Kdo podle vás nese hlavní zodpovědnost za solární boom fotovoltaických elektráren?
Hlavní vinu nesou zeleně smýšlející lidovecký ministr životního prostředí Libor Ambrozek, jeho tehdejší zelený poradce Martin Bursík a senátor a zelený ideologický nadšenec Bedřich Moldan. Není tajemstvím, že dnešní majitelé solárních elektráren nejsou podnikatelé, ale těží pouze z nepromyšlené lidské hlouposti. Postačí jim po zbývající dobu 13 let pouze čerpat dotované prostředky, které jim splácejí občané a průmysl.
Můžete to více rozvést? Kde to má všechno své kořeny?
Nesmyslná a demagogická propagace podpory zelené energie se zrodila u zelených v roce 2000 v Německu. Následně byla podpořena jednou z mnoha nedomyšlených směrnic Evropské unie. Nepřikazovala však, že se musí u členských zemí podpora natvrdo začlenit do legislativy formou zákona. Řada zemí Evropské unie si proto počínala s mírou podpory velmi obezřetně. Nikoliv u nás, kde omezeně a zeleně smýšlející lidovecký ministr životního prostředí Libor Ambrozek prosadil do závazného legislativního plánu práce vlády řešení výhradně formou zákona.
Okamžitě se nabízené příležitosti chopil jeho zelený poradce Bursík. Sepsal velmi populistický zákon po vzoru Německa, který svým „myšlením“ náležitě vylepšil vyššími výkupními cenami pro fotovoltaiku a větrníky. Z dikce kompetenčního zákona bylo pak vedle Ministerstva životního prostředí i okrajově věcně spolupracující Ministerstvo průmyslu, které marně protestovalo v připomínkovém řízení. Zákon byl schválen v roce 2005 vládou a Parlamentem na dobu 20 let. Nutno připomenout další významnou osobu nepovedeného seriálu. V Senátu byl zákon schválen po silné mediální masáži ideologickým nadšencem Bedřichem Moldanem.
Takže za to můžou jenom tito tři?
Výše uvedené tři osoby byly základním trojlístkem rodícího se ekonomického a národohospodářského maléru. Při konečné bilanci sečtených škod by se na ně nemělo zapomenout. Rozhodujícími a smutnými účastníky byli v průběhu let zákonodárci a politici prakticky všech parlamentních stran. Možnost změnit zákon alespoň částečnou novelizací za následující vlády premiéra Topolánka v roce 2007 nebyla využita. Nutno však dodat, že ministr Bursík by jakoukoliv změnu ve "svém" zeleném zákoně nepřipustil.
Druhá zásadní chyba se stala v roce 2009 za úřednické vlády premiéra Fischera, kdy došlo k výraznému snížení pořizovacích cen fotovoltaických panelů. Byla proto ideální možnost stávající podporu výkupních cen výrazně snížit. Poslanci Parlamentu na situaci však pozdě reagovali, měli jiné starosti. Výsledkem obou uvedených zásadních chyb při neuvážené podpoře obnovitelných zdrojů, které nejsou životaschopné bez dotací z kapes občanů a průmyslu, jsou neustále zvyšující se ceny elektřiny. Již dnes přispíváme kolem 600 korun za jednu megawatt-hodinu a pokud nedojde k radikální změně, bude podpora stále vyšší. Budeme ji všichni platit ještě po dobu asi 13 let, podle ustanovení nesmyslně ideologického zákona.
Psali jsme:
Jak velký je vliv a odpovědnost EU? Stanovila Evropská unie, co se týče obnovitelných zdrojů, kolik procent má být z toho fotovoltaika?
Směrnice EU v podstatě apelovala na členské státy s uplatněním podpory na všechny obnovitelné zdroje energie. Neuváděla procentní rozdělení. Chybou bylo zapsání v ČR oproti ostatním států do řešení zákonem. Česká republika se pouze zavázala vyrábět určité procento energie z obnovitelných zdrojů. V podstatě jde o velmi drahý nesmysl. Po věcné stránce nejsou obnovitelné zdroje právnickým ani ekonomickým pojmem.
Jak velká škoda a komu tím doposud vznikla?
Výši škody nelze zatím určit. Bude to při případném vyšetřování podané škody ERÚ. Skládá se ze skutečných dotací proplácených do roku 2020 občany, podniky a státem. Dále ze škod o připojení dosud nefungujících mega-elektráren ke konci roku, aby se stihly nároky podnikatelů na vyplácení vysokých dotací. Jedná se o miliardy, odhadovaný počet jednoho bilionu je poněkud přehnaný.
A jaké škody lze ještě předpokládat?
Další škody je možné předpokládat při případném masovém rozšíření s již schválenými dotacemi na bioplynové stanice, podporované Ministerstvem zemědělství a spalování biomasy na výrobu tepla.
Psali jsme:
Lze budoucí náklady nějak omezit či minimalizovat a jak?
Jedině změnou zákona. Případné krácení nebo zastavení dotací je však právní otázkou, zda je to zpětně možné bez schválené ochrany vložených investic. Zásadní bylo tvrdé uplatnění směrnice EU do legislativní práce vlády a řešení formou zákona. Při schválení zákona s již zapsanými dotacemi nejen na solárka, ale i větrníky a biomasu nelze z právního hlediska již moc měnit. Uváděné poslanecké návrhy na snižování dotací ročně o pět procent jsou maličkostí a v celkovém výdaji dotací nic nezmění. Radikálnější bylo uvalení daňové sazby 26 procent s tím, že stát přežije podané žaloby zahraničních podnikatelů. Na ideologické zelené nesmysly již dnes ekonomicky začíná doplácet Německo a bohužel i celá Evropská unie.
Co větrné elektrárny? Nemohou ony zase potenciálně způsobit black-out či jinak ohrozit přenosovou síť?
V případě silného, i když krátkodobého větru, může přenos vzniklé a pro nás nepotřebné elektřiny zahltit naší přenosovou síť. Black-out je možný. Je snahou postavit za několik miliard na hranicích přenosových soustav speciální transformační stanice. Otázkou jem kdo je zaplatí a zda nebudou našim odběratelům dále zahrnuty do položky za přenos elektřiny.
RNDr. Jiří Hanzlíček do roku 1990 pracoval 17 let jako nestraník na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství. Úřad s dalšími převedl na Ministerstvo životního prostředí. Pracoval jako poradce federální ministryně kontroly, Ministerstva obrany a souběžně byl i poradcem prezidenta Václava Havla. Byl i poradcem čtyř ministrů na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Spolupracoval též s poslanci Parlamentu a Legislativní radou vlády.
autor: Lukáš Petřík
