Málkovi jsou padesátníci se dvěma dnes již dospělými dětmi. Bydleli u Olomouce v menším bytě dva plus jedna, což jim stačilo. Stalo se jim však to, o čem mnoho lidí sní. Během dědického řízení jim byla odkázána vila, kterou vlastnila babička pana Málka. Ti ji za jejího života sice často navštěvovali a pomáhali jí, ale s tím, že by jednou dům měl připadnout právě jim moc nepočítali.
Více příběhů ZDE
Málek: Manželka měla zdravotní problémy
„Ten dům je opravdu moc pěkný, trávil jsem v něm hodně času, když jsem byl malý. Ale vůbec jsme nepočítali, že bude náš. Žili jsme spokojeně a mysleli, že připadne babiččině bratrovi,“ říká pan Málek. Jenže bratr se jej vzdal, a tak dům připadl právě jim.
„Když nám to řekli, bylo to skvělé. Kdo by nechtěl prožít zbytek života v nádherném domě, který navíc patřil už jeho pradědečkovi. Jenomže o dům už se několik let nikdo pořádně nestaral a pokud jsme se do něj chtěli nastěhovat, museli jsme jej rekonstruovat. Byly zde staré elektrické obvody, místy zničené podlahy, střecha. Byla toho spousta. Upřímně, nejprve jsme to chtěli vzdát, ale pak jsme se s manželkou dohodli, že si vezmeme úvěr a pokusíme se dům opravit,“ upřesňuje pan Málek.
Pro rodinu to neměl být v té době problém. Oba manželé měli dobrou práci, paní Málková pracovala jako OSVČ. Vzali si vysoký úvěr. Rok a půl vše probíhalo bez problémů.
„Nespěchali jsme. Rozhodli jsme se, že opravíme vše, co půjde. Jenže pak začala mít manželka zdravotní problémy. Ačkoli se nejednalo o nic vážného, byly to problémy vleklé a znemožnily manželce pracovat.“ To byla velká rána, jelikož paní Málková byla ten, kdo vydělával více. „Pokusil jsem se najít si jinou práci, ale o padesátníky dnes nikdo nestojí.“
Málková: Banka nepočká
Manželé se najednou ocitli v situaci, kdy nebylo, z čeho úvěr splácet. Proto se rozhodli prodat svůj starý byt a nastěhovat se do vily, která stále ještě nebyla úplně vhodná k bydlení. „Byt jsme sice prodali, ale přeci jenom byl malý a v ne zrovna atraktivní lokalitě, takže jsme za něj neutržili zase tak mnoho. Problém byl také ten, že jsme se jej snažili prodat rychle. Stále jsme ale doufali, že se situace obrátí a vše, co jsme vložili do našeho nového domu, ať už finance nebo energii, se nám vrátí. Jenomže já jsem nemohl najít lépe placenou práci a manželka nebyla stále schopná pracovat.“
Paní Málková k tomu dodává: „Strašně mě mrzelo, jak se věci vyvíjely. Vše se nám rozplývalo před očima. Banka se splátkami nepočká.
Když už začala být situace neúnosná a plat pana Málka stačil v podstatě jen na pokrytí běžných výdajů, dospěli oba manželé k názoru, že již není na co čekat a rozhodli se vilu prodat. „Byli jsme nešťastní. Nejde o to, že by nás mrzel fakt že nebudeme mít nádherný dům, ale hlavně nás štve, že jsme nedokázali udržet to, co patřilo naší rodině několik generací. Dům nakonec koupila jedna firma, která byla ochotná zaplatit velice dobrou sumu, vezmeme-li v úvahu, že dům se bude muset ještě dokončit. Z utržených peněz splatíme úvěr a snad koupíme i nějaký menší byt. Doufejme, že se nám to povede brzy, jelikož zde můžeme zůstat do konce března,“ zakončuje pan Málek.
Nová: Za dluhy si může většina lidí sama
Podle finanční poradkyně Markéty Nové není případ Málkových sice moc častý, ale ani ne výjimečný. „Většinou se setkávám s názorem, že za dluh si může klient vždy sám. Do jisté míry je to pravda. Jsou lidé, kteří si půjčují třeba na dovolenou, ačkoli jsou si vědomi, že nebudou mít možnost splácet. Nicméně na případu Málkových se ukazuje, že i situace, kdy vše vypadá nejprve bezproblémově, může skončit úplně jinak,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz.
A pokračuje: „Klienti by vždy měli velice dobře uvážit, zdali si půjčku či hypotéku vzít. Vždy může přijít nemoc nebo ztráta zaměstnání. Proto je dobré také raději platit o něco více, ale být připojištěn proti neschopnosti splácet. Nicméně všem přeji, aby byli schopni případné dluhy splatit rychle,“ uzavřela Nová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
