především díky iniciativě Holešovská výzva, 127 lidí.

Zcela nejhorší hodnocení má zatím Tomáš Vandas, kterému palec dolů udělilo z 204 lidí celkem 172.

Profesor Zelený: Nesmíme se zabývat jen cyklickou krizí, ale transformací

Plány, s kterými jdou jednotliví kandidáti do boje o post hlavy státu, většinou často uvádějí na svých různých webových stránkách, ve svých blozích a potažmo i v médiích (pravdou je, že však ne zcela všichni dostávají prostor – důvody, proč tomu tak je, by vydaly ale na zcela jiný článek).

ParlamentnímListům.cz se podařilo získat několik různých tezí o tom, jak by mělo Česko dál postupovat, od profesora Milana Zeleného – tedy muže, který se umístil zatím na druhém místě v hlasování o tom, koho by si jako nového prezidenta Češi přáli.

TÉMA: Přímá volba prezidenta

Co tedy je nutné dělat? „Měli bychom se zabývat dlouhodobou transformací, ne jen cyklickou krizí společnosti. Z krize vyplývá pasivita a čekání na návrat „do normálu“ předkrizového období. Změna je pak minimální, konzervuje se starý systém a jeho propagátoři, čeká se „na Godota“. Transformace však stimuluje inovace, hledání, adaptaci, přizpůsobení – tj. aktivní přístup k životu i podnikání ve vlastní zemi,“ říká profesor Zelený.

Naivní hry na levici a pravici

A dodává, že v současné době slova již nestačí. „Musíme přejít od kultury slov ke kultuře akce, činů a práce. Nezáleží na tom, co říkáme, slibujeme, popisujeme a prosazujeme, ale jen a jen na tom, co děláme. Bez akce a rozhodování degradujeme své znalosti, ztrácíme autonomii a stáváme se pouhou hříčkou svého okolí. Vědět ještě neznamená umět,“ pokračuje ve světě uznávaný ekonom ve vyjádření pro ParlamentníListy.cz.

Zdůrazňuje pak taktéž, že politická ideologie do nové doby už nepatří. Naivní hry na „levici a pravici“ podle něj jen brzdí rozvoj společnosti. „Jde přece o to, kdo umí – třeba postavit dálnici, vychovat děti, vzdělat novou generaci, vybudovat úspěšný podnik, vyloučit korupci, odhalit podvod, atp. Nejde o to, kdo a jak o tom umí mluvit. Dost bylo prázdných slov, málo bylo a je mužů a žen činu, odborníků, fachmanů a zkušených podnikatelů,“ konstatuje dále profesor a jeden z možných kandidátů na prezidenta.

Politické strany jsou brzdou rozvoje

Připomíná taktéž, že nositeli prázdných ideologií a slibů jsou politické strany, novodobé podnikatelské s.r.o., „společnosti s ručením omezeným“. Ty podle něj podnikají v oboru výnosné oblasti politické manipulace občanů.

„Strany ideologii potřebují k vlastní diferenciaci, aby obhájily svoji existenci. Nediferencované strany by ztratily smysl. Proto se nikdy neshodnou. To, že jsou brzdou rozvoje, jim je vedlejší. Kdykoliv voliči volí kandidáta strany, volí tím celou stranu a její aparát, i s kmotry. Volit po 23 letech menší zlo je pošetilé. Namísto stran je proto třeba volit samostatné, nezávislé odborníky a osobnosti, nezatížené bagáží korupčních sítí kmotrů, sponzorů, příživníků a zlodějů. Prostě lidi, kteří něco umějí. Zodpovědnost voličům je pak adresná, transparentní a přímá. Možnost odvolání jedince je absolutní. Stranu totiž odvolat nelze − přechází prostě do opozice a je tak kandidátem pro degradující koalice a opoziční smlouvy na všech úrovních,“ uvedl dále pro ParlamentníListy.cz Milan Zelený, k jehož podpoře se hlásí i Holešovské hnutí 2012 (HOH 2012), které vzniklo separací některých iniciátorů původní Holešovské výzvy.

Nové myšlenky a nové osobnosti

Profesor Milan Zelený zdůrazňuje však také to, že v nové společnosti je třeba nových myšlenek a nových osobností. To, že tradiční recyklace politiků je i recyklací starých návyků, myšlenek a osobností a jejich sítí.

„Jen odbouráním starého lze udělat místo pro nové: Demokracie bez čerstvého větru v myšlení se stane zahnívající partokracií a konzervárnou dysfunkční byrokracie a stranických kultur vulgarity, arogance a neschopnosti – na účet voličů, ale i nevoličů, prostě daňových poplatníků obecně,“ říká Zelený.

Dochází k trvalé „rekorytizaci“

Odhaluje i to, proč Česku s největší pravděpodobností chybí správná strategie. „Politici mají časový horizont jen do příštích voleb – tj. kratší než i ty nejkratší hospodářské, vzdělávací a společenské projekty a strategie. Tato země proto nemá žádnou strategii ani po třiadvaceti letech. Zato má spoustu krátkodobých ideologických programů, ve formě slibů a příslibů do příštích voleb. I tak je to málo času na výnosnou korupci a rozkrádání: proto je trvalá recyklace a rekorytarizace stranických politiků tolik žádoucí, svůdná a velmi dobře financovaná,“ sděluje další své názory ParlamentnímListům.cz.

Dodává, že vyrovnávání rozpočtů je pak politickým aktem přerozdělování a sám o sobě nevede ke zlepšení výkonu ekonomiky. „Přitom i ti nejchudší mohou mít vyrovnaný rozpočet: nulové příjmy = nulové výdaje. Vyrovnaný rozpočet lze uzákonit jako podmínku k dobrému hospodaření nutnou, ale zdaleka ne postačující. Důležitější je růst konkurenceschopnosti a produktivity podniků, růst přidané hodnoty a tvůrčí, inovační kultura. Zbavme se navyklé mantry „Jsme malá, otevřená ekonomika“. Malá ekonomika jsme definičně a není třeba to zdůrazňovat. Otevřeni jsme hlavně pro zahraniční podniky, investory a kapitál. Uzavření jsme pro české podnikatele, obzvláště pro malé a střední podniky a jejich zaměstnance. Proto nám nevznikla silná vrstva národních kapitalistů, která by mohla autonomně rozhodovat o osudu českých podniků, a tak i o směrování národního hospodářství. Česká ekonomika je ekonomika odvozená, neautonomní, nezdravě závislá na ekonomice německé. Nejsme hospodáři ve své vlastní zemi,“ konstatuje pro mnohé možná velmi tvrdá a kritická slova světově uznávaný ekonom Milan Zelený.

Co možná o Čechovi, který se prosadil úspěšně i za oceánem, nevíte?

Dnes sedmdesátiletý profesor Milan Zelený je nejcitovanějším českým ekonomem, působí na řadě světových univerzit, v USA i v ČR.

Působil 45 let v USA jako profesor, z toho 10 let na Columbia University, později na Fordham University v New Yorku. Nyní již 15 let na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. V 90. letech aktivně varoval před „privatizaci“ do zahraničních rukou a „za hotové“, také před kupónovou privatizací, investičními fondy a nežádoucí devastací zemědělství. Jeho tehdejší návrhy a politická úsilí jsou detailně popsány v knize Neučte se z vlastních chyb. V současnosti se věnuje konzultacím a koučingu v řadě předních česky a slovensky vlastněných podniků. Získal tím důležité zkušenosti v české podnikové sféře a jejím prosazování v globálním kontextu.