„Ani v České republice se zcela vyloučit podobné útoky, jaké se přihodily ve Francii, nedají. Ovšem politické násilí u nás je něčím naprosto mimořádným – i proto, že se dá předpokládat, že v naší zemi nežijí lidé, a to ani z řad muslimů, kteří by typologicky měli stejný profil jako útočníci ve Francii – tak jak se o něm postupně dozvídáme z otevřených zdrojů,“ řekl pro ParlamentníListy.cz odborník na strategii a bezpečnostní politiku Jan Ludvík ze Střediska bezpečnostní politiky.
Psali jsme:
Otázka, do jaké míry hrozí nebezpečí i v Česku, leží na srdci v posledních hodinách asi mnohým. Jak asi již celý svět zaznamenal, ve středu si dvanáct mrtvých vyžádala střelba v pařížském sídle satirického týdeníku Charlie Hebdo. Útočníci do sídla časopisu, který se proslavil karikaturami proroka Mohameda, vpadli vyzbrojení kalašnikovy. Představuje to nejhorší teroristický útok ve Francii za desítky let. A jak se ukazuje, dramatické chvíle pokračují i ve čtvrtek.
Čelíme výjimečnému riziku – to je třeba Francouzům říci, prohlašuje ministr vnitra
„Musíme Francouzům říci pravdu: Čelíme výjimečnému riziku, násilí může přijít každým okamžikem. Veškeré státní orgány, ve spojení s ostatními evropskými zeměmi, jsou mobilizovány, aby zajistily bezpečnost Francouzů,“ prohlásil v rádiu Europe 1 ministr vnitra Bernard Cazeneuve s tím, že jsme konfrontováni s vyšetřováním, jehož rozměry nemají obdoby. V současnosti je proto ve Francii mobilizováno 88 tisíc policistů, aby hlídali školy, náboženské objekty či velké obchody.
Podle Jana Ludvíka samozřejmě jistá míra rizika, že by se něco podobného mohlo stát, existuje vždy a všude – Českou republiku nevyjímaje. Zcela zabránit tomu, aby se něco podobného stalo, je však nemožné. „I kdyby se udělala jakákoli opatření, útočníci jsou většinou, zvlášť jde-li o plánovaný útok, schopni vzápětí najít jiné, alternativní řešení, kterým svého cíle dosáhnou. Musím připomenout, že teroristům jde většinou takovým činem hlavně o vyvolání paniky a strachu mezi občany – proto bývají jejich činy namířeny na širší veřejnost. Případné oběti jsou pak prostředkem takovýchto radikálů, který jim umožňuje získat pozornost,“ shrnul dál specialista na bezpečnost a strategii fakta.
Útoky pokračují...?
A hrůzná realita, které je nejen Francie přímým svědkem, mu dává za pravdu. Ve čtvrtek kolem osmé hodiny ráno na jižním předměstí Paříže, v Montrouge, došlo ke střelbě na policisty. Byla mezi nimi i policistka, která zraněním po pár hodinách podlehla. Incident se vyšetřuje, oficiálně zatím prý není jasné, nakolik souvisí se středeční popravou v redakci satirického magazínu. Agentury však přinesly informaci, že se střílelo ze samopalu Heckler & Koch MP5, zatímco středeční střelci měli kalašnikovy. Obdobně jako včerejší teroristé i tento útočník (měl být pouze jeden) ukradl prý auto a dal se na útěk.
Psali jsme:
Francouzský list Le Monde poté informoval, že policie nakonec zadržela jednu osobu, ovšem nemělo jít o střelce. Že spolu oba případy nemusejí souviset, naznačuje i to, že očití svědci prý neslyšeli žádné „Allahu akbar“ ani nic podobného. Navíc – podezřelý, při útoku oblečený v neprůstřelné vestě, má podle médií devět záznamů v trestním rejstříku.
Ovšem další incident, který by být reakcí na včerejší útok mohl, byl výbuch u mešity nedaleko Lyonu. Exploze se ozvala kolem šesté ráno ve Villefranche-sur-Saône. Nikoho prý ale nezranila, jen vysklila vitrínu kebabové restauraci. Také u dalších mešit bylo slyšet rány – již ve středu okolo osmé hodiny večer padly dva výstřely u muslimské modlitebny v Port-la-Nouvelle na jihu země. Ve čtvrtek v Le Mans pak někdo na dvůr mešity hodil čtyři cvičné granáty. I tyto incidenty se obešly bez zranění.
Nehrozí jako odveta ve Francii hon na muslimy?
Co s tím? Ocitne se Francie v jakémsi pogromu, který obrátí místní původní obyvatele proti muslimům? „To se nedomnívám, naopak věřím, že to postupně umlkne. Teď jsou Francouzi v šoku, ale myslím, že následně bude zajímavé spíš sledovat, jak bude Francie měnit bezpečnostní politiku a přístup k radikálům, kteří tam nesporně působí. To je ostatně úkol i pro ostatní státy,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Jan Ludvík ze Střediska bezpečnostní politiky ČR.
Psali jsme:
To, že by nedávné výroky například Tomio Okamury směrem k islamistům a Arabům mohly být impulsem k tomu, aby se jak on sám, tak třeba i Česko obecně stalo intenzivnějším cílem radikálů, mu však nepřipadá pravděpodobné. „U nás opravdu žije muslimů poměrně malá skupina, nejde o radikály, pokud by došlo k nějakému násilí, které, jak jsem zmínil, vyloučit zcela nikdy nelze, pak by se zřejmě odehrávalo spíše jen v nějaké osobní rovině, z osobních pohnutek. Nemyslím si ani, že by výroky Okamury byly pro islamisty natolik relevantní, že by nějakými útoky chtěli reagovat,“ uvedl dále Ludvík. Je nutné doplnit, že poslanec a šéf hnutí Úsvit Okamura přitom ve středu na Frekvenci 1 přiznal, že se s výhrůžkami za své výroky v posledních dnech střetává.
Jak se tedy zdá, že by v Česku bylo aktuálně na pořadu dne i nějaké případné zpřísnění migrační politiky a vztahu k islámu, to nehrozí – i když se vzápětí poté, co se zprávy o dění ve Francii rozšířily, takové návrhy objevily. „Samozřejmě ti, kdo mají ve své gesci tuto politickou agendu, se jistě brzy nechají s nějakými případnými návrhy slyšet. Že by však došlo u nás k nějakým radikálním změnám v brzké době, se předpokládat nedá. Osobně se domnívám, že nyní bude Evropa vyčkávat na opatření, která uvede v platnost nejprve Francie. Problémem je, a tím je třeba se zabývat velice detailně a intenzivně, proč dochází k takové radikalizaci? A to radikalizaci většinou u občanů, kteří jsou již součástí Evropské unie. Ti z Blízkého a Středního východu se sem totiž mají velké potíže dostat a většinou se jim to, i díky práci zpravodajských služeb, nedaří. To, že se však radikalizují ti, co tu již žijí, a mnohdy třeba i v dalších generacích, je závažný fenomén, kterému je třeba věnovat pozornost. Bezpečnostní složky takové lidi totiž velmi složitě mohou sledovat, použít případné restrikce. I když se ukazuje, že zřejmě i ty útočníky na redakci dlouhodobě monitorovaly, mohly vše jen zpovzdálí pozorovat, bez toho, aby zasáhly,“ uzavřel bezpečnostní expert Jan Ludvík.
Kdo je Jan Ludvík?
Výzkumný pracovník Střediska bezpečnostní politiky, odborník na mezinárodní vztahy, americká studia, bezpečnostní a mezinárodní teritoriální studia. Centrem jeho profesního zájmu jsou strategická studia (teorie odstrašení a jaderné strategie, proliferace jaderných zbraní, protiraketová obrana, konvenční konflikty, obecná teorie strategie) a americká zahraniční a bezpečnostní politika (vývoj po roce 1945, role NATO, strategické dokumenty, role byrokratické politiky) a také zahraniční a bezpečnostní politika ČR.
Středisko bezpečnostní politiky, CESES FSV UK, kde působí, usiluje o zkvalitnění bezpečnostní politiky České republiky souborem několika druhů aktivit.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
