Štrougal spílá vládě a chválí Zemana. Politici oceňují: Inteligentní komunista

Kniha Ještě pár odpovědí, která se právě dostává do knihkupectví, volně navazuje na Paměti a úvahy. Ty vyšly před dvěma lety. Obojí v nakladatelství Epocha. Lubomír Štrougal se v nich naváží do některých rozhodnutí mateřské strany KSČ, ale jeho kritické úvahy pokračují až do současnosti. Například kritizuje široké znárodňování v roce 1949, ale i třeba nepřipravenost
komunistické garnitury na krizový vývoj v zemi před rokem 1989. „Nepodařilo se, utrpěli jsme politickou porážku. I po převratu v roce 1989 jsem přál naší zemi úspěch. Ale následné dvacetiletí mě opět zklamalo," píše autor v druhém díle.

Psali jsme:
Exkluzivní ukázky: Štrougalovy paměti z tiskárny rovnou na ParlamentníListy.cz

Vládo, poslouchej Zemana

Tam se také obdivně vyjadřuje o návrzích expremiéra Miloše Zemana, jehož třeba uznává i bývalý dlouholetý šéf JZD Slušovice František Čuba. Přitom Zeman byl z KSČ po dvou letech v roce 1970 za nesouhlas s okupací Československa armádami Varšavské smlouvy roku 1968 a kritiku poměrů vyloučen. Ostatně Štrougal, jenž byl od roku 1970 do roku 1988 předsedou československé vlády, v roce 1989 rezignoval na všechny funkce ve straně. Z ní byl začátkem roku 1990 také vyloučen.

V aktuální knize nakladatelství Epocha Štrougal píše: „Vládě v prvním pololetí roku 2011 věří jen 20 procent obyvatelstva. Někteří vládní představitelé včetně premiéra zdůvodňují značný pokles důvěry složitou hospodářskou situací, rozpočtovou nerovnováhou, a tedy i nepopulárními zásahy do životní úrovně zaměstnanců i důchodců. To víme, a kdo to zavinil, také. Ale právě viníci, polistopadová vládnoucí garnitura zase nabízí jen škrty, zdražování a omezování dávek. To je nejsprávnější strategie?"

Na vlastní otázku si dává vlastní odpověď: „Co se třeba zabývat návrhy Miloše Zemana, které předložil pod názvem „Co navrhuji pro budoucnost České republiky?" Vláda má povinnost zaujmout stanovisko k tak závažnému návrhu bývalého úspěšného premiéra. Tím spíše, že Zeman navrhuje progresivní zdanění, zákon o prokázání původu majetku, zabavení nelegálních příjmů a majetků, odstranění daňových výjimek, které vznikly na nátlak různých lobbistů,
ponechání snížené sazby u potravin a léků a další kroky. Mlčení nad těmito návrhy důvěru
vládě nevrátí."

Filip četl a Štrougal byl odborník

Náhled dvou starších politiků z odvrácených stran politického spektra také dává určitou představu o osobě Lubomíra Štrougala. Současný předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip první díl četl a chystá se i na druhý. „Ten první je vybaven poměrně silnou argumentací. Vnímám i pocity bezradnosti některých komunistů. Je to celkem věrný obraz a třeba ohledně situace kolem zastavení soudních rehabilitací po roce 1970 je to výpověď velmi silná," míní o knize
Paměti a úvahy.

O jejím autorovi říká: „Byl vysoce kvalifikovaným a respektovaným odborníkem jak na východě, tak i na západě. I po listopadu se zachoval jako člověk pevných zásad a tak i ten v podobě soudního procesu ustál velmi dobře, vyhrál."

O Štrougalem naznačených historických možnostech sloučení komunistů se sociálními demokraty, ale i chvále na Miloše Zemana, Filip soudí: „Když Zeman zpočátku vyluxovával levicovou scénu, tak jsem mu řekl, že jeden slučovací proces tady po roce 1948 byl, nedopadl dobře, a proto jsem zásadně proti sloučení. Nicméně spolupráce může být v mnoha úrovních. Ohledně podpory Zemanových návrhů vím, že Štrougal vždy reálně hodnotil stav, což asi dělá dodnes."

Kubera nečetl, ale Štrougal byl lidský

Senátor Jaroslav Kubera ODS si hlavně vzpomíná, že Lubomír Štrougal byl velký sportovní fanda, jenž nevynechal jedinou příležitost, aby mohl přijmout sportovce všeho druhu. Pak zná i fámy o vztahu Štrougala se zpěvačkou Helenou Vondráčkovou. „Kromě předsedy vlády dělal i ministra vnitra a před tím zemědělství, takže byl prvním důkazem toho, že ministra čehokoliv může dělat kdokoliv. To ale neříkám pejorativně, protože v celém světě je to naprosto běžné, jen u nás se nad tím pořád někdo pozastavuje. Máme totiž utkvělou představu, že ministra zdravotnictví může dělat jen lékař a ministra obrany nejméně generál, ale to je lichá představa," dodává.

Knihu Paměti a úvahy nečetl, ale na autora nevzpomíná až tak zle, jak by se mohlo zdát. „On nemohl být jiný, než všichni ostatní komunističtí funkcionáři, ale když si člověk srovná obličeje těch Kapků a Indrů, tak byl bez ohledu na politickou příslušnost lidsky o třídu výš. Taky inteligenčně i profesionálně stál nepochybně vysoko nad těma běžnýma papalášema," míní Kubera. „Já ho nemiloval, ale snažím se jej objektivně zhodnotit," dodává.

Nejspíš se stylizoval

„Nečetl jsem. U nás je to ale něco jiného, protože přístup k dokumentaci z komunistických let máme. V jiných zemích překlenují paměti dobu, než jsou odtajněny důležité dokumenty. Nicméně obecně memoáry svůj smysl mají. Jsou v nich naznačené vztahy a úhly pohledu. Je třeba k nim ale přistupovat kriticky, protože si sebou nesou skoro vždy stigma, kdy se autor snaží stylizovat a situovat do událostí tak, jak chce, aby si jeho roli v nich lidé a historie zapamatovaly. Takže to nelze brát za bernou minci. U Lubomíra Štrougala lze tyto nešvary předpokládat," hodnotí paměti elitního komunisty pro ParlamentníListy.cz historik Ústavu pro soudobé dějiny Vít Smetana.

Lubomír Štrougal se narodil roku 1924 ve Veselí nad Lužnicí. Absolvoval třeboňské gymnázium, za války byl totálně nasazen, po osvobození vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1949 pracoval v aparátu KSČ, odkud se dostal do vedení strany. Byl ministrem zemědělství, vnitra, pak tajemníkem ÚV KSČ. Od podzimu 1968 byl členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSČ. V letech 1970 až 1988 byl předsedou vlády socialistického Československa. Pom změnách roku 1989 rezignoval na mandát poslance Federálního shromáždění a na členství v ÚVKSČ, čímž zmizel z veřejného života. V současnosti žije v ústraní v horské obci Jizerka.

Exkluzivní ukázky z pamětí Lubomíra Štrougala

O tajných spolupracovnících bezpečnosti

Mluvím o tom poprvé. Počátkem roku 1990 rozhodl nový ministr vnitra Richard Sacher, zřejmě i se souhlasem prezidenta a nového politického vedení, o jednom mimořádném opatření. Z tajné evidence osobních svazků, které kontrarozvědné služby za 45 let vytvořily, rozhodl vyjmout stovky - některé zdroje mluví o tisících - agenturních záznamů, které se týkaly jistých osob.

O Gustávu Husákovi a JZD Slušovice

Husák v těchto letech zkrátka stále častěji podléhal cíleně dodávaným pomluvám, které vyráběli věrní agenti kolem ministra Obziny. Několikrát jsem byl nucen vysvětlovat mu Obzinovy pochybnosti o úspěšnému podnikání v Agrokombinátu Slušovice. Na předsedu představenstva doc. Františka Čubu a vedení Agrokombinátu vyrobili různé nesmysly. Kdo ze zahraničí či z Prahy financuje Agrokombinát? Štrougal prý nad vším drží ruku atd. V roce 1986, těsně před zahájením 17. sjezdu KSČ, jsem mu v otevřené kritické diskusi vytýkal, že jak někde někdo vynikne - ať jednotlivec, či kolektiv, podnik, okres -, hned upadne do podezření. Na jednom zasedání ÚV KSČ v roce 1984 neoprávněně kritizoval úspěšného ministra paliv a energetiky Ehrenbergra, že prý si odcestoval na rekreační pobyt, zatímco se měl věnovat řešení v té době hlavních problémů v resortu. Ministr ale ve svém úřadě byl a normálně pracoval. Hned po zasedání jsem mu musel říci: „Gusto, takhle vystupovat nemůžeš, lidi urážíš. A to je pro prezidenta a představitele strany nedůstojné."

O konzumní společnosti

Komu by to nebylo sympatické? Nové fasády, upravené ulice, rozmanité obchody. Jenomže taky vidím, jak jich ubývá a nahrazují je herny. Co se stalo? Zrodila se dříve nevídaná věc: hypermarkety, nákupní centra, chrámy konzumu a zábavy! Všichni na to nadávají a všichni tam jezdí. Už ne komunisté, ale nadnárodní řetězce likvidují pekárny, řezníky, ševce a čistírny. Je to tak. Trh máme nepřeberný, konkurence je drtivá, každý si může vybrat, třeba i na internetu. Zatímco my jsme každou chvíli řešili dodávky masa nebo brambor, dnes vláda ani neví, kolik čtverečních kilometrů ta nákupní centra zabírají. Je to dobře? Pro zákazníky asi ano. Pro zemědělskou půdu, pro drobné živnostníky i pro životní prostředí těžko. Desítky tisíc kamionů každý den na silnicích! Za všechno se zkrátka musí zaplatit. A nejen penězi. Tehdy i dnes.

O Václavu Havlovi

Nesmíte situaci posuzovat jen podle Václavského náměstí. V listopadových dnech nebyla celostátní podpora Havla a Občanského fóra zdaleka tak jednoznačná. Nabízela se, jak známo, reálná možnost, že novým prezidentem se stane Ladislav Adamec. V té době bylo už jasné - a okolnosti kolem nás to dávaly zřetelně najevo -, že poměry u nás začíná určovat Západ. Zvláště západoněmecká diplomacie a rozvědné služby této země byly více než aktivní. Poradci a přátelé seskupení kolem Adamce dospěli k závěru, že přes všechny pochybnosti, které vůči němu měli, by jeho zvolení prezidentem bylo objektivně nejvýhodnější variantou. Jako muž převratu byl v oněch dnech populární a bylo možné předpokládat, že má do určité míry lidovou podporu.

O zklamání z vývoje

Jsem. Nevyužili historickou příležitost. Národ ztratil jistoty socialismu a celkem se nepřiblížil nejvyspělejším kapitalistickým zemím. Má to i objektivní příčiny - zatímco my jsme v Moskvě naráželi na ideologické a politické bariéry dogmaticky chápaného modelu socialismu, oni v Bruselu musejí jako neposlušní žáčci stát v koutě a čekat, jaké budou zájmy velkých zemí a čím dál více hlavně velkých hospodářských a finančních dravců. Mají proti nám jedinou výhodu: mohou nadávat nahlas. Ale to je všechno. Největší vina leží ovšem na domácích polistopadových garniturách. V. Havel prohlásil ve svém prvním novoročním projevu: „Naše země nevzkvétá." Budiž. Tak se rozhlédněme dnes! Vzkvétá české zemědělství? Vzkvétají řemesla a živnosti? Vzkvétá průmysl v českých rukou? Vzkvétá původní česká literatura? Nenuťte mne pokračovat... Takže jsem zklamaný. Celý svůj život, čtyřicet let, nejprve v jižních Čechách, pak v Praze jsem se snažil pomáhat k uskutečnění mého ideálu - sociálně spravedlivé společnosti. Nepodařilo se, utrpěli jsme politickou porážku. I po převratu v roce 1989 jsem přál naší zemi úspěch. Ale následné dvacetiletí mě opět zklamalo.

Čtěte také: