„Argumentace nejen proti církevním restitucím, ale proti církvím obecně, Janem Husem, křižáckými válkami, upalováním čarodějnic, ale i lapkou Žižkou a husitskou lůzou, i to je mnohdy slyšet, je projevem nevzdělanosti, neúcty k historii vlastního národa a projevem primitivní demagogie,“ zlobí se společně dvě Libuše. Jedna Hanušová, druhá Kopřivová. Manžel první, táta druhé Jindřich seděl za svou víru a přesvědčení v komunistickém žaláři. Dnes se obě bojí, že navrácení církevního majetku v současné špatné ekonomické situaci ještě víc prohloubí propast mezi církvemi a nevěřící většinou.

Politický vězeň Hanuš

Rodiči byl ke zbožnosti vychováván už od mala. Po studiích a službě pomocného duchovního získal první místo samostatného faráře Církve československé husitské (CČSH) roku 1957 v Heřmanově Městci. Tam byl i po dvou letech zatčen. Tomu předcházelo několik událostí. Postavil se třeba proti ničení božích muk v okolí. „Jindřich Hanuš jako farář Církve československé husitské v Heřmanově Městci nemá kladný poměr k dnešnímu lidově demokratickému zřízení. Je náboženským fanatikem a dopustil se pobuřování proti republice a zneužití své náboženské funkce na okrskové konferenci duchovních v roce 1958 v Pardubicích,“ píše se mimo jiné v agenturně operativním opatření pod heslem Řečník Krajské správy ministerstva vnitra v Pardubicích. Dále mu bylo vyčítáno, že nemístně kritizoval návrh vlády na zdanění motorových vozidel a zákon o umělém přerušení těhotenství.

Další autentické příběhy ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE

StB už ho pak z hledáčku nespustila a za čtyři měsíce si pro něj přišla. Zanedlouho byl odsouzen za trestný čin pobuřování proti republice k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce osmi měsíců. Též mu byl vysloven zákaz duchovenské činnosti na dobu deseti let po odpykání trestu. Ocitl se ve věznici na Mírově. „Ani nevím, jak bych vyjádřil tu nesmírnou radost z narození naší dcerušky Libušky! Díky Bohu za ni, že to dobře všechno dopadlo, díky Tobě, moje drahá manželičko! Jak jsem šťastný,“ radoval se z vězeňské cely nad narozením dcerky Libuše. Na svobodu se dostal v roce 1959 a o pět let později mu byl vrácen státní souhlas k duchovní službě.  Za normalizace ho StB stále pronásledovala. Pak se komunistický režim zhroutil jako věž z karet a Hanuš byl roku 1991 plně očištěn.