Působil v zahraničních jednotkách a prožil úskalí přechodu z vojenského života do civilního. „V armádě jsem byl mnoho let. Velel jsem kontingentu SFOR na území bývalé Jugoslávie v roce 1997. Už zde jsem se poprvé setkal s problémy, které veteráni musí po svém návratu z misí řešit a především pak po ukončení aktivní služby v armádě,“ prozrazuje. Dobrým příkladem mu prý byly získané zkušenosti a poznatky z jiných armád, například jakým způsobem uvedenou problematiku řeší srovnatelné armády holandská, slovenská, belgická, ale zkušenosti čerpal i z kanadské a US Army. „Je však nutné vždy tyto zkušenosti dovedně aplikovat na podmínky české armády, naši legislativu i celospolečenské podvědomí, a přitom zároveň vnímat i historické aspekty,“ podotýká.

Vzala, co bylo

Navrátili se z misí. Hledají útočiště a přes náročné dosavadní poslání nechtějí zůstat nikomu na krku a zapojit se mezi pobiratele sociálních dávek.Paní R. (celé jméno redakce ParlamentnichListu.cz zná, na přání veteránky jej nezveřejňuje) po návratu z mise pracovala v pomocných profesích. „Myla jsem nádobí,“ zmiňuje úděl, který jí český trh práce nabídl po všech prožitých náročných zkušenostech. Bez práce zůstat nechtěla. Díky netradičnímu projektu Zdeňka Macha už ale jako první veteránská „vlaštovka“ nastoupila do zaměstnání, které ji naplňuje. „Po absolvování rekvalifikačního kurzu jsem získala příslib zaměstnání od Města Bílina a v současné době již pracuji jako strážnice městské policie,“ říká.

Více příběhů ZDE