Týrání Babiše i Jiřiny Bohdalové: Estébák, ten je horší než vrah

06.12.2011 4:14

Zveřejněná fotokopie ze svazku Státní bezpečnosti o spolupráci Andreje Babiše nastoluje otázku, co to po dvaadvaceti letech demokracie může pro člověka ještě znamenat. Historik František Hanzlík poukazuje na to, že jakmile je někdo v seznamech, už je u lidí darebák. Politolog Zdeněk Zbořil soudí, že toto téma je zneužíváno samozvanými kádrováky. A mnozí si myslí, že takoví lidé by snad měli nosit i označení na kabátě.

Týrání Babiše i Jiřiny Bohdalové: Estébák, ten je horší než vrah
Foto: Hans Štembera
Popisek: Andrej Babiš
reklama

Andrej Babiš musel počítat s tím, že jeho pokus o vstup do politiky nebude procházkou růžovou zahradou. Miliardář nově čelí informaci, že spolupracoval v bývalém režimu s komunistickou Státní bezpečností. Týdeník Euro uvedl, že v Ústavu paměti národa v Bratislavě je dodnes archivován Babišův svazek pod krycím jménem Bureš, a zveřejnil fotokopii z tohoto svazku.

Související: Byl Babiš agentem StB? Slovenský Ústav paměti národa za to neručí


Do kategorie „důvěrníka", tedy spolupracovníka, který nemusel o své spolupráci s StB vědět, a kategorii, jež nepodléhá lustračnímu zákonu, si jej StB zavedla 12. listopadu 1980. Podstatná část materiálů z jeho svazku byla v době hromadných skartací ze začátku prosince 1989 zničena. Babiš tvrdí, že agentem StB nebyl a činí v této věci právní kroky. Jeho právníci podají příslušnou žalobu proti Ústavu paměti národa Slovenské republiky na ochranu osobnosti.


Šílenosti z padesátých let se netrestaly, když byl ještě čas

Historik a politolog z Univerzity obrany v Brně František Hanzlík, který se při svém bádání specializuje na 50. léta, je přesvědčen, že by lidé měli nést odpovědnost za své činy. „Ale přimlouval bych se za to, aby každý případ byl posuzován individuálně. Podívejme se, jaké šílenosti se tu děly v padesátých letech. Nechali jsme bez povšimnutí to, co vedlo v té době i k rozsudkům smrti," upozorňuje Hanzlík pro ParlamentníListy.cz na to, že Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu s tím v 90. letech nic neudělal a teď už je na to pozdě.

„Místo toho honíme ty, kteří něco podepsali, ale nikomu jinak nic neprovedli. V archívu jsem narazil na jména lidí, kteří ublížili jiným hrozně moc, ale spolupracovníky Státní bezpečnosti nebyli. Jiní jen něco podepsali, ale jinak nikomu nic neprovedli," poukazuje historik na to, že samotný podpis ještě nemusí znamenat diskreditaci.

Jakmile je někdo v seznamech, je pro lidi darebák

„Pokud jde o Babiše, tak jeho myšlenka, s níž vstoupil do politiky, je dobrá. Ale i já mám pochybnosti o tom, že takový majetek lze nabýt jen čistým způsobem," uvádí redakci vysokoškolský pedagog s tím, že informace, které se o Babišovi objevily, ho mohou pro politiku diskreditovat. „Jakmile je někdo v seznamech, tak je u lidí darebák. Ale znám případy, kdy je přinutili k podpisu v tíživé životní situaci nebo kvůli dětem. Teď však už takoví lidé nemají z pohledu veřejnosti morální právo se k něčemu vyjadřovat," konstatuje Hanzlík.

Jasno má o těch, kdo se v minulém režimu zavázali ke spolupráci se Státní bezpečností, politický komentátor Karel Hvížďala. „Ať je to staré dvaadvacet, nebo deset let, ukazuje to na jistý sklon ke slabosti jedince, že byl schopen slevit z nějakých morálních zásad. V Německu se s tímto problémem vypořádávali dvakrát. Po válce a znovu po roce 1989. A zůstává to jako problém," uvádí pro ParlamentníListy.cz Hvížďala, který prožil roky 1978 až 1990 v německém exilu.

Garant poctivosti a selhání v minulosti nejdou dohromady

Podle politického publicisty se v Česku i tohle dělalo hajdalácky, nebyla v tom žádná důkladnost, takže pak stačilo, aby se dotyčný ozval k soudu jako třeba předseda KSČM Vojtěch Filip a vyhovělo se mu, že vědomě nespolupracoval. K Babišovi Hvížďala příliš mluvit nechce. „Když chce být někdo garantem poctivosti a přitom v minulosti selhal, tak to snižuje jeho kredibilitu," říká pouze.

Jiný pohled nabízí politolog Zdeněk Zbořil. „Jde o občanskou likvidaci lidí, která je důslednější než u vrahů. Ti se po letech dostanou z vězení a po nějaké době se na ně společnost dívá, jako by byli čistí. Je to naprosto účelové, slouží to k difamaci, tedy zostouzení toho, kdo se objeví jako uchazeč o politickou kariéru," tvrdí pro ParlamentníListy.cz Zbořil, že kdyby se nenašla StB, tak by to byla KSČ nebo Svaz socialistické mládeže.

Mnohem více samozvaných kádrováků než za bolševika

„Tady je spousta samozvaných kádrováků, mnohem více, než jich bylo za bolševika. Zdá se mi, že jsme nedocenili odhalení Bartončíka jako agenta StB, že nešlo ani tak o něj jako o lidovce. Zrovna tak teď nejde o Babiše, ale o jeho stranu. Najednou se to na něj vytáhne," připomíná ParlamentnímListům.cz politolog v souvislosti s informacemi o Babišovi událost z roku 1990, kdy byl těsně před volbami obviněn ze spolupráce s StB tehdejší předseda lidovců Josef Bartončík, což volební výsledek zřejmě výrazně ovlivnilo.

Expředseda lidovců svoji spolupráci se Státní bezpečností popíral, podobně tak činil už zmíněný nynější předseda KSČM Vojtěch Filip. Proti informacím ze svazků StB se ale nehájili jen politici. Týkalo se to i hereckých osobností Jiřiny Bohdalové, Vlasty Chramostové či Jana Kanyzy nebo světově proslulého spisovatele Milana Kundery, jenž byl nařčen, že udal StB západního agenta.

Na principu zostouzení se podíleli Havel i Klaus

Podle Zbořila se na principu difamací podíleli Václav Havel, Marián Čalfa, Václav Klaus, Miloš Zeman i ústavní soudci, když podepsali, že nebudou vystupovat proti lustračnímu zákonu. Ten byl přijat na podzim 1991 a politici jím chtěli chránit nově utvářené instituce před vlivem StB. Na Slovensku přestal platit koncem roku 1996, v Česku existují lustrace dodnes.


Zákon stanoví podmínky, které musejí splňovat zájemci o výkon funkcí v orgánech státní správy, v justici, armádě a veřejnoprávních médiích, v podnicích s většinovou účastí státu nebo v České národní bance. Norma zakazuje v těchto oblastech působit lidem, kteří byli v letech 1948 až 1989 příslušníky nebo spolupracovníky StB. Původně měl zákon platit pět let, ale později bylo omezení jeho platnosti zrušeno.

Krást jako straky nevadí. Spolupráce s StB je zhanobením navždy

„Můžete krást jako straky, ale na to se nekouká. I když je to zdánlivě passé, hodí se to. Takový člověk má nadosmrti vypálený cejch. Spousta lidí si myslí, že bývalí spolupracovníci StB by snad měli nosit označení na kabátě. Ti, co si nakradli, mají lustr v pořádku," podotýká pro ParlamentníListy.cz politolog Zbořil, že dokud bude mít spolupráce s StB efekt hanobení, tak se bude používat pořád.

K věci:


Foto: Hans Štembera


Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…