Otevřeně podporujete politiku Miloše Zemana, věnoval jste mu několik písní, jste blízcí přátelé. Jak hodnotíte jeho první kroky ve funkci prezidenta republiky?
Jsem strašně rád, že poslední chybný krok udělal ještě před slavnostním slibem, kdy před vstupem do Vladislavského sálu políbil jedné nejmenované ženě ruku. Tímto jeho krokem jsem byl zděšen, protože si myslím, že zde žijí ženy, které tuto zemi významněji obohatily buď o své vědecké objevy, nebo o práce, které náleží k fondu světového dědictví.
Je mi jasné, že se teď s novým prezidentem chtějí všichni přátelit, a dokonce jsem si vědom toho, že i my, kteří jsme jeho přátelé mnoho let, budeme teď prožívat období zapomnění, protože pan prezident pro svoje pracovní vytížení nebude mít tolik času. Toho se konec konců dočkal i František Ringo Čech, můj přítel a bratr, který bezprostředně po inauguraci jel za Milošem do hotelu a za hodinu mi volal, že jede domů, protože ho za Milošem nepustili. Ale to se zase uklidní. Dneska se všichni hlásí k Milošovi, ale kde byli v době, kdy jsme s ním jezdili v rámci mítinků jeho strany od vesnici k vesnici?
Psali jsme:
Co si myslíte o vládě Petra Nečase?
Chod společnosti a chod jednoho státu není jednoduchá věc. Ti ministři to také nemají lehké. Kritizovat je velmi jednoduché. Samozřejmě, když člověk vidí, že po těch ministrech zůstávají kauzy, tak nabírá na nevraživosti a začíná se mu absolutně všechno protivit. Díváme se na projev prezidenta ve sněmovně, kde je přítomnost členů vlády v té chvíli, alespoň co se týče bontonu, nutná. A teď se jeden zvedne a odejde. Vždyť hovoří, sakra, prezident republiky!
Druhý tam začne spát – při vší úctě k němu, jeho věku, k jeho šedinám, je to zajímavý člověk, může mít vliv na spoustu mladých lidí, ale čas je neúprosný a jestliže někdo už je ve věku, kdy se nedokáže ani udržet při projevu prezidenta a usíná, tak mu poděkujme za jeho dosavadní práci a zvolme do všech vládních funkcí mladé lidi, kteří budou moci rozhodovat o věcech, které sami budou ještě prožívat. Budou rozhodovat o věcech, které se jich přímo za pár let dotknou. Jak je možné, že pořád volíme do těchto funkcí ty, kteří rozhodují o tom, čeho už se nedožijí a nebudou moci jednou zhodnotit případné chyby ve svých rozhodnutích?
Jste členem KSČM. S jakými pocity sledujete protesty antikomunistů a jejich varování před nebezpečím komunismu?
Jsou to akty neinformovaných lidí. Ti jsou schopní dát na jednu hromadu úplně všechny. Copak Vladimír Remek je špatný člověk, protože je komunista? Nebo profesor Vašků, který vymyslel tolik objevů kolem lidského srdce, si zaslouží, aby se proti němu demonstrovalo, protože je komunista? Komunistou byl i pan prezident Zeman a má někdo důvod proti němu za to protestovat? Vždyť komunistů bylo u nás možná přes milion a ti všichni si za svou práci při budování státu, měst a vesnic nezaslouží takové chování. Nedivil bych se někomu, kdo má zášť vůči tomu, kdo mu ublížil nebo ublížil jeho rodině, ale obecně dávat komunismus na roveň nacismu? To je přeci nesmysl.
V Sovětském svazu byly přece gulagy, v nichž zemřely miliony lidí...
Tehdy vznikala nová společnost a lidé, kteří o tom rozhodovali, věděli, že i maličkost může svést ostatní z nastoupené cesty, chtěli za každou cenu zabránit i nepatrnému projevu protestu a něčemu, co by mohlo ovlivnit chování ostatních. Tak to, bohužel, řešili i tímto drastickým způsobem. Copak kapitalistický svět jedná se svými odpůrci v rukavičkách? Proč tak často umírají velcí synové a dcery svých národů? Hnijí v koncentračních táborech, mimochodem vynálezu Britského impéria.
Foto: Helena Freislerová
V čem vidíte největší přínos socialismu?
Socialismus dokázal vybudovat společnost, v níž vedle sebe mohl žít inženýr a dělník a oba se respektovali, protože věděli, že svou práci navzájem potřebují. Dneska se struktura obyvatel města mění a zůstává v nich střední a nižší třída, zatímco inteligence a podnikatelská elita si staví své překrásné vily k obdivu těch, kteří toho nikdy nedosáhnou. A dokonce se nechají koupit za pár „šušňů“ a jdou pracovat do zahraničí. Jakýkoliv peníz nemůže nahradit význam posláni při službě svému národu. Ať si vzpomenou na dobu, když studovali, zda museli něco platit a jestli to náhodou nebyli právě obyčejní lidé této země, kteří jim zaplatili všechny ty vymoženosti.
Jste spokojený s tím, jak dnes přistupuje KSČM k událostem minulého režimu?
Někdy se i komunističtí funkcionáři nechovají tak, jak by měli. Často totiž zamlčují fakta, o nichž společnost ví. A toto jednání je degraduje. Potom ať ten člověk řekne cokoliv, tak mu nikdo nechce uvěřit. Jestliže jsem předsedou strany a v době socialismu jsem byl ředitelem nějaké fabriky a z tohoto titulu jsem musel informovat zpravodajské služby, tak se dnes přece nebudu tvářit tak, že to není pravda a jde o pomluvu. Dokonce musím říct, že jsem plnil svoji povinnost ze zákona a informoval jsem zpravodajské služby o to, o co mě žádaly.
Psali jsme:
Druhá věc je, že komunistické hnutí, a levicové hnutí vůbec, začíná ztrácet na revolučnosti. Dnešní společnost dává každému jedinci možnost obklopit se věcmi denní potřeby, získat lepší byt, auto. A člověk začíná přemýšlet a říká si, že pozítří nebo už zítra bude taky podnikatel, nebude proto bojovat proti kapitalismu a přestává být proletář. To je věc, nad kterou se musí vedoucí představitelé zamyslet a nečekat jako ve vakuu na to, že nám lidé dají hlas jen proto, že nemohou jinak. My máme být na každém náměstí, při každé demonstraci. Tuto revolučnost dlouhé měsíce a dost možná i léta postrádám.
A dokonce mi vadí, když na otázku reportérů, zdali uznáváme Marxe, naši představitelé začnou blekotat, koktat a neví, jak by se vyhnuli této otázce. Byli jsme, jsme a budeme marxisté, protože nic lepšího nebylo vymyšleno. Nic spravedlivějšího. A jestliže byl někdo funkcionář třeba v padesátých letech a byl slušným člověkem, tak nemohl udělat nic špatného, protože budoval tuto republiku. Pokud slušný nebyl, pak se jistě má za co stydět.
Spolupracoval jste s československými tajnými službami. Co vás k tomu vedlo?
Jsem jedním ze 4 124 sirotků, které tato země obklopila láskou, přijala do své náruče a dala nám všechno, co nám mohla dát. Nejen, že se mi dostalo vzdělání, dostal jsem překrásný byt, mé děti vyrůstaly ve společnosti absolutního poklidu, nebyli jsme ohrožování žádnými válkami, bídou, mé děti vystudovaly, tedy mé čtyři dcery. Dneska bych asi těžko dokázal nechat vystudovat své děti, neměl bych na to peníze. Nemíním se však v této otázce chovat jako pštros, strkat hlavu do písku a tvářit se, že to dělal někdo jiný.
Tehdejší společnost měla své pojmenování, a to byla socialistická společnost. A jestliže jsem v té době žil a byl jsem schopen vykonávat i činnosti, které jsou zapotřebí proto, aby se společnost chránila... Byl jsem proto pyšný na to, že jsem byl vybrán pro zpravodajské služby a mohl jsem plnit určité úkoly, které byly jen mozaikou, protože nikdo z nás nevěděl, co je výsledkem této práce. Ale dělal jsem to s nadšením a s hrdostí. Můžu říct, že pokud někdo v této zemi nebyl zapleten s cizími zájmy, nikdy se mu nemohlo nic stát. A ty zájmy rozhodně nebyly férové.
Psali jsme:
Někdejší důstojník BIS Vladimír Hučín vás sledoval kvůli podezření z vašeho údajného financování lidi kolem bývalého důstojníka StB Ludvíka Zifčáka a bývalého tajemníka Městského výboru KSČ v Praze a exposlance Miroslava Štěpána. Potřeboval prý prokázat, že extrémní levice je napojena na KSČM. Hučín také tvrdí, že jste zodpovědný za jeho odchod z tajných služeb. Co mi k tomu řeknete?
Vladimír Hučín byl ostudou BIS, řádný blbec. Své chování, práci a způsoby okoukal ze stupidních hollywoodských filmů, a tak žádný div, že ho vyhodili. Když se v přestrojení objevil na mém zámku Poruba, bylo mně i ostatním jasné, že přišel vůl a sleduje voloviny, a tak jsme se bavili i bez informací protistrany, že je na divadlo zaděláno a jak mu ty šminky tekly… No, prostě k popukání.
Byl jste v Severní Koreji. Liší se nějak vaše zkušenost z návštěvy této země oproti obrazu zdejší situace v médiích?
Při mé návštěvě v KLDR jsem potkal velmi vzdělané, uctivé a skromné lidí, a tak mi dnes vadí, když lidem ve světě není tlumočena pravda. Jsme nuceni pohlížet na Severní Koreu očima novinářů, kteří tam nikdy nebyli, zatímco pravda je někde jinde. Před dvaceti lety už byly podepsané dohody, kdy Američané slíbili a zavázali se Korejcům, že jim tam vybudují elektrárny výměnou za to, že Korejci nebudou vyvíjet atomové reaktory, ale tyto dohody Američané dodnes nedodrželi. Korea ale nemá důvod zbrojit, snaží se jen vybudovat vlastní elektrárnu, aby lidé také měli elektřinu 24 hodin denně a nemuseli ji vypínat. Navíc na dohled z pobřeží KLDR jsou americké letadlové lodě připravené kdykoliv zaútočit. Ne vše je tak, jak nám to servírují média ve prospěch Spojených států amerických, které od války již bombardovaly 29 zemí.
Jaké jsou vaše prognózy pro Česko a Evropu do budoucna? Přijde krach kapitalismu?
Krach kapitalismu už přišel koncem osmdesátých a devadesátých let. Přečkal jen díky zvětšení teritoria o východní země, kde se najednou otevřel prostor pro vybudování obchodních řetězců. Před pár lety bylo deklarováno, že centrální řízení ekonomiky je hloupost a soukromé vlastnictví výrobních prostředků je to nejlepší, co může být… Dnes se podívejme na čísla, která jsou neúprosná a vidíme úspěchy, jakých dosahuje Čínská lidová republika a její ekonomika, a to se stará o 1, 5 miliardy lidí. Ať se to někomu líbí, nebo ne, není jiná cesta pro tuto republiku než zájem o trhy na východě, protože i slunce pro tuto zemi vychází a vyjde vždy z východu.
Psali jsme:
Jsem přesvědčen o tom, že návštěva čínského prezidenta v Moskvě napověděla vývoj, kterým se světová politická scéna bude ubírat, což bohužel bude pro kapitalistický svět znamenat jeho konec. Nevím, jestli se režim, který nastane po zhroucení kapitalismu, bude nazývat socialismus, ale jde o to, aby byl dobrý pro lidi. Rozhodně to nebude společnost, kdy jeden člověk bude vykořisťovat druhého a bude žít z jeho práce. Ale skon kapitalismu je nevyhnutelný, i tady v Česku. Kdyby dneska někdo vyzýval národ, aby šel za stejnými ideály cinkat klíči na náměstí jako v roce 1989, nevím, nevím, jak by dopadl.
V roce 1985 nás velcí profesoři a stratégové socialismu informovali, že socialismus bude muset za pár let udělat krok vzad proto, aby přežila myšlenka a ideály socialismu a nezničili jsme si je sami. Potom lidé vyšli v roce 1989 do ulic a nikdo se jim nepostavil. Nebyl problém vydat příkaz ministra obrany k tomu, aby proletěla nad Václavským náměstím a Národní třídou stíhačka a mnozí hrdinové by měli v kalhotách. Je dobře, že to nikdo neudělal a nestaly se ani jiné kroky na zachování socialismu. Prostě přišla chvíle, kdy lidé chtěli změnu.
Filozof a klimatolog Václav Cílek tvrdí, že by lidé měli být připraveni na zhroucení kapitalismu, stát jim nepomůže a měli by se starat sami o sebe. Souhlasíte?
Možná kdybychom hovořili o zemi někde, kde není zvykem, že společnost připraví své občany na nějaký vývoj, tak bych to bral, ale rozhodně to není věc centra Evropy a cítění, které mají Češi a Moraváci. Je tu vysoká úroveň vzdělanosti a kultury, což jsou atributy, které s sebou nesou fakt, že nikdo nenechá nikoho napospas. A planeta je schopna nás ještě mnoho tisíc let uživit.
Psali jsme:
Statis Prusalis (*1948) je hudebník, skladatel, dokumentarista, člen KSČM, majitel zámku Poruba a blízký přítel prezidenta Miloše Zemana. Do Československa se dostal jako kojenec v době, kdy v Řecku probíhala koncem čtyřicátých let občanská válka a čeští komunisté nabídli, že se postarají o několik tisíc řeckých dětí. Po dokončení základní školy absolvoval automobilovou průmyslovku a přes své mládí se stal řidičem Československého červeného kříže, vozil ale také politiky, např. generálního tajemníka Komunistické strany Řecka nebo čs. vládní činitele. Vystudoval konzervatoř a založil folkrockovou skupinu Atény, s níž absolvoval 5400 koncertů. Prusalis celkem 22 let pracoval pro československé zpravodajské služby. V roce 1990 byla Statisovi a celému souboru Atény zakázána činnost a zastaveno zprostředkovávání koncertů Koncertní a divadelní agenturou Krajského kulturního střediska. V Ostravě koupil za 96 tisíc korun zámek Poruba určený k demolici, který dodnes opravuje a v němž také žije a poskytuje pomoc potřebným. V současnosti točí filmy o bezpečnosti silničního provozu pro Centrum bezpečné jízdy v součinnosti s dopravní policii ČR a bez nároku na honorář. Je členem několika mezinárodních hudebních porot. Letos v červnu chystá comeback skupiny Atény a plánuje obnovit festival Ruské písně v Ostravě. Má čtyři dcery, které žijí společně se svými rodinami na porubském zámku.
autor: Petr Kupka
