Je těžké hledat v historii příčiny a následky jednotlivých křivd, sérií útoků a vražd jak politických představitelů, tak zcela nevinných obětí včetně dětí, a to na obou stranách konfliktu. Nikdo také nemůže zpochybnit, že od roku 1967 okupuje stát Izrael cizí výsostná území a dlouhodobě ničí či alespoň zásadně omezuje jejich suverenitu. Je jasné, že současný konflikt už není konfliktem pouze lokálním, ale hrozí, že se rozšíří do konfliktu regionálního nebo dokonce celosvětového. Tomu by měli ti, kteří vyznávají mír jako skutečnou hodnotu, zabránit. Týká se to zejména stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Nejde o to, kdo útočí a kdo organizuje výlety do míst konfliktu a ukazuje válku v přímém přenosu, to jen dělá z války sprostý „kšeft“.

Co tedy dodat, ve válce jsou vždy vítězové a poražení, v této válce bude poraženým ten, kdo bude konflikt jakkoli eskalovat, byť by na chvilku ve vojenské fázi konfliktu vítězil. Pro budoucnost není totiž důležité, kdo bude mít na své straně více vojáků a zbraní, ale to, kdo je na straně míru a práva národů na sebeurčení. Jen okamžité bezpodmínečné příměří a uznání suverenity Palestiny musí být smyslem jednání. Přál bych si, aby konflikt skončil, aby se znovu představitelé obou znesvářených stran setkali u jednacího stolu a aby se tzv. cestovní mapa stala opět základem pro dosažení skutečné suverenity Palestiny a jejího uznání v rámci OSN.